stereotyp...

...všedních dnů


Přeji pěkné podzimní dny!

Kde jsou ty časy, když jsem si vymýšlela další a další podzimní dekorace?!
Copak vymýšlet si můžu, ale na realizaci není čas ani místo.
Obývák je herna a z jídelny se pomalu stává učebna :-))).
Tabuli, kterou tu mají děti na kreslení, teď místo obrázků ovládají vysvětlivky jmenných rodů, dělení a násobení, na každém rohu se válí nějaká věc související se školou, cedulky se slovními druhy visí i v oknech a podobně.
Dokonce ani miska s hromadou kaštanů, není jen dekorace ale matematická pomůcka :-).
Ale už jsem asi přišla na to, proč mám v tom každodenním shonu, potřebu a chuť něco tvořit .

Celé dny mám práce až nad hlavu, po tom co se mi povede den rozplánovat tak, že úspěšně během dne rozvozím děti tam kam je potřeba a pak je zase odpoledne úspěšně posbírám a dokonce i lehce naplánuji přesuny na další den, zvládnu nakoupit, uvařit nebo připravit jídlo a nakrmit, stokrát poklidit, roztřídit ponožky tak, že z pytlíku kde mám asi 30 lichých zmizí 2 a přibude jich 8 :-), přebalit x plen a převlíknout x oblečení, vyprat a složit prádlo a roztřídit další "hromádky"  na praní, vyčistit kamna, zatopit, přiložit...a pak znova tak 3x za den, protože v přikládání jsem 
fakt nedůsledná :-))), vyluxovat tak 20 x za den pod jídelním stolem a kolem kamen, vytřít, naučit se Adamovu probíranou látku (díky internete!!!) a pak se snažit ji naučit Adama...
...ale na konci dne nemám vůbec pocit, že jsem něco udělala, znáte to?



A tak mi doslova zvedne náladu, když si v tom shonu najdu čas uháčkovat kus rozháčkovaných polštářů a nebo něco ušít, prostě vytvořit něco na co se na konci dne můžu podívat a ono to tam je a pokud to děti nerozpářou, nebo jinak nezlikvidují bude to tam i zítra a nebo za pár let.
Jako třeba podzimní listy ze samotvrdnoucí hmoty, které jsem dělala před lety  a teď zdobí podkroví. A nebo list co mi donesl Adam a chtěl abych si ho nechala na památku a tak jsme ho obtiskli na polštář, který s radostí na podzim vytahuji.




A protože na tyhle věci mi moc času nezbývá, přijde mi že psaní o všedním shonu by byla nuda , tak to i tady na blogu vázne.



Ale abych to trochu napravila, tak na příště pro vás budu něco mít!


Mějte se moc prima a užívejte podzimní, všední i nevšední dny!

P.S. Včera, se mi do našeho všedního programu povedlo zařadit zase po dlouhé době kadeřníka, takže radost veliká, dokonce jsem doma nechala i všední vohoz a vytáhla novou košili, vrátila jsem se s krásným pocitem, že mi to sluší a s radostí jsem se poňuňala s mojí malou princeznou, ta zvládla hodit svou obvyklou "mléčnou šavli" a zasáhnout nejen mou novou košili, ale i nový účes.
Tak jsem hodila košili do prádla, otřela vlasy a stáhla je do drdolu, oblékla všední triko a pokusila jsem se dostat zbytky i ze sedačky...
...tolik ke zpestření všedních dní :-).

Komentáře

Anonymní píše…
Luci,jak ja Vam rozumim! Bezva clanek o vsednim dni s nadhledem. Krasne dny.Katka
Ivana O. píše…
Je to šílený kolotoč :-) Tak hodně sil a energie do dalších dní :-D
martinaczech píše…
Dobrý den, krásně napsáno. Maminka na plný úvazek! Smekám, mám dvě děti, ale s odstupem několika let, tak je to jiné. Ráno se vyspíme a hned je večer. Někdy to strašně letí. A ten závěr o mléčné šavli-pobavila jsem se, opravdu. Člověk už konečně má pocit, že mu to sluší a najednou tohle! Hodně síly přeji pro nádcházející podzimní dny.
Hana píše…
Lucko pro tebe stereotyp,ale druzí si rádi přečtou,že to mají podobně a nejsou v tom sami. Tvé příspěvky jsou skvělé, smekám před tebou.No jo ,Andy tě chtěla asi mít tak ...jak je na tebe zvyklá...:-D
Přeji ti hodně energie do těch přicházejících dní-snad budou i trochu sluníčkové-člověk pak i pookřeje....
Anonymní píše…
Dobry den, jak vyse napsano, chtela Vas mit jako kazdy den. Podebne u meho vnoucka. Slysel babicku prichazet, rychle lezl po kolinkach za hlasem a ona tam v predsini stoji uplne cizi zenska. To jsem mela jen trochu zkracene vlasy. Cele odpoledne mi otacel hlavu a dival se dozadu, jestli tam nahodou nemam culik!
Obdiviju, Lucie. Mám děti jen dvě (teda když nepočítám to třetí dospělé, které není stejně stále doma) a mám pocit, že nestíhám absolutně nic. hodně sil, přeju!
Marie píše…
Vždy se moc těším na vše o čem napíšeš.
Marie píše…
Vždy se moc těším na vše o čem napíšeš.
Mirjanka píše…
Uzasny report!! Zaslouzite medaili za tu lehkost a nadhled. 😉
Jana píše…
:-) Myslím, že nejdůležitější je uvědomit si, že jednou na to budem vzpomínat, jak to bylo krásné... i když šílené a zběsilé... prostě nejhorší a nejlepší současně!
Anonymní píše…
Na konci měsíce budou našemu nejmladším 2 a já si říkám, že to jsou nejrychleji uběhlé roky! Z rána je večer, měsíc uteče nevím jak!Včera jsem skákala z balkonu potom, co mě tam naše zlato zavřelo a já se u nás na vesnici, nikoho nedovolala!Díky za skvělý článek, hned je člověku lépe, že v tom není sám! ������
Anonymní píše…
Milá Lucie,
vůbec, ale vůbec to není nudné. Je obdivuhodné, jak z ničeho dovedete udělat super článek na blog. Těším se na další. Hezké podzimní dny přeje Vladimíra
S tím tvořením to také tak mám, potřebuju vidět, že za mnou něco zůstalo, poněvadž ta celodenní práce okolo dítěte a domácnosti fakt vidět není! A ani ji nikdo neocení... ale vytvořená drobnost zahřeje na srdíčku. Já mám vytažený už několik dní šicí stroj, každý den zvládám malý kousek a pak to tu trčí a schovávám kabely před tou naší dračicí :-)
Luci, tak se tady pri tom cteni usmivam, ne skodolibe, ucastne, ono je to vsude asi podobne, ale o tom ten zivot proste je a budeme radi, ze to tak je. Je fajn, ze si ty dny okorenime treba prave novou kosili nebo ucesem, ono to staci, spis tedy musi:-). Posilam pozdravy. M.
Monika píše…
Lucí, jste super rodina a co by za to mnozí dali mít u sebe tak živo! Jen si užívej. Všechno tak rychle uteče a dekorovat brzy budeš s Aniččinou asistencí!
papa, M.
Anonymní píše…
Zdravím,přečetla jsem na jeden nádech,abych rychle věděla co se děje v mém oblíbeném mlýně♥.Ráda Vás čtu a máte můj obdiv....těším se na další vaši "NUDU")))).Krásný podzim,Šárka.
Barbora Pávová píše…
Jak já to chápu. Jak já tomu rozumím. A to mám jen jedno :-)
Anonymní píše…
Pro mne pořád nejnej rodinka.Alibabka
Anonymní píše…
Ahoj Lucka,

citam tvoj blog uz dlhsiu dobu, ale nikdy som nemala taku potrebu napisat ako teraz. Viem presne o com pises, preniesla som sa vdaka tvojim slovam par rockov dozadu a zaspominala :).Tiez mam ako ty tri ratolesti, vsetko v clanku mi je doverne zname :D. Uzivala som si tie krasne roky na materskej (10 nonstop bez prestavky), obcas-vlastne stale- som doslova padala na hubu, boli obdobia,ked som uz bola zufala a tak velmi som chcela, aby uz deti boli samostatnejsie...A dnes???? Najstarsia uz ma takmer nepotrebuje, skolu aj kruzky uz zvlada sama. Odmietla som robit vecneho taxikara, aj prostredny syn uz dokaze prist sam, vdaka mobilom :D. Ale ako velmi mi chybaju tie roky stravene s detmi, ked sme doma mali viac gastanov ako sme vedeli zuzitkovat, ked som vsade mala suche listy, vo vazach, pod sklom, zavesene na skriniach. Tulali sme sa po parku, robili kopy listia a deti do nich s jacanim a vyskanim skakali. Ked sme spolu varili a piekli, hrali sa, cele dni sme presedeli pri kope Lega :)....dnes je to jedna obrovska nahanacka, stres - je toho viac ako kedykolvek predtym a ja mam pocit ze robim vsetko a nestiham nic. Uivaj si tie krasne casy ako najviac sa da, velmi rychlo to vsetko prejde.
A ja zase raz nakuknem k vam do mlyna a zaspominam si, vdaka za tvoje riadky :). Je super mat plny dom :D.

Krasnu jesen prajem, Andrea
Jana píše…
Nu, co dodat, moc moc rozumím! Je třeba si opravdu užívat každého dne, každého momentu, prostě tady a teď! Také mám tři děti, také do třetice holčička, také starosti podobné... Jste fajn, všichni! Zdravím do mlýna, Jana :)
Unknown píše…
Je to sice shon, ale je to milé :) Já zatím nemám děti a už tak mám pocit, že nic nestíhám, měla bych se nad sebou zamyslet :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

poloostrov Hel Polsko

novinky...

Stědrý den...