Zahrada volá...
...o pomoc !
Pokračování o víkendu. I když ta zahrádečka by si zasloužila víc péče, snažím se to dělat tak aby mě to stálo přesně tolik energie kolik tomu chci dát a aby to byla radost. Nemám zahradu na to aby nás uživila, ale pro radost. Nechci to dělat s pocitem, že musím a že tomu dávám tolik času a sil a pak to ani nikdo neocení. Není snadné v tomhle tu rovnováhu najít a je pro mě důležité ji hledat:-).
Tak u nás v zahradě zatím zátiší bez trávy se starými dveřmi :-).
Taky jsem si v rámci svého řádění, nabyté energie a nových vědomostí natrhala kopřivy na výluh. Jenže dnes ráno zůstal na stole hrnek se zbytkem výluhu… a bylo zaděláno na problém.
Stal se totiž původcem ranního konfliktu, kdy se děti začaly pošťuchovat, kdo komu nalije „tu neznámou tekutinu“ do snídaně… až se to samozřejmě stalo.
Takže deset minut z ranních příprav bylo rázem pryč. A nepomohlo ani vysvětlování, odkud se tekutina vzala a že se jim opravdu nic nestane - naopak, že by z toho mohly být ještě zdravější… ach jo 🙂
No ale je pátek. Nebudeme plakat nad rozlitým výluhem a budeme se těšit na víkend.
Mějte se krásně!





Komentáře
Okomentovat
Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie