Bydlíme...

...s nadsázkou řečeno.

Krásný start víkendu přeji.

Včera večer už jsem mohla zachytit krásnou atmosféru večerního sluníčka, které pronikalo okny do bytu přes vysoké zelené stromy. Krásně doladilo vznikající jídelní kout.

Ovšem to začínám svůj šílený týden od konce

Tak já nevím jak vy, ale já tu mám sobotní ranní kávu. Děti se povalují a užívají si svoje zatím totálně chaotické pokojíčky a já si naopak užívám už relativně uspokojivý pohled na kuchyň a obývák.

Zatímco v pondělí jsme se povalovali na koupáku, v úterý to na mě padlo. Všechno najednou. Strach z vyšetření ve středu, z rozhodnutí o onkologické léčbě ve čtvrtek, stres ze stěhování v pátek. V hlavě mi nepřestávalo hučet a jediný způsob, jak to zahnat, byl makat, makat, makat 

Zaměstnala jsem hlavu i ruce finálním skládáním věcí do beden a stěhovacích tašek. Odpoledne nanosily děti bedny do auta a v bytě jsme každý den alespoň tři bedny vybalili a uklidili. Do bytu jsme nakoupili potraviny a naplnili tu malou lednici až příliš rychle 

Partner měl dovolenou a já jsem uvítala, že se rozhodl na dva dny odjet. Poslední týden společně mi dal zabrat. To, že ho děti štvou, dával dost jasně najevo. A děti jsou děti a rozhodně v tomto směru „nepomohou“. Já tuhle atmosféru, kdy je napětí neustále ve vzduchu, nesnáším. A už snášet nikdy nebudu.

Ve středu jsem vstávala v pět hodin a jela na vyšetření, CT celého trupu. Bylo to rychlé, až na to, že se jim nedařilo najít a napíchnout mi žílu. Trochu mě potrápili, ale všechno ostatní proběhlo hladce a já mohla zase rychle odjet domů nervovat se s tím, jak všechno dopadne ve čtvrtek

Alespoň malým vytržením z toho napětí a snahy nepropadnout panice bylo zatmění Slunce

Ve čtvrtek jsem jela na onkologii jako uzlíček nervů. Od úterý jsem se nevyspala, celé dny makám, vnímám, jak moc mi vadí ta neutěšená vztahová nálada doma, a do toho mě užírá strach, jestli se ještě někde něco neobjeví. Protože, jak víme, rakovina není vidět a na začátku ani cítit.

Z téhle diagnózy má člověk respekt, i když ji nikdy neměl.

A já měla rakovinu dvakrát.

Lékařka mi potvrdila, že se nikde nic nenašlo, že jsem zdravá a že nedostanu žádnou další léčbu.

Budou mě sledovat. 

Což spočívá v magnetické rezonanci a ultrazvuku hrudníku na střídačku po půl roce. K tomu ultrazvuk břicha a kolonoskopie, jednou ročně gynekologie.

Veškeré preventivní odstranění orgánů doporučené při mutaci BRCA1 už mám za sebou.

Takže na jednu stranu bych měla bouchnout šampus, protože nemuset podstoupit chemoterapii je opravdu dobrá zpráva.

ALE

Tady bych zase ráda zdůraznila, že popisuji svůj stav a svůj přístup. Každý to má jinak.

Před šesti lety jsem doufala v operaci a maximálně ozařování. Dostala jsem chemoterapii s vysvětlením, jak je důležitá, aby se rakovina nevrátila. Chemoterapie pro mě byla cesta peklem a málem jsem ji nedošla.

Takže když mi letos objevili rakovinu znovu, znovu agresivní a stejného typu, a onkoložka mluvila o nutnosti a potřebě další léčby, srovnala jsem se s tím. Přijala jsem fakt, že ji potřebuji.

Když teď konzilium lékařů rozhodlo, že ne, v mojí hlavě nastala panika.

Když nebude léčba – může se to vrátit. Znovu objevit. Minule léčba byla a objevilo se to zase. Ale minule jsem ji nedokončila. Jenže léčba mě ničí. Je to dobře, nebo špatně? Sakra, do háje, co mám dělat?

To jen stručně pro představu.

Onkoložka mi vysvětlila, že lékaři rozhodují právě proto, aby každému pacientovi pomohli prodloužit a zkvalitnit život. A že v mém případě bude lepší sledování než podstoupit drastickou léčbu, na kterou nereaguji dobře.

Dobře. Přijímám.

Budou mě sledovat, já se budu sledovat, ale nechci z toho udělat po zbytek života cestu s křížem na zádech a vyčítat si každého buřta nebo to, že nepůjdu cvičit, že strávím pár hodin na slunci. Všechno si to musí ještě trochu sednout. 

Nicméně , to že nedostanu chemoterapii mi dělá na duši dobře a dalo mi to prostor soustředit se na přestěhování, zabydlení se a soustředit se na to co jsem si předsevzala. Jsem tady sama pro sebe a dělám kroky , které podporují mě.

Ve čtvrtek večer bylo všechno sbaleno a všichni v domě jsme uléhali s úlevou a těšili se na pátek, který stěhováním ukončí to všudypřítomné napětí

Stěhováci přijeli v 8:00 a z bytu odjížděli kolem 13:00. Vešla jsem se do 15 000 Kč a teď už jen musím postupně vybalit a vrátit bedny.

Za posledních šest let se stěhuji už počtvrté a pokaždé se Stěhování Hrabák . Mohu doporučit.

Večer jsem doslova padla vyčerpáním. 

Dnes má být dost teplo, takže dopoledne jen dodělám pár nevyklizených beden mojí „kanceláře“ a ráda bych uklidila i všechno oblečení. Odpoledne pojedeme na koupák, kde si lehnu do stínu, vezmu si knížku, kterou jsem půl roku nemohla najít, a dám si relax. Zaplavu si a trochu si užiju prázdniny.

Teď už Anička začala s přípravou snídaně a vládne tu pohoda. Fakt pohoda.

Děkuji za všechny návštěvy, zprávy a podporu. Moc mě těší, když mi píšete, že vám moje životní kotrmelce někdy dodají sílu, jindy pobaví. Ve sdílení je opravdu zvláštní síla.

A jestli vám moje psaní dělá radost a máte chuť mi přispět na kafíčko, budu za každé moc ráda. ☕❤️

Mějte krásný víkend i další dny. Ať je v nich co nejvíc té pohody.

Lucie