Social icons

Krásný den přeji!

Listopad je za dveřmi a s ním i připravené další stránky v mém bullet journalu, jehož tvoření mě opravdu baví a nabíjí energií.
Podělím se tedy i tady na blogu o pár stránek.
Už když si dávám dohromady obrázky k úvodu měsíce napadají mě témata a přichází ke mě nápady jakým směrem se bude měsíc ubírat.

Například září jsem měla ve stylu relax a péče o sebe a intenzivně jsem na tom pracovala - masáž, sauna, kadeřnice, vana, procházky lesem... v říjnu z toho samo vyplynulo plánované společenské žití, kafe venku, navštívit nějakou akci,kino, lekce jógy a listopad mě navedl k vědomému žití a jeho praxi.



Jsou asi čtyři roky, kdy jsem začala pomalu cítit něco jako nepohodu ve svém životě. Rozhodně nešlo o nic zásadního a komukoli jinému než mě, by moje pocity mohly připadat banální a absurdní, protože  mám vše tak co bych ještě chtěla.
A to je ta otázka, co bych ještě chtěla?


Nechci dávat rady, protože sama se v tom pomalu učím chodit.
Teď už dlouho přemýšlím jak to vlastně napsat,
ale já byla ohledně všech věcí týkajících se duševna velký skeptik,obloukem jsem obcházela knihy jako Tajemství (The Secret), upřímně jen jsem viděla kousek dokumentu a ani dnes nemám chuť si knihu přečíst nebo dokument dokoukat, spíš než obsah mi tak nějak nesedí forma jakou je tento zázrak předkládán.

Ale postupně jsem se od plánování a seberozvoje dostala i k tomu duševnu.
A dnes si myslím, něco na tom je.
 Souvisí to s tím co bych ještě chtěla!
Chtěla bych být v pohodě, umět se postavit k životním situacím s klidem a rozvahou, nevyčerpávat svou celodenní energii přemýšlením o ranní hádce s mužem, neztratit balanc při řešení starostí mých dětí, nemávnout rukou nad tím co se děje zrovna teď a říkat si jak to bude skvělý až...

...žít vědomě mi pomohlo.

Pomalu a opatrně jsem si zkusila žít tady a teď dle rad v knihách.
Nešlo mi to hned jak bych chtěla, ale když se mi to na chvíli povedlo byl to tak fajn pocit, který dobíjí baterky.
Vlastně jsem to trochu uměla, ale asi jen při procházce sama přírodou, asi ne pořád, myšlenky se nechtějí vzdát a pustit, ale takové malé záblesky vědomého bytí tam byly.
Ještě jsem možná takový pocit mívala před bouřkou.

A teď, teď si ho umím navodit teď a je to opravdu balzám pro duši.
Není to nic závratného jako bungee jumping nebo skok padákem, ale je to jako takový malinký krůček k rovnováze.

A tak v diáři u listopadu mám tahák na vědomý prožitek.



Kdykoli v jakékoli situaci během dne  se snažím na chvíli si uvědomit právě teď, pomáhají k tomu výborně smysly.
Cílem je vypustit na okamžik myšlenky na minulost nebo budoucnost a opravdu vnímat přítomnost.

Uprostřed činnosti jako třeba teď psaní článku se zastavím a VNÍMÁM

 co slyším
Vůbec to nemusí být jen zpívající ptáci, já teď slyším hlasy v televizi v obýváku, pak kočku co si čistí kožich v okně a trochu hukot lednice a trochu tikot hodin.

co čichám
Kafe který mám před sebou, a vydýcháno (důležité je nehodnotit to, neřešit hned, prostě jen vnímat tak jak to je)

co cítím
Tady myšleno na co si kolem mohu sáhnout, hladký klávesy notebooku, kovový povrch notebooku ještě hladší než klávesy, papír mého diáře, teplý hrnek s kafem a na něm hrbolky vzorku, měkký svetr  v kterém sedím, dřevěná struktura stolu a cítím taky chlad, průvan a maličko bolest zubu ...

