Přišel

Přeji pěkný den!

Snad užíváte vánoční svátky v pohodě.

My už také.

Váhala jsem jak dalece se mám na tohle téma rozepisovat, ale pokud tady chci být upřímná, tak nemůžu napsat , že jsme měli úžasné Vánoce.

Měli jsme Vánoce a bylo to náročné.

Z nemocí, jsme se všichni celkem dostali a na samotný Štědrý den byl nemocný už jen muž.

Tento rok jsme tu měli babičku, mojí maminku.

A i když mě to mrzí, tak je to důvod proč naše svátky byly náročné.

Nebylo to vůbec o tom, že bych nějak extra uklízela, zdobila nebo vyvářela, dokonce jsme 24. prosince  měli čas se povalovat a užívat si.

Ale maminku jsem vyzvedla už ráno a strávila s námi celý den, noc a ráno, kdy si rozbalujeme dárky.

Kdysi jsme to tak zavedli, protože to tak praktikovali v Holandsku 

a mě to přišlo  (a stále ještě přijde ) ohromě praktické, hlavně s malými dětmi.

Navíc kdysi dávno, když k nám na svátky jezdili ještě 4 malí instatní synci a já ani ještě nemeěla svoje děti, lpěla jsem na tradici, že stromek musíme postavit a ozdobit 24., slavnostní večeře a pak rozbalování dárků, po pár letech kdy jsme slavili Vánoce sami s bývalým mužem, jsem skočilila do rodinné akce bez nádechu a byl to mazec. Strom míval i 6 metrů  a často jsme rozbalovali dárky do noci a to už jsem téměř prospala:-))).

Teď stavíme a zdobíme stromek dřív, je menší, a dárky rozbalujeme 25.12. ráno.

Chvíli jsem si říkala, sakra co budeme teda vlastně na Štědrý den dělat :-))).

Ale babička se nám postarala o to abych o stres během Vánoc nepřišla :-))).

Nemáme TV, tedy žádné české programy, jen co je možné pustit přes internet.

 A to byl problém.

Přestože jsem pečlivě prošla TV programy na netu a snažila se pouštět filmy a pohádky, které dávali na českých programech...

... jsme hrozný rodiče, že dětem nedopřejeme českou TV, třeba Barrandov:-))).

Pečlivě jsem vybírala filmy, když byl muž doma tak české, ale s AJ titulky, jen po obědě jsem si dovolila pustit Lásku nebeskou, zatímco prťata spala.

Nedokoukali jsme ho, film byl podroben maminčině kritice a zralý na ocenění Zlatá malina

 i 15 let po té :-))).

Kromě kritiky našeho bydlení, ať už stylu kdy máme vše moc prázdné a nedodělané až po samotné místo v údolí, které je tak depresivní, že kdybych měla alespoň záclony nemuseli bychom koukat do toho šeda ( a že babičce počasí zrovna přálo ) :-).

Jsem chudák, že musím topit v kamnech.

Sice nemusím , ale chci, ale babička mi to nevěří:-).

Dekorace jsou dalším důvodem ke kritice, nic se neblýská jakobychom si nemohli dovolit koupit něco pěkného a všechno tahám z lesa.

A to jsem poctivě v kuchyni vystavila  plastové surikaty v santaklausovských čapkách, autobus co svítí s kluzištěm v obýváku a v ložnici byla plastová houkací sova a trpaslík s ovcí v náručí a motýlem na solární pohon na čepici.

Bohužel nášlapné plastové kameny, co jsme dostali loni od babi k Vánocům jsem objevila až po jejím odjezdu, jinak bych je samozřejmě umístila :-).

Vždyckysi říkám, že musím chápat, že maminka má svůj věk a brát na to ohled, ale díky poznání mojí tchýně, která je v podobném věku jako mamka , mám s chápáním negativního přístupu k   životu docela problém.

Mrzí mě, že si nemůžeme užít čas strávený s mamkou tak jak si užívám s tchýní.

Ale zajít si na kafe, je prostě pro naší babičku plýtvání časem a penězi a to nemluvíme o tom jak příšerně to kafe chutná:-(

Když se pak druhý den člověk snaží najít alespoň něco pěkného  a po tom co si babi hraje s dětmi hru s divadlem, kdy si hodíte čtyřmi kostkami a padne vám se ktrými třemi hrdiny budete hrát a na jakou notu  (smát se, být smutný, bát se....) a musíte vymyslet příběh, řekla jsem... "to je ale pěkný to divadýlko", tak babi odpoví.. "hmmm my jsme měli lepší" :-))).

Tak jo.

Děkuji za pozornost, myslím, že jsem se ze svého vánočního trauma docela vypsala:-)

A teď už naše Vánoce v obrazech.

Ale musím napsat, že jsme i  zvládli Vánoce s babičkou v pohodě, kromě běžné kritiky, jsme se  nenechali strhnout emocemi ke konfliktu a pomalu se nám vrací pozitivní nálada:-).

Se sestrou se snažíme postarat a vím , že když to bude nutné vezmeme si babi k nám a postaráme se o ní, ale do té doby nám nezbývá než poslouchat, jak skvělaby se měla , kdyby šla do domova důchodců :-).

Vůbec nechápu, jak můžeme mít tak diametrálně odlišný pohled na život a doufám, že se svými dětmi to tak mít nebudu.

Ale kdo ví.

Budu  se snažit :-).

A jaké byly vaše Vánoce a jak to máte s rodiči a prarodiči, mohli by jste žít pod jednou střechou?