pořád hledám...

...hrnek s kafem!

Krásný den přeji!

Za ten týden bez dětí se mi povedlo se vším docela slušně pohnout.

I když je to asi dost subjektivní pohled. Jako svou výhru vidím vyprázdnění všech zelených beden, které patří stěhovákům. Hned jak si pro ně přijedou, budu moct opět začít s krabicemi, které jsou moje a jsou maličko vytříděné a momentálně zastavěné ve skládku těmi zelenými.

Takže co oči nevidí...

...ruce dělat nemusí 😉.

Vychutnávám si výhled z balkonu do zeleně. Je to uklidňující a příjemný pohled.

Zatímco na druhé straně fotoaparátu to vypadá všelijak 😅.

Peru. Měla jsem tady hromady prádla a rozhodně zatím nekončím. Stěhovala jsem kromě špinavého prádla i prádlo na žehlení. A žehlím tady takhle už skoro celý týden.

A ne, není toho prádla tolik, abych žehlila celý týden. Ale stačí, když nesu vyžehlenou košili pověsit a potkám připravený věšák nebo závěsy, které musím ustřihnout, anebo si vzpomenu, že musím položit koberec u Aničky, odnést velkou bednu s odpadem do auta a nefunkční osvětlení do sklepa...

...a mohla bych pokračovat.

Tu a tam s sebou na všechna ta místa, snad kromě toalety a sklepa, beru kafe. A hledání hrnku s kafem mi zabere taky dost času.

To si jen tak přemýšlím, co s tímhle a co s tamtím, a jen tak mimochodem odložím kafe a přendám zrcadlo.

Zatím se mi tady stále nějak objevují věci, které potřebují víc než jen někam postavit. Třeba dekorace na pověšení na zeď čeká na knihovně a závěsy na křesle čekají na naměření, vyprání a pověšení. Pokud budou délkově sedět.

Kuchyň si teď taky zatím není jistá, jestli má být kuchyní s linkou, anebo dílnou s ponkem :-).

Já bych si přála mít alespoň o ruku navíc. Protože při všech činnostech, co dělám, musím podle potřeby sundávat brýle. Jsou na dálku, a tak když už nemám třetí ruku, tak by mi možná bodlo mít ty ruce dlouhé alespoň dva metry.

A možná bych si pak to místo vrtání naměřila správně 🫣.

No ale postupně, pomalu, někde mezi pitím kávy a žehlením si to tady dávám do kupy k obrazu svému.

A dokonce i to kafe nakonec vždycky najdu.

Už jsem tady měla první návštěvu. Kamarádky se smály při pohledu na můj papír s poznámkami. Vedle počítače leží otevřený sešit se zápisky typu: prát, luxovat, vytřít, kancelář, nářadí, Andulka, bedny, závěsy, židle atd...

...„Ty jako nevíš, že máš vyluxovat a vyprat???“ :-)

No vím. Ale bohužel taky vím, že mám udělat všechny ty věci na papírku, a dokonce i vím, že jsem jich tam plno ani nenapsala.

A protože taky vím, že prostě nejsem schopná fungovat nějak systematicky, a vím, že zase za chvíli budu hledat to své kafe – a budu ho hledat i tady na stole –, můj zrak padne na ten notes a moje poznámky.

A to celkem slušně zvyšuje šanci, že se k některé z těch produktivních činností vrátím. Možná ještě než najdu to kafe.

Anebo najdu kafe a sednu si k televizi 😅.

Tak takhle já „funguju“. A co vy? Taky máte nějakou svou „berličku“, anebo prostě pěkně systematicky zvládáte udělat to, co je potřeba, jedno po druhém od začátku do konce?

Mějte pohodový víkend!

Lucie