Mumlavské vodopády - tip na výlet...

 ... s dětmi i bez

Krásný den přeji, dnes napíšu pár slov k fajn výletu.

Fotky od mumlavských vodopádů jsem vídala často a často jsem si říkala , že by bylo fajn se tam podívat  s dětmi a kór s mými vodníky.

Když jsme na výletě a děti se rozprchnou po okolí moje tři najdete vždy u potoka , řeky , jezera, rybníka...atd. :-)

Ale neznám to tam a vyrazit sama na místa která neznám a navíc s dětmi je pro mě vždycky obrovský krok z komfortní zóny.

O to víc jsem uvítala nabídku přátel a naše děti v pubertálním věku jsme nechali doma, Annu a Maxe měl otec a tak nám kamarád naplánoval trasu.

Moc mile mě překvapilo , že dostat se k vodopádům je velmi nenáročná trasa a zvládne ji gaučový povaleč, tak abychom si dali trochu do těla cíl jsme si dali vysoko  - knedlíky na Labské boudě .

Na mapce vidíte trasu od Parkoviště v Harrachově a zpět. Dalo by se jít i okruhem, ale po těch 10ti km stoupání jsem nebyla ochotna ujít už ani metr navíc a to ani směrem dolů :-D.

Vodopády jsou cca 1 km od parkoviště, takže hlavní cíl jsme měli splněný hned.

Mumlava je velmi fotogenická horská říčka a kdybych neměla před sebou dalších 9 km lákalo by mě to jít, těch dalších asi 5 vedoucích podél Mumlavy, přímo vodou po kamenech. Ale přesto , že jsme šli během nejparnějších letních dnů, voda je velmi studená a nohy v ní trnou:-).

Ale je to balzám pro duši.

Voda je průzračná a v tom teple láká ke smočení.

Jako první motivaci jsme si tedy vyhlídli kafe "krakonošově snídani", což je asi v polovině trasy.

Tam jsme došli plní elánu a nadšení, že jdeme vlastně po dlouhé době poprvé bez dětí a tedy bez odmlouvání, bez pruzení, nikdo neumíral uprostřed cesty (to jsme si nechali všichni na druhý den ráno:-)). Mimochodem sem se dá dojít po asfaltce a tedy i s kočárkem . Po kávě přišel nejnáročnější kus cesty lesem do kopce.

Opět ta krása horského lesa a vyhlídky podél cestičky dodávaly energii potřebnou k výšlapu. To už jsme si nelibovali, mlčeli jsme a funěli jsme do kopce a doufali , že za každou zatáčkou uvidíme horizont:-).

A pak konečně přišla cílová rovinka a v posledních metrech zadoufání že mají opravdu otevřeno, protože jinak následuje smrt :-).

Celý život jsem žila v omylu, že Labská bouda je klasická horská chalupa ze dřeva. Pro mě trochu zklamání, ale myslím, že i tak jak vypadá dnes by se dal upravit na moderní horské stavení, které by do hor mnohem víc zapadlo.

 

U pivka a borůvkových knedlíků jsme to tam s kámoškou už naplánovaly :-D.

Tady ještě trocha vzdělávání a historie labské boudy.

A cestou zpět jsme si užili cachtání v té ledové vodě, což po cca 20ti km v nohách bodlo a taky moc pěkný západ slunce v horách .

A po dalších dvou dnech jsem byla zase fit :-).

Ale od toho výletu jsem měla v hlavě pořád myšlenku na to, že by se tam líbilo dětem , hlavně menším a že tedy nějaký ten výlet s nimi musím naplánovat. To jsem ani netušila jak brzo se mi naskytne příležitost.

Nejprve dorazil dopis ze školy , že kvůli odstávce vody budou mít děti páteční ředitelské volno, pak dorazil dopis , že dva dny nepoteče voda ani u nás doma a nakonec přišlo upozornění, že mám na bookingu slevu k uplatnění do konce září.

A tak jsem vyrazila s Maxem a Annou na wellness pobyt, aniž bych tušila , že si ten wellness opravdu užiju.

Bydleli jsme v hotelu Pytloun Harrachov.

Ubytování jsem vybrala podle toho na co mi měla platit ta sleva a pak taky vzdálenost k těm vodopádům a v neposlední řadě jsem byla ráda za snídani a možnost koupení večeře.

Hotel jako takový mě na pohled zvenku neoslovil, ale interiery má moc pěkně řešené. Vstup do wellness jme měli hned naproti pokoji a vydatně jsme si ho užili obě dopoledne , které jsme tam strávili.

Přestože přes den může saunu a vířivku využít každý, byli jsme tam většinu času sami.

Přeci jen jsem věděla , že v sauně děti nevydrží a pokud je tam nechám jen tak, já si saunu neužiju a ještě budu řešit co Max rozebral během svých zvídavých nápadů. A tak jsem nastavila režim.

20 minut vířivka, pak já sauna a děti tablet a mobil a tak pěkně 3 kolečka abych měla já splněno to svoje saunovací kolečko a mohla to nazvat relaxem :- D

Klaplo to super.

Spokojenost na všech stranách.

V hotelu byl velmi milý a vstřícný recepční a tak nejoblíbenějším místem nebyla pěkně vybavená herna pro děti, ale kulečník v  lobby hotelu, přestože kolemjdoucím hrozila újma na zdraví protože moje děti s tágem v ruce :-))).

Mě se hned vybavila vzpomínka na dovolenou v maďarsku s mojí mamkou, kde byl také v hotelu kulečník, ale já dostala hrozně vynadáno za jeho použití a tak když jsem u něj děti viděla poprvé úplně ve mě zatrnulo.

Recepční byl tak oblíbený, že mu Andulka i nasbírala houby v lese :-).

Cesta k vodopádům s dětmi byla přesně podle mých představ, protože ač jsem měla trochu jiné plány, tušila jsem jak to bude vypadat.  Vzala jsem každému pro jistotu náhradní boty a ponožky.

Kupodivu všechny boty a ponožky bylo to jediné co zůstalo suché.

Andy si kecla do vody ještě než jsme došli k vodopádům a pád mám dokonce na fotce :-).

Zbytek cesty byla v mém svetru a nebo mokrých spoďárech.

Protože další kilometr šly děti vodou.

Už už jsem chtěla jásat , že to Max zvládl a nezmáchal se .

Předčasně:

Chvíli to pak dal v mokrých kalhotách .

Ale nakonec skončil i on s jednou bundou kolem pasu a druhou na vršek a já všechny mokrý hadry v batohu .

Trasa byla cca 6,5 km a přestože velmi mírná tak ve chvíli kdy nebylo cestou po čem lézt se na cestě umíralo a už jsme nezvládali žádná krok navíc a....

...no přesně ty řeči , které dodávají výletům s dětmi to správné kouzlo :-D.

Moc pěkné to bylo a už se těším na další dobrodužství.

Užívejte první podzimní dny !