Překročena meta...

…aneb letoškem nám končí éra „…cet“ a začíná éra „…sát“ (což uznávám, zní trochu zvláštně 🙂).

Každopádně se nám včera podařilo sejít s mými kamarádkami a jen tak lehce předoslavit první padesátiny jedné z nás. Každé naše setkání je čím dál lepší — nebo možná spíš milejší — a člověk je za něj stále vděčnější. Naše přátelství trvá už 32 let. To už je pořádný kus života.

Vídáme se jen dvakrát až třikrát do roka, ale díky technologiím jsme v kontaktu vlastně neustále. Dřív to byl Skype, dnes zprávy WhatsAppu, které propojují naše každodenní životy. Prožíváme spolu radostné i těžké chvíle - vztahy, lásky, rozchody, mateřství i všechny otázky, které si během života klademe při hledání jeho smyslu.

Některé společné cesty jsem tu už sdílela a je krásné se k nim vracet a znovu zavzpomínat.

Máme před sebou další plány a čím jsme starší, tím víc si na sebe dokážeme udělat čas. Je vlastně zajímavé, že jsme tři - což prý není pro přátelství ideální číslo. Já si ale nepamatuji období, kdy bychom se pohádaly, měly vážnější spory nebo se kvůli něčemu odcizily. Možná je to dar. Dar, kterého si s každým rokem vážím víc a víc.

Taky máte přátele, kteří jdou s vámi životem už roky?

Tak hurá do dalších společných dobrodružství !

Mějte se moc krásně a díky za návštěvy!