co vidím
Notebook , klávesy, diář, mobil, hrnek , vyfouklé rukávky na plavání, talíř s nedojedeným jídlem okno a na něm šmouhy.... a opět to neřeším, nepřemýšlím o tom jestli okno musím umýt , prostě vidím zrovna teď tohle, kytku s povadlým listím, šmouhy od fixy na stole rozsvícené světla , koš s jablky, brouka na zácloně, dýně v okně, kočku v okně....atd

co chutnám
Pokud si tuhle chvilku uděláte během oběda, nebo svačiny bude tahle část mnohem zábavnější :-), já chutnám teplou kávu

jak dýchám
Moc důležité a vlastně možná dýchání je to co si při tady a teď uvědomím jako první a zklidním si dech na dýchání nosem 4 doby nádech 4 doby výdech, to mi vyhovuje.

co si myslím
Tohle je zajímavé, postupně se mi daří se zastavit a uvědomit si, že ted' zrovna myslím na něco co bude a stresuju se zbytečně obavami abych něco nezapomněla a nebo možná ještě hůř přemýšlím o něčem co bylo a a co by bylo kdybych.




a jak se cítím
Cítím se dobře, spokojeně. To úplně stačí, někdy jsem nadšená, pobavená a někdy jsem smutná, zklamaná, někdy rozlobená. Jde o to si ten pocit pojmenovat a vědět, že to tak je.

 A právě tohle zastavení se ve vědomém teď a tady dokáže od myšlenek odtrhnout, já sama z toho mám pocit jakoby bylo přerušené odsávání energie a že ve chvíli kdy vnímám to vše kolem si naopak tu energii zase nasávám.


Hodně mi to pomáhá.
 Třeba ve vztahu k dětem, kdy se mi daří když slyším nebo vidím, že dělají něco za co bych je dřív napomenula a nebo na ně vyjela, zastavit se a uvědomit si co vidím a co slyším a dost často je  to vlastně čirá radost dětí a nebo jejich učení se komunikaci , pak se mi i daří zasahovat mezi ně (pokud je to nutné a jde o život) bez afektu .
Taky v situacích kdy s vypranými ručníky vyndám z pračky i tři žebra pračky.
A nebo když si uvědomím co všechno musím udělat a že není možné vměstnat to do časového úseku, který na to mám, nepanikařím, vše si napíšu a vědomě vyberu priority.

zdroj pinterest


Ale buďte v klidu, stále se mi stává, že najednou zjistím , že jsem na něco zapomněla a nestíhám, možná že se mi ani tak nedaří víc věci stíhat a ani mít je pod kontrolou, ale spíš si za chyby a nedostatky méně nadávám a méně si je nevyčítám a taky tolik vyčítám ostatním a neobviňuji.

Čas ukončit článek, nejsem moc velký pisálek a tak
sama nevím jestli to někomu jinému bude dávat smysl.

Budu ráda, když mi tu necháte vaši zkušenost nebo názor na vědomé žití.

Mějte krásný dny!




11 komentářů

  1. Lucko,přes starosti závažné,díky nim nemoc.Jsem si toto naordinovala sama.Pomáhá to.Neříkám,že na mě neskočí chandra.Že se nenervuji...ale je mi lépe.Mějte se krásně.Jste velmi milá,šikovná.V mých očích dokonalá.Hezký den.JP

    OdpovědětVymazat
  2. Uz som pisala predtym ze knizku od tolla som si nedavno kupila. Uz je precitana, viac mi vsak dali videa na youtube s nim. Ja som ako osobnost dost pesimista a stale daco riesim. Zacala som siuvedomovat ze kedy mam myslienky na buducnost a kedy do minulosti. Velky vzor je moj muz ktory ma vedome zitie a vnutorny klud tak nejak vrodene. Vela ludi ho tak hodnoti, ze on asi ani nemoze byt slovak ;) onpreto nerozumie ze niekto sa musi ucit neriesit a tesit sa tu a teraz. Ja som sa tym zacala zaoberat po porode ( mam malinke babo) kedy mi chybala energia a prepadol ma strach z buducnosti. Dakujem za clanok, mne dava velky zmysel. Ak mas este tip na inu knizku, prosim napis mi. Ja teraz citam silu pozitivneho myslenia, ktora je dost krestanska ale zase na konci kapitol ma take prakticke priklady ako zaviest do,praxe co potrebujes. Pozdravujem. Lubka

    OdpovědětVymazat
  3. Presne tenhle pocit mam v posledni dobe a snazim se prijit na to, jak si ten pritomny okamzik opravdu zpritomnit. Proto me taky tento clanek tak nachnul! Moc dekuju za tvuj navod. Doslo mi, ze jsem na spravne ceste.

