Jsou dny ...
...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...
Teď je zapotřebí vykasat rukávy, několik let trpělivosti, pokusů a omylů a bude to anglický park! Už se tak bavíme 10 let:-D
OdpovědětVymazatAle zase ten pocit z úspěchu, když to tu zimu opravdu přežije :-). Ta fotka s lavičkou a hortenzií je vážně krásná.
OdpovědětVymazatHezký večer
Jana
Parádní fotky!Luci přeji hodně síly a trpělivosti při tvoření zahrady:-)Já už tvořím druhý rok a je to pokus - omyl:-)ale hurá už něco i roste a má stálé místo,jen to ještě není úplně ono a tak další etapa mi začíná:-)Krásné jarní dny přeje Věra
OdpovědětVymazatNádherné zahrady, tam by se mi líbilo se procházet. Miluji tulipány.
OdpovědětVymazatchcem zahraduuuuuuuuuuuuuuuuuuuu
OdpovědětVymazatMoc Vám všem děkuji za povzbuzení...uklidnila mě slova...pokus-omyl...děkuji :-)))
OdpovědětVymazat