Přišel

Přeji pěkný den!

Snad užíváte vánoční svátky v pohodě.
My už také.





Váhala jsem jak dalece se mám na tohle téma rozepisovat, ale pokud tady chci být upřímná, tak nemůžu napsat , že jsme měli úžasné Vánoce.
Měli jsme Vánoce a bylo to náročné.

Z nemocí, jsme se všichni celkem dostali a na samotný Štědrý den byl nemocný už jen muž.
Tento rok jsme tu měli babičku, mojí maminku.
A i když mě to mrzí, tak je to důvod proč naše svátky byly náročné.

Nebylo to vůbec o tom, že bych nějak extra uklízela, zdobila nebo vyvářela, dokonce jsme 24. prosince  měli čas se povalovat a užívat si.
Ale maminku jsem vyzvedla už ráno a strávila s námi celý den, noc a ráno, kdy si rozbalujeme dárky.

Kdysi jsme to tak zavedli, protože to tak praktikovali v Holandsku 
a mě to přišlo  (a stále ještě přijde ) ohromě praktické, hlavně s malými dětmi.
Navíc kdysi dávno, když k nám na svátky jezdili ještě 4 malí instatní synci a já ani ještě nemeěla svoje děti, lpěla jsem na tradici, že stromek musíme postavit a ozdobit 24., slavnostní večeře a pak rozbalování dárků, po pár letech kdy jsme slavili Vánoce sami s bývalým mužem, jsem skočilila do rodinné akce bez nádechu a byl to mazec. Strom míval i 6 metrů  a často jsme rozbalovali dárky do noci a to už jsem téměř prospala:-))).
Teď stavíme a zdobíme stromek dřív, je menší, a dárky rozbalujeme 25.12. ráno.
Chvíli jsem si říkala, sakra co budeme teda vlastně na Štědrý den dělat :-))).

Ale babička se nám postarala o to abych o stres během Vánoc nepřišla :-))).
Nemáme TV, tedy žádné české programy, jen co je možné pustit přes internet.
 A to byl problém.

Přestože jsem pečlivě prošla TV programy na netu a snažila se pouštět filmy a pohádky, které dávali na českých programech...
... jsme hrozný rodiče, že dětem nedopřejeme českou TV, třeba Barrandov:-))).
Pečlivě jsem vybírala filmy, když byl muž doma tak české, ale s AJ titulky, jen po obědě jsem si dovolila pustit Lásku nebeskou, zatímco prťata spala.

Nedokoukali jsme ho, film byl podroben maminčině kritice a zralý na ocenění Zlatá malina
 i 15 let po té :-))).

Kromě kritiky našeho bydlení, ať už stylu kdy máme vše moc prázdné a nedodělané až po samotné místo v údolí, které je tak depresivní, že kdybych měla alespoň záclony nemuseli bychom koukat do toho šeda ( a že babičce počasí zrovna přálo ) :-).

Jsem chudák, že musím topit v kamnech.
Sice nemusím , ale chci, ale babička mi to nevěří:-).

Dekorace jsou dalším důvodem ke kritice, nic se neblýská jakobychom si nemohli dovolit koupit něco pěkného a všechno tahám z lesa.
A to jsem poctivě v kuchyni vystavila  plastové surikaty v santaklausovských čapkách, autobus co svítí s kluzištěm v obýváku a v ložnici byla plastová houkací sova a trpaslík s ovcí v náručí a motýlem na solární pohon na čepici.

Bohužel nášlapné plastové kameny, co jsme dostali loni od babi k Vánocům jsem objevila až po jejím odjezdu, jinak bych je samozřejmě umístila :-).

Vždyckysi říkám, že musím chápat, že maminka má svůj věk a brát na to ohled, ale díky poznání mojí tchýně, která je v podobném věku jako mamka , mám s chápáním negativního přístupu k   životu docela problém.
Mrzí mě, že si nemůžeme užít čas strávený s mamkou tak jak si užívám s tchýní.
Ale zajít si na kafe, je prostě pro naší babičku plýtvání časem a penězi a to nemluvíme o tom jak příšerně to kafe chutná:-(

Když se pak druhý den člověk snaží najít alespoň něco pěkného  a po tom co si babi hraje s dětmi hru s divadlem, kdy si hodíte čtyřmi kostkami a padne vám se ktrými třemi hrdiny budete hrát a na jakou notu  (smát se, být smutný, bát se....) a musíte vymyslet příběh, řekla jsem... "to je ale pěkný to divadýlko", tak babi odpoví.. "hmmm my jsme měli lepší" :-))).

Tak jo.
Děkuji za pozornost, myslím, že jsem se ze svého vánočního trauma docela vypsala:-)

A teď už naše Vánoce v obrazech.









Ale musím napsat, že jsme i  zvládli Vánoce s babičkou v pohodě, kromě běžné kritiky, jsme se  nenechali strhnout emocemi ke konfliktu a pomalu se nám vrací pozitivní nálada:-).

Se sestrou se snažíme postarat a vím , že když to bude nutné vezmeme si babi k nám a postaráme se o ní, ale do té doby nám nezbývá než poslouchat, jak skvělaby se měla , kdyby šla do domova důchodců :-).

Vůbec nechápu, jak můžeme mít tak diametrálně odlišný pohled na život a doufám, že se svými dětmi to tak mít nebudu.
Ale kdo ví.
Budu  se snažit :-).

A jaké byly vaše Vánoce a jak to máte s rodiči a prarodiči, mohli by jste žít pod jednou střechou?








Komentáře

Unknown píše…
Kdybych měla tak skvělou dceru jak vy byla bych nadsena. Doma člověk nikdy neni prorokem. Nejste po tatínkovi?. Já vždy rikala hlavne to přežít a nevybuchnout . U nás to byla tchyne. Maminka byla hodna.
Unknown píše…
Mám tam chybu. Chtěla bych vás za dceru.
Anonymní píše…
Tak příští rok bude maminka u sestry, že. Bylo by mi líto, kdyby mi někdo tak zpestřil Vánoce, které mám velice ráda, i kdyby to bylo maminky nebo tchyně (mám moc hodnou). Ale jste moc hodná, že jste vydržela..Přeji vesele prožitý Silvestr a v Novém roce vše dobré. Šá
Anonymní píše…
Jasně, že tam patří od maminky Šá
Anonymní píše…
Jsem dcera, máma, tchyně i babička. Měla jsem bezvadnou tchyni, s dcerou si hodně rozumíme, moje mamka žije ve svém světě, který je hodně rozdílný od našeho stylu života, ale je moc hodná, tolerujeme se vzájemně. Mám kamarádku, která se stará o maminku, znám obě ženy, jedna má trpělivost, snesla by i modré z nebe a té druhé se těžko zavděčí. Celou situaci bych asi shrnula takto : čím lépe se k určitému člověku chováte, tím víc to dotyčný považuje za standart, který vyžaduje, pak už jen šroub utahuje a utahuje. Nezná nic jiného. Možná by stačila jedna návštěva v domově důchodců a bude mít na život jiný náhled. Vaše maminka má štěstí, že má takovou dceru, rodinu, ale svůj postoj asi těžko změní, škoda! Přeji vám Lucie i celé rodině jen to nejlepší, hezký večer, Iva.
Aničkå Brouky píše…
Trochu mi to připomíná bývalé moje vánoce, když žila moje mamka. Pro tyhle všechny stížnosti a negativum jsem skoro zanevřela na vánoce. Užívám si je teď po svém a pěkně rebelsky. Mějte krásné dny a doufám, že se vám zlepší nálada. :-D Jinak vaše výzdoba je nááádherná.
A preto si myslím, že Vianoce si má každá rodinka tráviť sama. Ak v starobe ostane človek sám, deti si myslia, že mu musia vyplniť prázdne miesto, ale podľa mňa to je omyl. Aj v samote je čaro, dá sa premýšľať, spomínať, a aj do tej telky čumieť po svojom :-)
A ja som už tiež babka (64), ale mne by sa u vás páčilo, aj výzdoba a aj bez telky :-)
Prajem vám krásne ukončenie roka a v tom novom veľa radosti a spokojnosti!
Daniela
Dnes jsme se vratili od mych rodicu a musim uznat, ze jsem si odvezla podobne pocity z me mamky. Sama negativa, zadna radost atd. Vim, je to narocne - starat se o rodinu, ale... Vic k tomu snad ani psat nechci. Uzivejte. M.
Martina K. píše…
Dobrý večer, tak mi to Lucie připomnělo Štědré dny s babičkou, taťkovou maminkou. Bydlela ve stejném místě a byla s námi vždy na večeři, dárky,... Já jako pubertální a pak starší dítě už jsem viděla, jak náročný večer to byl, všechno bylo špatně. Ono tedy i jindy :-), ale tento večer obzvlášť. Tak snad jen vydržet, za přítomnosti prcků, si myslím, to jde docela dobře. Jsem starší o deset let než vy Lucie, jsem už babičkou, ale vyznávám podobný životní styl jako Vy, měla jsem tři syny pěkně za sebou, na kraji vesnice, u lesa ve stoleté chalupě... přeji celé Vaší rodině pevné zdraví a ať se daří, Martina
Plihalova píše…
Milá Lucie,každý máme své chyby.Rodiče si nevybirame.Jste hodná,že se o mamku starâte.Myslím,že bychom měli rodičům vracet..A teď má zkušenos.Jsem babička,matka,tchýně..Letos jsme trávili St.fen u mé dcery i s maminkou.Má dcera s maminkou jsou též jiné než já😁.Mamka sice kávu nepovažuje za ztrátu peněz či času.Nicméně spěchá...rychle dojíst,rychle rozbalit.Dcera zase neustále uklízí i během návštěvy.Chvílemi jsem myslela,že je zabiji😁.Nicméně,mám je obě ráda.I tak jsem si Vánoce užila.Vnučka vše vyvažovala.Nenechám si mé nej svátky zkazit.Krásné dny.JP
Anonymní píše…
Moje tchýně byla generál,co vše věděl nejlíp. Bydleli jsme u ní. Mé jediné štěstí bylo,že jsem byla mladinká a celkem tvárná nevěsta,takže jsme obě těch 13 společných let přežily. Moje máma má taky svůj pohled na svět a kdo ho vidí jinak, ten si zaslouží kritiku. Čili i já. Naštěstí Vánoce netrávíme společně. Naprosto vás,Lucie chápu, jak náročný to byl den... Ivča
Hana Koubová píše…
Máte svatou trpělivost a zlaté srdce :D děkuji tedy za mojí střelenou mamku, i když se neshodneme skoro v ničem, je s ní i v 66 letech sranda. Zato tchyně...to jedu vždy domů vysátá, je to věčný škarohýd, hypochondr a nerozumí humoru. Doma to máte dokonalé a jste moje krevní skupina, proto čtu léta Váš blog a s radostí se kochám :D Je hezké, jak jste odlišné národnosti a zvyky pěkně pojali za své. Máme kamna, nemáme TV a nedávám dítěti cukr...tak jsem krkavčí matka a babička mě stále zkouší co vydržím s těma řečma. Naštěstí bydlíme daleko a vídáme všechny, jen když chceme :)
Anonymní píše…
Dobrý večer,tak to musel být dost náročný den,je škoda, že maminka nedokáže tolerovat Váš životní styl ,mimochodem i bez lesku a trpytu a mála nábytku u Vás dýchá vánoční atmosféra i přes fotky;-) Vím že jeden negativista dokáže dost znepříjemnit i ty nejhezčí chvíle. Užívejte si pohodu a nenechte si zkazit náladu, to co děláte, děláte dobře a jste inspirací pro mnoho lidí. Takže se tím netrapte ,protože stim bohužel nic neuděláte.
Přeji Vám hodně štěstí do Nového roku a těším se na další zážitky z Našeho kraje.
Anonymní píše…
Milá Lucie,ne nemohla.A nechci.Jsem ráda,že bydlím tak daleko i když jen přes půl republiky.Pro mnohé je to nepochopitelné.Ale já si s ní rozumím víc po telefonu, i když někdy..S mojí mamkou by to bylo jako s Vaší maminkou.Asi.Jen by přibylo obleč se,zavři si okno budeš mít zimu,její nemoci,a jak už nemůže a všechno musí,a co je potřeba udělat,a to nejlépe hned a i to hned by bylo pozdě,a další a další.A nakonec by z toho byl život podle ní.Myslím si,že pro ni bylo vždy důležité mít uklizeno,navařeno,ale pro mě tam chyběla ta spokojenost a pohoda.To hřejivé doma,kam se(skoro)každý rád vrací.Pocházím z Jižních Čech,ale moje doma jsou Krkonoše.Ze kterých jsem se před pár lety odstěhovala za přítelem do Orlických hor.Ten život tady=jak ve středověku a čtyři roky s děsnejma sousedama v bytovce mě dostal až k terapiím u psycholožky.A vlastně i přítel.Už čtyři roky bydlíme v nově postaveném domku v jeho vesnici.PIDIvesnici kde nic není.Jen buranský,jednoduchý vesničani,kteří ani nejsou schopni respektovat soukromý pozemek,klid a bezpečí.Nejsem tu štastná ani spokojená,a moje mamka o ničem neví(nechci jí dělat starosti),a vždycky si říkám,jak by bylo pěkný kdyby řekla"tak se přestěhuj k nám"a ona by to řekla.Já,ale pořád věřím,že se jednou do toho svýho doma v Krkonoších vrátím.Jitka. P.S.Asi bylo potřeba se vypsat a děkuju za Váš blog.
Anonymní píše…
Často jsem se na mamku zlobila, že místo předván.atmosféry vytváří dusno, jak musela vše uklidit, přitom do 4.patra nikdo nevidí:-) Ale pak bylo hezky...oblékli jsme se hezky, nazdobili stůl, pustila koleda nebo Rybovka...
Po x letech jsem se přestěhovala k (ex)příteli...a věřte mi, chtělo se mi brečet. Výzdoba jen sem tam něco, táta smažil řízky ve vytahaných teplákách s půlkou zádele venku a ani se nepřevlíkl, otřel si ruce a zasedl ke stolu, bez koled...dárky
od mých rodičů jsem ani nedávala pod stromek a radši sama otevřela v pokoji. Strašně se mi stýskalo po "mých" Vánocích a máme je, chodím k našim se synem.
Žila jsem jak se skoro tchýní, tak i s našima (a s malým synem) a UŽ NIKDY. Kdysi jsem to i mamce řekla, aby mezi námi zůstala pohoda, musím bydlet sama.
Také jsme jiná, názory, životem, výchovou...nedělá to dobře.
M.
Jana píše…
No, mě maminka umřela před 7 lety, dusno u nás dělá můj otec (děda). Když je v pohodě, jako letos, pohadame se s mužem. Ten stres asi k svátkům patří. Těším se, ze se odstehujeme do našeho, že si udělám konečně vánoce po svém, bez stresu, ale vidím, že to asi nebude tak jednoduché😁
Anonymní píše…
...úplně nerozumím, proč k vám maminka tedy chodí, šla na Vánoce,když se jí u vás vlastně nic nelíbí..a pokud tedy šla, je tam na návštěvě a je slušnost, se na návštěvě chovat s respektem k tomu a k těm,kde jsem..to se týká každého i rodičů..jsem autistka a nedokážu hrát hry, chovat se strategicky a proto bud je pro mě něco jasné, čitelné, čisté a mohu v tom být , nebo není a nemohu..nedokážu něco cítit ale navenek se chovat jinak a říkat něco jiného, než cítím...proto mohu být je s lidmi v souznění, upřímnosti, jasnosti, jinak by to bylo tak vyčerpávající , že bych z toho onemocněla...myslím, že v tomhle by lidem trocha autismu prospěla:):) je mi 57 a je mi stále záhadou,proč lidí hrají hry, žijí nějaké role a něco jiného navenek než uvnitř, dělá to dost zmatek:) pokud by se u mě někomu nelíbilo, řekla bych mu upřímně, aby se netrápil a už nechodil..vím,že by to tak chtěla říct většina, ale brání jim strach...ale bud nás někdo přijímá, takové jací jsme nebo nás chce přijímat jen takové, jak on chce abychom byli a to nneí přijetí a láska..o Vánocích se tohel hodně hrotí ..je zbytečné vydávat energii tam, to nemá smysl:) tedy tak to vnímám já:)
evulekotule píše…
Já si dovedu představit, že by byli moji rodiče nebo mužovi rodiče na Štědrý den u nás doma, ale přiznám se, že bych nechtěla být u nich. Když jsme jeden rok trávili Štědrý večer s mužovými rodiči, mrzelo mne, že nemám Vánoce pro svém, že mne nutí někdo dělat věci jinak, než bych chtěla, že nutí děti jíst a rychle rozbalovat dárky, když je chtějí rozbalovat pomalu. Oni jsou všichni fajn, ale na Vánoce jsem radši jen s naší malou rodinou, i tak je to emočně dost náročné.
Anonymní píše…
Dobrý večer, můj syn je asperger. Bylo pro mé nervy velmi vyčerpávající vést s mojí mámou debaty o tom, že pokud bude syn chtít vstát od stolu, neudržím ho tam ani po dobrém, ani po zlém. Hrozné časy, zvlášť když byl menší a mnoho věcí nechápal.
Také dodnes, v 15i letech nechápe, proč mu třeba děda řekne: "Tohle před babičkou radši neříkej." Chce mít klid a upřímnost mého syna bývá někdy dost rázná:-))
Takže letos se babičce ty vánočky "opravdu" povedly:-))
Magda
Hanka píše…
Ahoj,
předně bych chtěla říct, že se mi to u tebe doma moc líbí,tedy to, co znám z fotek. Vánoční dekorace jsou hezké a sváteční a já mám přírodní prvky moc ráda, mám je i doma a líbí se mi to. Co se týče babičky, tak je to fakt náročné. Mám ji samozřejmě ráda, je to moje babička a jinou už nemám, Ale někdy je to opravdu otázka sebeovládání. Babče je už 87 a bohužel celý život, co ji znám, je to s ní stejné. Na věk se tedy vymlouvat nemohu. První Vánoce potom, co zemřel děda, asi 4 roky zpět, byly fakt drsné. Během večeře na náš babča vybalila, že jí děda byl nevěrný, jak jí to mohl udělat atd. Chudák děda, přišel hned k několika milenkám, protože mu některé bývalé žákyně poslaly po x letech (a před asi 30 lety) přání k Vánocům...Podle babičky to byla vyznání lásky a jen ji to utvrzovalo v její žárlivosti. fakt skvělé Vánoce...Letos babča předvedla jen scénu, že nemůže jet autobusem v půl páté, protože je tma a busem jezdí podivné existence. Buď přijede dřív, jak ona chce, nebo nemusí vůbec. Navrhovala jsem jí, že jí odveze objednaný taxík, ale to nešlo (nikdo netuší proč). Takže jsme měli štědrovečerní večeři už ve 4...Babička snědla kopu salátu, 4 řízky, pár chlebíčků, cukroví, jedno pivo, užila si dárky a v šest ji moji rodiče směli odvézt domů...
Anonymní píše…
ano jsem upřímní a sami taky čitelní..co ničí mezilidské vztahy jsou hry, strategie, role..pak nikdo nikomu nemůže doopravdy rozumět..jak by se všem ulevilo, kdyby říkali,co opravdu cítí a co opravdu říkat chtějí:) a nehráli role, ale byli sami sebou:)
Aďka píše…
Každý sme nejaký a treba sa nad tým vedieť povzniesť...
Prajem ešte pekné sviatky a veľaaaa pohody!
A.
lucie píše…
Luci, je dobre, ze jste se z toho vypsala.
Nekdy je to s rodinou tezke, velmi tezke.. clovek by tak chtel.. a ono to proste nejde. jsou proste lide, co smysleji uplne jinak nez my.

Krkavci matka:
'Protože věřím, že když bychom všichni našli odvahu být divní podle sebe a zároveň respektovali divnost jiných, tak bude vesmír v rovnováze' Veronika Hurdová

A ted to myslim spise tak, ze vase maminka by mela respektovat vasi 'divnost', ale bohuzel z vlastni zkusenosti vim, ze spousta lidi bere svuj zpusob ziti jako dogma a jedinou spravnou cestu. (a toto prozreni prislo az letos po neprijemnem konfliktu, holt zivot)
Alena píše…
Luci, líbí se mi tvoje vánoční atmosféra domova.
Když jsem četla tvé řádky, tak jsem si říkala "Snad nejsem taky tak strašná".
Letos jsme s manželem měli vánoce trošku jinak. Syn mi zaplatil permanentku na letošní světový pohár v biatlonu, který začínal 20. a končil 23. prosince. A jak se říká - dobrý čin musí být po zásluze potrestán, byli jsme pozváni k nim na štědrovečerní večeři. Všechen shon jsem přenesla na jejich bedra. Uvařila jsem jen rybí polévku. Jiné roky jsme k nim šli až po večeři. Večeřeli jsme o půl 5. Po večeři malá Karolínka rozbalovala dárky. Potom jsme si hráli a zvládli jsme i pohádku. Já si štědrý večer moc užila a doufám, že oni taky. Cestou domů jsem si jen vyčítala, že jsem málo chválila a děkovala.
Anonymní píše…
Milá Lucie,
takže - výzdobu máte krásnou,
-to, že bydlíte kde bydlíte je Vaše věc,
-budťe ráda,že děti jsou jakž takž zdravé,
-pokud se mamince něco nelíbí, ať si nechá komemntáře - je na návštěvě,
- a hlavně -nasaďte mamince antidepresiva, oni to staří lidé už bohužel potřebují, neboť se jim nedostává serotoninu a je to pro okolí silně vyčerpávající.
Mojí mamince je 83let, strávila s náma Vánoce a byla hodná,byť hluchá. Ale zažila jsem horší doby než se zaléčila a byla nesnesitelná. Teď je relativně pohoda nicméně Vás chápu. Pracovala jsem 6let v DD jako zdrav.sestra a vím,jak umí být staří lidé"svoji". Jen se děsím genů,abych nebyla taky ufrflaná stařenka:).
Tak krásný zbytek Vánoc:)
Katka z Km
InkaFej píše…
Milá Lucko, střet generací je často problém. Znám to moc dobře:o)..S manželovou babičkou jsme trávili Vánoce 30 let, dožila se 102 a dost často to vypadalo jako u vás. Vzpomínám jen na to přemlouvání, aby vůbec byla u nás.( neměla kde jinde být)..Teď trávíme Vánoce s tchýní a ta si asi taky myslí své:o).Naštěstí to nekomentuje moc nahlas..Tráví s námi každý víkend a už víme, co od sebe čekat..Mějte se moc krásně a užívejte si klidu.. Vím, že to člověka ale mrzí a tím víc, že se jedná o vlastní mamku. Snad budeme lepší:o). Inka
Unknown píše…
Ahoj Lucie, mám to úplně stejně.Maminku, která uznává jen svůj názor a která má ve všem pravdu.Po tom jaká se zde rozpoutala diskuze, vidím, ze na tom tak nejsem sama. Letošní vánoce k moji mamce nesla synova pritelkyne, protože ji urazila svými připomínkami.Babicku to mrzelo, ale stejně se z toho nepoučí. Mám už dospělé děti, které babičku berou jako že se s tím už nedá nic dělat. Je to bohužel tak, ona se nezmění, protože nechce. Zkratka lidé jsou různí. Jsem ráda, že jsem jiná a se svými dětmi mám pěkný vztah.
Berte to tak, že maminku uz asi nezměnite a neplytvejte energii tam, kde je to zbytečné,je to velmi vyčerpávající.
Moc ráda čtu vas blog, vas humor, optimismus a krásné bydleni jsou pro mě velkou inspirací a vždycky tady dobiji baterky.
Mějte se krásně 😃
Unknown píše…
Milá Lucko, u Vás doma je tak krásně a pohodově, vše jsi zvládla s grácií i ty připomínky, ale v srdíčku se to zaseklo...je dobře,že ses vypsala. Je to starý člověk i když máma....Ona si prostě neuvědomí, jak Vás všechny zraňuje , příště ji nech za těmi jejími záclonami a s její televizí a pak se jí zeptej co bylo lepší.....Nenechte si doma narušovat pěknou atmosféru.Prožila jsem něco podobného, zraňujícího do dneška nechápu, kde se to v těch lidech vezme-ta nespokojenost a negativita.Naštěstí už je to za mnou a nehrozí, že by se to někdy opakovalo....vzali si to do hrobu.Kdo ví třeba jsou i nespokojeni jaké jim dáváme na hrob květiny a že tam nechodíme každý den plakat.Jsem maminka ,babička a tchýně,máme dobré vztahy.
Anonymní píše…
Jejda, tak my naštěstí máme vděčné babičky. Patří Vám obdiv, že máte pochopení. A Vašemu muži taky, ně každý chlap by tohle skousnul. Vaše maminka musí být opravdu hodně svá, už jsem se divila, že se chtěla přestěhovat z domku do bytu, většinou právě staří lidé na tom svém domečku a zahrádce lpí a děsí je, že by se měli někam odstěhovat. Hana
Anonymní píše…
Milá Lucko, ráda se dívám na Tvůj blog. Obdivuju Tvé nasazení kolem domu, i kolem dětí. Vážně smekám, jsi neuvěřitelně tvůrčí a pracovitá. Tvůj popis Vánoc mě rozesmál - popsala jsi to skutečně barvitě. Zvlášť jak mamince přál pohled do šediva:))Je mi jasné, že v té chvíli má člověk z toho negativismu "nervy nadranc", protože samozřejmě chce, aby vše klaplo, aby byla doma pohoda. Na druhou stranu je i tohle maminčino frflání určitým kořením. Kdybychom to viděli v telce, většina z nás pozorovatelů by se zasmála. V každé rodině se občas někdo takový objeví a bývají s ním spojeny i historky, které se v rodině předávají. Maminka je na Tebe určitě hodně pyšná - co všechno jsi dokázala, jak se stále učíš novým věcem, jak jsi kreativní. Možná to jen neříká úplně nahlas. Každý máme jiné nastavení. Jsou lidé, kteří si dokáží život víc užívat, jsou to životní optimisté - viz třeba Tvoje tchyně a pak jsou ti negativisté - frflalové. Ta rozmanitost nás učí, že i s takovými lidmi musíme umět vycházet a brát je takovými jací jsou. Rozpouštěčem bývá černý humor - ten kupodivu funguje i frflalů - tedy, pokud nejsou psychiatričtí. Hodně sil celé vaší rodince. Andrea
Petula píše…
Lucie, nic si z toho nedělejte. Naprosto vás chápu. Moji mámu mám ráda, udělala bych pro ni cokoliv, co je v mých silách, ale víc jak dva dny s ní je na mě moc. V můj svatební den a den poté sehrála takové divadlo, že mi pokazila krásné vzpomínky (a vše bylo zařízené tak, aby byla mamka spokojená, vymyšleno několik verzí,... ) No nic :) Zvládli jste to. Neznám vás osobně, ale tady z blogu dýchá taková pohoda, že bych u vás chtěla bydlet, hned :) Krásný zbytek roku a v novém roce hodně zdraví a pohody :)
Plihalova píše…
On jí nerozumí😂.JP
Anonymní píše…
Milá Lucie, moje maminka s námi trávila 20-tery vánoce poté co zemřel tatínek, byla s námi ráda a my s ní taky...až pak měla úraz a musela jít bydlet k nám a nastaly problémy, byla totálně závislá na nás a nedokázala se s tím srovnat, dělali jsme s mužem první poslední aby byla spokojená, nefungovalo to, pomalu jsme se dostávali na hranici našich sil...pochopila jsem, že největší problém je, že se dostala do závislosti na nás, štvala ji její nemohoucnost, svěřila jsem se její MuDr., ta jí předepsala antidepresiva, a najednou zavládla pohoda, spokojená maminka a tudíž i my s mužem...mamince jsme řekli, že to jsou enzymy pro podporu zažívání, jinak by to neprošlo...zemřela letos po velikonocích ve svých 92 letech a velice nám všem chybí...přeji vám abyste svoji situaci vyřešili k oboustranné spokojenosti a do nového roku hodně zdraví a radosti vespolek vinšuju jarka
Anonymní píše…
Váš blog potřebuji stejně jako dýchání.Přejí Vám zdraví a štěstí v roce 2019.Dáša
Pavla píše…
Naprosto tě chápu, jen s tím rozdílem, že mé tchýni se nikdy nic nelíbilo u nás A tak jsem byla podrobená kritice já i dcery. Dokonce i dárky, co dostala tak zkritizovala i vrátila nám, že se jí nelíbí. Po letech urážení a nadávání se mnou nemluví. Je to smutné, ale cítím se teď dobře a atmosféru Vánoc i jiných svátků si užívám. Přeji pohodové dny.
Anonymní píše…
Ach milá Luci! To jsou tedy životní paradoxy. Váš blog je tak milý a pohodový, vždy se k Vám ráda vracím, i proto, že z Vašich stránek sálá dobrá nálada a radost ze života. Mám pocit, že si na nic nehrajete, necítím v tom žádnou stylizaci. Je to, jako byste s každým článkem uloupla kousíček sebe a dala nám nahlédnout. A pohled je to náramný, velmi obdivuji, jaký nádherný domov jste dokázala Vaší rodině vytvořit. A Vaše maminka to neocení... Hm, je to veliká škoda a je opravdu s podivem, jak můžete být tak velmi odlišné. Je krásné, že s tchýní si rozumíte. :-) Tak přeji pevné nervy s maminkou. Ona je to veliká lekce v trpělivosti a pochopení i tam, kde se vám ho od druhé strany třeba nedostává.
Dana
Anonymní píše…
Oceňuji tu upřímnost, se kterou je to psáno!!! Žádné barvení reality narůžovo, ale tak, jak se věci mají. ...a přesto ten článek nevyznívá vůbec pesimisticky, ale je to napsáno mile a s nadhledem. :-) Myslím, že spousta lidí to takhle s rodiči má, jen je každý to přizná. :-) Jste super!!!
Janina V. píše…
Máte krásný blog a krásnou rodinu! Objevila jsem vás nedávno a ráda zavítám. Vánoce jsou hodně náročné období a rodiče hodně náročné téma :-) Z vlastní zkušenosti vím, že odříkaného chleba největší krajíc a ač vám to teď může připadat úplně nemožné, můžete být ve věku vaší maminky ještě horší :-D Což vám samozřejmě nepřeju! Často člověka změní samota, bolest, nuda, neschopnost odpustit křivdy... Ale hezky a s nadhledem jste to napsala.
Anonymní píše…
Už se Vám někdy do cesty připletla kniha např. o bezpodmínečné lásce, přijetí nebo odpuštění? Moc bych Vám přála, aby se Vám taková kniha připletla do života a Vy jste měla možnost pochopit pár střípků z mezilidských vztahů (protože takové vztahy trápí kdekoho). Vaší mamince by to asi nepomohlo, ale u Vás by její chování nevyvolávalo tak emocionální reakce a v důsledku toho by se Vám zlepšila kvalita Vašeho života a i vztah s ní (Nejspíš je Vaše maminka čímsi frustrovaná a tohle je způsob, kterým své frustraci ulevuje). Také Vám musím napsat, jak moc jste pracovitá, houževnatá, tvůrčí, jak krásný máte domov, ale taky tuším, že kdyby Vám to řekla maminka, znamenalo by to pro vás milionkrát víc. Už roky čtu a prohlížím si Váš blog a moc ráda si jej budu prohlížet dál a Vám držím palce! ♥♥♥
Anonymní píše…
Děkuji za otevření tohoto tématu, které bohužel patří i k Vánocům a taky díky za reakce všech přispěvatelů, jsem ráda, že v tom nejsem sama, bohužel to u nás zkazilo závěr svátků a pořád mám pocit hořka. Otázka je, jak to řešit, zda se udržet a spolknout nespravedlnost anebo dát upřímně najevo, že takhle ne, ale za cenu konfliktu. A u staršího člověka to může dělat i rozhozená psychika, se kterou si on sám neporadí,může chybět serotonin, vitamín D, hořčík apod.a je to zajímavé, že někteří starší mají sebereflexi a jiní ne. Moc děkuji za Váš blog, jsem pravidelnou nadšenou čtenářkou, moc přeji vše nejlepší do nového roku. Marcela
Anonymní píše…
Moc mě nekamenujte, nechci se babičky zastávat, ale někdy je taková reakce třeba vyjádřením osobního neštěstí, je to pár let, co jí umřel manžel. A staří lidi jsou jak malé děti. Malé dítě taky občas kopne. Vím, že se chovala babička nevhodně, že byla na návštěvě, ale třeba takto volala o pomoc. Jsem 60+, a občas mě napadají myšlenky, že to moje mládí už je pryč, ty intenzivní prožitky taky.. ale je fakt že nikomu neubližuju :).. Jen si občas vzpomenu na jednu mou kamarádku, která stáří prostě neunesla. Věřte, že je všechno jinak optikou mladých a těch starších taky. Třeba měla babi potřebu ještě říct, co všechno je blbě. a co je třeba napravit. L
Anonymní píše…
no tak to máme podobně, otec umřel a babička bejvá u nás, nejen na vánoce. že nemáme televizi ji vadí asi nejvíc.ale i kdybychom ji měli, tak s malými dětmi není klid na koukání, tak radši chodí k sestře co má dvacetiletý děti. ještě mě napadlo, četla to vaše maminka? taky si říkám, že budu dělat jednou to samé, ba že budu horší, moje máma byla za mlada taky super, takže ano, asi to je životní situací, osudem...
Anonymní píše…
Já také milá Luci,vydržte,jste skvělá a pro mě je u Vás nej,hodně napodobuji ,,i dárky pětadvacátého , a letos jsme dle Vás koupili dum,stranou od sousedu,jsme naprosto konečně štastní , mějte se co nejlépe baječná rodinko,dae...ps hrneček je neustále používán,přimlouvám se ještě za jeden s dalšími lesními zvířátky,klidné dny dae
Anonymní píše…
Moc moc bych si přála mít takovou dceru, jako jste Vy milá Lucinko,a takovou velkou rodinu a tak milou tchyni,vydržte,jste skvělá,Dasa
Omarka píše…
Lucie, moc moc děkuji za tvoji zpověď. Protože to mám tak doma se svoji mamkou úplně to samé.
Moc jsem zvědavá na další komentáře, ale přečtu si je až později.
Hodně síly sobě i tobě.
Anonymní píše…
Milá Luci jste skvělá a pro mě ta nej,moc se mi u Vás líbí,chodím se k Vám potěšit a často napodobuji,Eli
Anonymní píše…
My to máme pravda o trochu víc doma třpytivější...ale jen o Vánocích, ale jinak je u Vás v udolí tak nádherně,pohodově,mile a ...pro mě nej...ella
Dobrý den Lucie, nechci vám nakládat ale nechala bych maminku vyšetřit. Užili jsme si přesně takový negativní přístup k životu, nám a vůbec všemu od manželovo maminky, těsně před tím, než ji diagnostikovali stařeckou demenci. Po zaléčení nás čekalo ještě pár docela vtipných a milých společných let. A ještě...takto negativní jsou bohužel moje instantní dcery, kterým je přes čtyřicet (tam asi stařecká demence asi nehrozí) ale jsou pořád chuděry, mají to blbý no...citové vydírání mmého muže jim není vůbec cizí, nestydí si říkat o peníze apd. Nejhorší je manipulování s vnoučaty, to já bych trestala přísně, hned po trestu za vraždu.
Na závěr Vás moc zdravím a brala bych Vás za dceru vlastní či nevlastní a ke svým téměř 7.vnoučatům bych přibrala ty vaše caparty. Pohodový Nový rok přeji :o)
Anonymní píše…
Já také. Dana
Lucie Konečná píše…
Mám podobnou zkušenost se svým otcem, kdysi nejvtipnějším chlapem na světě, teď člověkem, který rozkládá celou rodinu, přátele atd. Před doktory se neskutečně přetvařuje, takže problém máme vždycky my, nikdy on. Nicméně dostal antidepresiva, které odmítá brát, protože on přece žádný problém nemá. Když je chvíli bral, byl skvělej, ulevilo se jemu i nám. Určitě by vaši mamce taky pomohly, jinak na nich budete za chvíli vy ostatní. Zdravím srdečně!
Unknown píše…
Nevím jak vás oslovit, nepodepsala jste se, ale můžete dát tip na některou z těchto knížek? Asi bych si ráda nějakou přečetla. Díky.
Anonymní píše…
Prosím neříkejte instantní děti,děti jsou buď vlastní nebo nevlastní,instantní je polévka nebo jiné hotovky...
EMa píše…
Luci máte velkou výhodu vícejazyčné domácnosti, naštěstí muž vše nepobere a babičku asi pečlivě netlumočíte.Děcka jsou všeobecně celkem "splachovací"...jinak vše v jednom jazyce by bylo kontraproduktivní a nakonec by jste se hádali ještě s mužem, tak jak to často končí v českých domácnostech.Proberte to se sestrou, určitě se najde pomoc.
o lehkých antidepresivech už se tu psalo, není to žádná ostuda, ale
běžná věc a maminku máte jen jednu.
Mnoho zdraví a sil vám všem nejen v novém roce 2019!
ev@
Marie píše…
Neraďte co kdo má říkat a jek,to vám nepřísluší.Slušnost je se podepsat.
Anonymní píše…
Milá Lucie, velmi ráda čtu váš blog a oceňuji, že dovedete věci komentovat s humorem a nadhledem. Je mi jasné, že celá tato situace je náročná, nejen o Vánocích. Ale musím vám tu napsat, že po přečtení tohoto článku, a při prohlédnutí fotek jsem se, i když nechci téma nijak zlehčovat, i dost pobavila. A to konkrétně při prohlédnutí fotky, jak sedí babička s dětmi na gauči - tam mají s Adamem naprosto stejný šibalský výraz a jsou si neskutečně podobní. Přeji do dalšího roku jen to dobré, pro vás i pro babičku. Lucie
Anonymní píše…
Lucka nepoznám Vás osobne, ale rada chodím na blog. Mne sa páčite, ste mi trocha vzorom. Takže pozooor, úsmev.
Krásne dni prajem Lenka.
Anonymní píše…
Aha, tak už jsem si uvědomila, proč Vás mám tak ráda, přesně za takovéto příspěvky, že je dovedete popsat, že se toho nebojíte, že si nehrajete jako mnohé na to, jak je vše perfektní, ale že přiznáte, že je to prostě někdy taky dost těžké...Vy se snažíte pomoct a vlastně ani nemůžete, protože pomoc není přijata, někdo své negativní chování prostě nezmění a my s tím nic nenaděláme, vím, o čem mluvím..mějte se krásně Hanka H.
Anonymní píše…
Milá Lucie, jste úžasná, máte úžasné bydlení, máte úžasný blog, jsem sice téměř o generaci dál, ale děsně se mi líbí jak vaše bydlení, tak i fungování se třemi malými dětmi + instantní synci - fakt smekám. Držím pěsti, ať ustojíte i různé trable, které přináší jiný pohled na život vaší mamky, holt to tak někdy je. A upřímné díky, že i nám, kteří blog a ani instagram nemáme, dovolíte nahlédnout do vašeho soukromí. Strašně ráda k vám na tu virtuální návštěvu chodím. Mějte se krásně, díky za upřímnost a přeji moc moc moc zdraví, štěstí, lásku, pevné nervy a chuť i nadále tvořit krásný domov a sdílet to s námi - návštěvníky. Srdečně vás zdraví Lu z Moravy, která se odhodlala po hoooodně dlouhé době ke komentáři díky vaší upřímnosti. P.S. a ty vaše obrázky jsou božííííííí...
Alena píše…
zvladla jste to s noblesou koukam, na neštesti mame tchyni v domě, uz do niceho nekeca, zjistila ze ji to bojkotuju, ale verim ze kdyby jezdila pouze na navstevy tak to mám na taliři pořád... já měla podobně laděný stůl, zatím co tchýně neřekla nic, tchán velice vychlaloval a to za ten večer třikrát :-D musela vrzat zubama :-D a plastový střapatý řetěz nám taky chyběl :-D co se dá dělat :-)
Jana Čadilová píše…
Prosím, neraďte, když nemáte pochopení pro nadsázku a humor. Milá Lucie, přeji Vám, ať se splní všechna přání nejen Vám, ale i všem členům rodiny, vlastním i instantním. (dovolila jsem si převzít tento výraz do svého slovníku a s úspěchem ho šířím dále. I s přiznáním, že jsem ho, bohužel, nevymyslela já.)
Lucie Living píše…
Moc Vám všem děkuji za komentáře. Vidím, že starosti s prarodiči, rodiči , ale i mladšími členy rodiny jsou téma nejen u nás. Abych neodpovídala na každý komentář zvlášť a neoplakovala se, shrnu to jednou odpovědí.
Muž bohužel česky rozumí docela dost a je to chlap takže tam to skřípe. Nejlepší je že se s babi občas dohadují a oba vlastně říkají to samé :-))).
Mamka byla vždycky svá, jen je to s příbývajícími roky náročnější. Ano má za sebou několik životních útrap, díky kterým je pochopitelné že člověku trochu zhořkne chuť života, ale když se podívám kolem sebe najde se velká spousta lidí s podobným a mnohdy i horším osudem a přeci jsou schopni v sobě vydolovat radost a pozitivní přístup k životu. Antidepresiva jsme zkusili jak napřímo, tak tajně, ale ty o kterých věděla odmítla a o “vitamínech” řekla , že jí nedělají dobře a brát je nebude.
Já to beru tak, že to tak prostě je a pokud návštěva klapne bez větší hádky a výčitek , tak je to úspěch, je pro mě důležité aby že ji mají děti rádi a že jásají když přijede (a těmi zásobami čokolády , které vozí to není :-) )
A nakonec, i přes to jak je to u nás hrozné, se mě babi už ptala ,kdy že ji vyzvednu na silvestra :-))). Naštěstí mě humor (zatím) neopouští :-).
Přeji Vám pohodové poslední dny roku 2018 !
Lucie Living píše…
Jeden z výkladů slova instatní je "připraveno k použití" a já ty děti nevařila, přišla jsem k hotovému a beru je za vlastní, ale instatní:-), pokud to nevadí jim (a jim topřijde vtipný) tak nevidím důvod proč ne. Pohodové dny přeji!
Anonymní píše…
Dobrý den Lucie, děkuji za Váš příspěvek i všem za komentáře. Celý rok si říkám, proč je moje mamka (78 let) tak negativní. Myslím si, že nežila to, co cítila, ale přizbůsobovala se. Navíc je to temperamentní žena. Špatně zvládá i stáří a vše, co k tomu patří. Pro mne velké ponaučení,žít tak, jak to cítím a nedat se ovlivnit okolím.
Babi se k Vám těší, jen to asi neumí říci. Nebrat si její řeči osobně.
Přeji hezký Nový rok a těším se na další Vaše články.
Renata
Anonymní píše…
Víte Lucie, je to těžké.
Je mi 50let, dětem 14,16 let a mojí mamce 83let. Občas mám pocit,že se ze všeho zblázním. Když před 4lety umřel tatínek,byla mamka na antidepresivech. A protože jí udělala dobře, rozhodla se,že je nepotřebuje. Když klesla hladina antidepresiv byla nesnesitelná. Veškerou zlost,frustraci a hněv na celý svět si vybíjela na mě. A protože jsem Beran, nenechala jsem si nic líbit a konflikty byly na dennním pořádku. Bylo to hrozné a vyčerpávající. Nikdo mě nepodpořil a skončilo to tak, že jsem se odmítla s mamkou vidět,pokud znovu nebude brát léky. Najděte Lucie dobrého lékaře,který Vám mamku zaléčí, jinak budete mít problémy pořád a bude to mít vliv na celou Vaši rodinu a vztahy. Teď je moje mamka skvěle zaléčená a jsme všichni vpoho. Podotýkám, že já i mamka jsme zdravotní sestry:).Přesto mi mamka dělala neuvěřitelné scénky a byla jsem z ní k.o. Teď snad bude už dobře. Myslete na sebe,svoji rodinu a svoje zdraví.
Krásný Nový rok.
Magda
Anonymní píše…