    OdpovědětVymazat
  4. Pro "mě" je vědomé bytí "zastavení se" a poznání, že žádné "oddělené" já neexistuje..
    "Já" jsem To, "ty" jsi To, "všichni jsme To", "všechno" je To, je jen "To".
    Jako myšlenka "já" stojíš v cestě sama sobě :-)
    Krásný den!

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherně sepsané. Já se ještě ted navíc učím vydejchávat ty negativní emoce, aby se mi neukládaly do těla. Např. dnes přede mnou jelo auto se zvířaty na porážku - zaplavila mě bolest a smutek... jenže nic s tím nešlo udělat. Tak jsem vědomě ten strach a bolest vydýchala ven a pustila to. Tak jen takový tip ode mě. :-)) Přeji krásný večer.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak toto je zatím nejlepší a nejhezčí návod, jak žít v přítomném okamžiku. Shlédla jsem Tajemství, přečetla Čtyři dohody, teď mám rozečtenou knihu Moc přítomného okamžiku... všechny knihy jsou super,je v nich spoustu informací ať vědomých, které děláme už nevědomky,tak spoustu informací k zamyšlení,ale ten konkrétní návod,jak na to v nich neni. Vy jste mi ho dala. Děkuji za něj.
    Přeji krásné dny.
    Danča

    OdpovědětVymazat
  7. Luci díky za další skvělý článek s hlubokou myšlenkou a posláním ♥
    Já momentálně žít vědomě teď a tady nemumím vůbec. Od té doby, co jsme začali s přítelem stavět domeček (cca 3 roky zpět) Jsem stále v jednom kole a všechno mě honí (lépe řečeno vím, že honím nejvíce já sama sebe). Honíme víkendy, volné odpoledne po práci. Využíváme každého slunečního paprsku.. k práci, ale zároveň si ten život jako takový nestíhám užít. Přesně, zastavit se a vnímat jak boží je mít sluneční paprsky ve tváři. Pořád se za něčím honím, protože toho chci hodně stihnout, než bude tma, než začne mrznout, než bude pršet, než, než než..... a potřebuji se naučit zastavit.
    Proto děkuji za počtení a zamyšlení se. Já si to uvědomuji už dlouho, jen mi to zatím nejde moc změnit. Krásné dny ♥

    OdpovědětVymazat
  8. Přesně jak píše Danča. O vědomém žití čtu dnes všude, ale takhle konkrétně, jak na to, jsem se konečně dočetla až dnes - tady u Vás, Lucie. Moc děkuju. Ať se daří <3...
    V.

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Lucie,
    skoro každý den zavítám na váš blog. Je mi ze srdce blízký. Mám pocit,že vy dokážete převést do slov mé pocity. Jste inspirací a hlavně ČLOVĚKEM! se starostmi,radostmi,úvahami. Z vašeho blogu na mne dýchá upřímnost k sobě samé. Váš dnešní příspěvek mě hodně oslovil,jako by jste psala o mém vlastním hledání,stejných prožitcích...také mám ty chvilky vědomého bytí při delších samostatných procházkách v přírodě. Snažím se zastavovat,vnímat,prožívat,ale nejsem tak metodická...váš návod v bodech je super. Už jsem ho zkoušela použít. Zatím mi nejvíc funguje "snaha o vědomé žití,ale bez tlaku..jak se moc snažím,nejde to. A pak přijde okamžik..a je to tu..Děkujimoc a ať se daří:)

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Lucie, vědomě jsem si užívala chvilky jako kafe na terase s pohledem do stromů. A divila se, proč všichni ostatní mluví o stresu a shonu. Ale poslední roky mám taky pocit, že nic nestíhám, nic si neužívám. Přitom nic tak extra nedělám. Vidím ženy s hůlkami, jak jdou na výlet, a říkám si, kde na to berou čas? Děkuji za Váš článek a odvahu, s jakou píšete o nejniternějších pocitech. Ať se Vám dál daří zpřítomňovat okamžiky a nehodnotit vše - pro mě je úlevné zjistit, že nemusím mít názor na vše, stačí na něco��

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.

Kontakt:

LucieLiving@seznam.cz