Vysvětlení

Přeji krásný den!

Hlásím se tady na blogu po delší pauze. 

Vy, kteří sledujete můj instagram a nebo facebook už víte, že jsem poslední týdny věnovala energii sobě, svému tělu, svojí mysli.

Řeklo si o to samo.

 Řeklo si o to dost drsnou diagnózou.

Rakovina prsu.

A protože bych nechtěla blog psát jako průvodce touto nemocí, nebudu jí tady věnovat řádků víc než je nutné. Často jsem na blogu psala o kdejaké banalitě jako je rýma, nebo namožená záda a tak zmíním i tohle.

Bulku jsem si našla někdy před Vánocemi a protože už jsem párkrát s nějakou tou bezvýznamnou bulkou na mamograf běžela, šla jsem i tentokrát. Ovšem měla jsem z ní o dost horší pocit, protože byla zřetelně tam a nebolela (tedy do chvíle než se o ní začali lékaři více zajímat).

Objednala jsem se ještě loni, ale termín jsem dostala začátkem ledna, pak po pár dnech odebrání vzorků na biopsii a hned po návratu zhor jsem si 3.2. vyslechla to co nikdo slyšet nechce. Někdo si dává suchý únor, tedy dobrovolný měsíc bez alkoholu, já ho měla trochu nedobrovolně bez dětí.

První týden v únoru byly s tátou a koncem týdne si začaly předávát chřipku, to já už měla domluvený termín operace 25.2. a tak jsem si dopřávala sice luxus života jen sama se sebou, ale děti mi opravdu moc chyběly.

Dnes jsem týden po operaci, čekám na výsledky histologie a plán další léčby, ale cítím se výborně.

Nádor je venku a děti doma :-).

Jeden poznatek: pokud člověk žije sám, nemusí téměř vůbec uklízet :-)

Návrat dětí zvedl proudění vzduchu v bytě a já zjistila, kolik tu bylo usazeného prachu , který se teď kumuloval v chuchvalcích v rozích pokoje:-).

Během toho měsíce jsem měla čas přemýšlet(až moc) a učit se přemýšlení vypnout, což je ta nejtěžší věc na světě :-). Ale chodila jsem hodně ven do lesa a k řece, vařila jsem si zdravě a hodně cvičila a učila jsem se naslouchat sama sobě.

Moc děkuji i za podporu na sociálních sítích, dost mě to posledních pár dnů před operací nakoplo.

Velký dík posílám virtuální kamarádce Věrce z blogu Carolina Mia, ta naposílaná energie opravdu funguje.

I díky ní teď věřím.

Věřím v život a věřím , že vše se děje tak jak má.

A taky děkuju, děkuju za každý den a každou chvilku, za radosti i za starosti.

Přeji pohodové dny!

P.S. Jdu se prokousat resty a snad se mi podaří na blog doplnit třeba Adamovu párty k 13. narozeninám a náš lednový výlet na hory.