Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Rychlé pozdravení...

...během náročných i krásných dnů! Krásné ráno přeji! Píšu tenhle článek ráno, a tak mám chuť vás pozdravit právě takhle, i když vím, že si k blogu možná sednete až v poledne nebo večer. Poslední dny jsou trochu hektické a náročné a snad se mi o nich brzy povede rozepsat víc. Děkuji, že jste mi napsaly komentáře k minulému příspěvku. Myslím, že je nás hodně, kdo se učí dovolit si věnovat čas sám sobě, aniž by se u toho zároveň cítil provinile. Nevím, jestli se mi povede poskládat slova tak, aby dávala trochu smysl, protože se toho teď děje opravdu hodně. Na jednu stranu cítím, jak se mi pomalu vrací energie a elán, ale na druhou stranu jsem po každém náročnějším dni mnohem unavenější a vyčerpanější. A přiznávám, že se mi to pořád těžko přijímá. V týdnu jsem byla na kontrole a potkala jsem se i se svojí onkoložkou. Následná léčba bude potřeba, to jsem tušila. Jen zatím nevím, jaká přesně. Ozařování už není možné, protože jsem ho podstoupila při první léčbě. Některé druhy chemoterapie i...

Jak já jsem ráda...

...že máme terasu!



Krásné úterý, blogerky!

Včera jsme ještě užívali letního dne a dnes to venku není žádná sláva. Není zima, ale tady u nás je zataženo a prší.
To, naštěstí Maxovi nevadí a pěkně si chrupká venku v kočárku pod slunečníkem :-).
Když byl malý Adam, tady se stavělo a my bydleli v paneláku. Dodnes si vzpomínám, jak jsem každý den řešila...kam jít s kočárem?
Tady je to pohoda, Max nijak nevyžaduje vození a tak vlastně od narození tráví nejvíc svého času venku na terase :-).
A mně to zase spoustu času ušetří. 
S Adamem jsem neustále řešila , že nic nestíhám, to že jsme jezdili celé dny po venku bylo znát doma, kde jsem se pak snažila dohnat všechno po večerech, ale i tak moje hory špinavého a pak i čistého (připraveného na žehlení) prádla mohly směle konkurovat Mount Everestu.
Měla jsem z toho trochu strach jak to budeme zvládat teď s Adamem ve škole...
...a tedy každodenním bojem s domácími úkoly.
Přečíst si tři slova v zadání úkolu Adamovi zabere snad hodinu, během které se brečí, vzteká a všechno se vzdává...
...pak to konečně přečte a úkol během deseti minut udělá...
...říkám si, že příště si snad scény na začátku ušetří...
...ale to on ne:-)...snad ho to někdy přejde!

Ale zpátky na terasu...


...hrozně moc bych potřebovala navštívit nějaké zahradnictví a pořídit něco do bandasek a vůbec nějaké sezónní rostlinstvo, ale protože náš Max je tak velký necestovatel, tak to pořád odkládám.

Ale včera jsem natřela jednu ze špulek černým mořidlem, aby nám sem lépe pasovala...


...měla totiž na sobě kromě klasických razítek, které špulky mívají, taky pár modrých stříkanců, které nešly dolů a jsem ráda, že to mořidlo zakrylo...



...letos mám fakt radost z muškátů, kupovala jsem je minulý rok...


... přežili zimu a letos stále krásně kvetou !
Tak snad se mi je podaří zase uchovat do dalšího roku :-).

Mějte hezký den!





Komentáře

  1. Luci terasu máš prima pohodovou i okolí domu krásné.... je fajn prcka vystrčit a udělat si něco doma .....to člověk fakt ocení...než někde bloumat a jezdit. Muškátům se letos opravdu daří i u nás.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko díky, ono i vožení má své pro, ale když člověk musí jen aby nebyl doma a každý den a práce se doma hromadí, tak je ta radost ta tam:-). krásné dny!

      Vymazat
  2. krásná terasa, taky jsem ráda aspoň za balkon, bez toho je to naprd... jen ty muškáty mi letos nějak nechtějí kvést

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo , přesně tak v paneláku sice bylo něco , čemu se říkalo balkon, ale kafíčko jsem si tam moc dát nemohla :-))). Muškáty pravidelně přihnojuji a daří se jim. Krásné dny!

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie