Krásného Valntýna...

 ...všem!

Je jedno jestli ho slavíme nebo ne. 

Já ho vlastně ani moc neslavím. Píšu to dost nejistě, protože vlastně si jsem dost nejistá. 

Upřímně, byla doba kdy jsem o to stála, slavit ho, ale vlastně jsem nikdy neměla partnera, který by tento svátek slavil. Buď je jasný hned, neslavím a nebo to bylo podle toho jak se to zrovna hodilo, jednou velká oslava s pugétem a jindy celodenní mlčení.

A tak před dvěma lety na Valentýna,  asi pod tlakem všech "zamilovaných" informací z internetu, z rádia a z nabídky v supermarketu, jsem si ve stavu nas*anosti otevřela seznamku , kam jsem průběžně občas nakoukla a s několika "případy" jsme si i vyměnili pár slov (občas i peprných ).

Reakce tam na můj profil byly vždy, od lichotivých až po ty nechutný. Tentokrát se na mě z fotky usmíval od ucha k uchu sympaťák a já odepsala, ale v nic jsem nedoufala.

No a do týdne jsme se potkali a dnes jsme spolu už dva roky. Výročí slavíme až za týden ode dne kdy jsme se viděli. Ale není to romantická pohádka, začínat vztah v tomhle věku, každý máme svý šrámy, každý jsme udělal plno chyb a špatných kroků, každý máme své děti a své ex a nemálo starostí. Ale být na to dva je fajn. 

Jsme spolu jen dva roky, bydlíme spolu rok a půl a to je vlastně stále na začátku, máme mnoho odžito a každý zvlášť, já mám v sobě stále nedůvěru a tak při každém náznaku nějaké neshody zbystřím a všechno si hrozně rozebírám, ale zatím to vždy vyjde správně.  A co je správně? Nikdo není ponižován , nikdo se nepovyšuje. Mluvíme spolu a dohody platí, mám pocit, že to co říkám je vnímáno. Pokud naopak na něco řeknu já "ne"... není konec světa, nenastává několikadenní mlčení ani obvinění z "čehokoli". Prostě platí a svět se nezboří.

Výměnu názorů končíme tím, že stále platí, že se máme rádi:-)

Jsou to pro mě úplně nové věci a učím se v tom chodit, snad nic nezakřiknu. Jsme na začátku. 

Takže náš Valentýn bude hlavně napohodu.

Milujeme buráky :-)

Mějte se krásně a dejte mi vědět jak to máte tímhle svátkem vy?