Dobrý den, mám to v rodině podobné, a ve zdejších komentářích se dočítám " nechte maminku zaléčit" , " nechte maminku vyšetřit" , nechte mamince napsat antidepresiva "......to všechno jsou dobré rady, ale naši senioři nejsou malé děti, i když se tak chovají, takže je člověk jen těžko může popadnout a odvléct k lékaři, zvlášť když tam budou popírat všechno co o nich doktorovi řeknete...... a nebo neustále dohlížet na braní léků a když se babi rozhodne že už jí je fajn a začne si prášky ordinovat sama podle toho jak se jí to líbí....no není to jednoduché , snad budeme lepší :-)....
Lenka
Anonymní píše…
Milá Lucie, jste dobrá, že jste se takhle dokázala vypsat! Máte krásný domov a spoustu dekorací. A že je topení dřevem v krbu relax, to chápu, já to tak mám také, neboť většinu času strávím topením uhlím v kotli:-) Negativismus je ubíjející, to taky znám od blízkých příbuzných. A jestli Vaše mamka touží po domově důchodců, kupte jí knížku Tajný deník Hendrika Groena, 83 a 1/4 roku - zápisky z důchoďáku v Holandsku! Získalo to spoustu cen a prý to je ohromně vtipné:-) Přeji Vám zdraví, pohodu a splněné cíle v roce 2019. Adéla
Barbora píše…
Luci moc obdivuji Tvou trpělivost. My jsme s našima bydleli a skřípalo to slušně. Popravdě teď je nám ale v novém domě celkem smutno. (zatím nemáme děti).
Já mám na Vaše bydlení o dost jiný názor než Vaše maminka. Připadá mi vzdušné, krásné, přírodní dekorace jsou nejkrásnější a celkově to působí útulně. Vůbec nejúžasnější, je právě místo, údolí kde žijete. To je pro mě ráj na zemi. ♥
Chtěla bych Vás trochu povzbudit a myslím, že nejdůležitější je, že jste šťastní vy jako rodina a pokud maminka je sama v sobě nespokojená, je dobře, že si nenecháte kazit s tím náladu.
Ikdyž máte často může mimo domov, moc Vás obdivuju kolik je ve Vás energie a jak se dokážete s dětmi zabavit.
Máme můj velký obdiv! ♥
Přeji celé Vaší rodině správné vykročení do Nového roku :-)
Anonymní píše…
Zdravím, jako bych četla o mojí mamince. Před rokem bych reagovala úplně jako ty. Ovšem začátkem loňského roku ji postihla zcela náhle mozková příhoda a od té doby je z ní bezmocná ležící bytost. Jak ráda bych poslouchala ty její "řeči". Bohužel už se mi to nesplní, takže buď ráda, že si ještě můžete spoustu věcí říct. Já už to štěstí mít nebudu. Jinak přeji pohodový celý tento rok. Iva
puntikata píše…
Já mám celkově odlišnou maminku i sestru. Obě hodně negativní, sestra navíc vyjíždí na úplné prkotiny :D Ale beru to, jak to je. Nic nezměním, tak se snažím udržovat dobrou náladu a jsem ráda, že je mám aspoň tak, jak to je. Nic jiného než nadhled, vám asi nakonec taky nezbyde :) Tak přeji, at jste s maminkou tak nějak v pohodě. PS: Tchýni mám taky úplně z jiného těsta, tak si to kafíčkování a povídání s ní užívám :)
Lucinko, jak moc vás chápu. S mojí maminkou je to hodně obdobné. Třeba když jsme si pořídili pejska, neviděla na tom jedinou věc pozitivní jen že je to závazek na celý život, peníze za veterinu a že na ni nebudu mít čas už vůbec. Ona je celý život nemocná, tak chápu i tu její zatrpklost, ale co si budeme povídat, i spoustu zdravotních neduhů si člověk přivodí negativním pohledem na svět kolem sebe. My vůbec tak zvláštně fungujeme... ale to by bylo nadlouho. Mějte se krásně, Lucko, těším se na vaše další články ♥
A to vaše bydlení... to platonicky miluji od prvního nakouknutí na blog :)
Bezinka Horská píše…
Lucko, jak já vás chápu. Moje mamka je úplně to samé. Všichni a všechno je špatně. Taky se snažím to chápat, ale párkrát do roka to neustojím a totálně mě to rozloží. Pak se z toho nějak vyhrabu a říkám si, že to mám názornou ukázku, jak se nikdy nechovat ke svým dětem. Ale je to boj. Držím palce ať to zvládáte v poklidu, přeji pevné nervy do nového roku a moc ráda chodím nakukovat na Váš blog.
Anonymní píše…
Milá Lucie, chápu, že je to s rodiči občas komplikované, ale podle toho, co píšete máte hlavně problém v komunikaci. Obě. Namísto, abyste se s maminkou domluvila, co by jí udělalo radost, uděláte vše po svém a divíte se, že z toho není nadšená. Byla u vás jen krátce, tak jste se mohli snažit o svou návštěvu postarat. Součástí toho je i to, aby se zabavila a aby se jí u vás líbilo. Píšete, že jste si pustila film a mamince se nelíbil. Nebylo by lepší vybrat takový, na který by se ráda podívala? Píšete, že neocenila vaši vánoční výzdobu se surikatami, trpaslíkem a autobusem. No, to docela chápu, taky si vánoční výzdobu představuji jinak. Přitom ale vše, na co si stěžujete, jsou jen drobnosti. Vlastně jste si s maminkou podobnější, než si myslíte. A když si s odstupem přečtete své starší texty, mohla byste si i sama všimnout, jak často si na něco stěžujete a jak často to jsou jen drobnosti.
Ale hlavně si myslím, že tohle stěžování na maminku na internetu je dost ohavné. Myslíte si, že se o tom maminka nedozví, že to nečte nikdo z jejího okolí? A myslíte si, že to pak nějak vylepší vaše vztahy nebo že to spíš mamince ublíží?
Měla byste svůj přístup změnit a snažit se, aby vaše společné chvíle stály za zapamatování, aby vaše děti měly na co vzpomínat. Radím vám z vlastní zkušenosti. Mně už máma umřela a neuvěřitelně mi chybí. Život s ní nebyl jednoduchý a i když teď vím, že jsme obě udělaly spoustu chyb, už je nedokážu napravit. Naštěstí ale také vím, že jsme se měly moc rády, a vím, že jsem se snažila ten vztah udržet a zlepšit. Míla

Populární příspěvky z tohoto blogu

poloostrov Hel Polsko

novinky...

Stědrý den...