Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Co mě drží...

...nad vodou. Krásný den přeji! Na jaře jsem se necítila dobře. Přibrala jsem, byla jsem unavená a měla jsem pocit, že moje tělo potřebuje změnu. Žádný velký plán jsem neměla. Jen jsem si řekla, že zkusím každý den vyjít ven. Musela jsem se donutit. Najít důvod proč každý den vytáhnout paty z domu. Postupně se z procházek stával běh. Bylo mi pak dobře a já se na každý den večer začínala těšit. Dokonce mám pocit, že moje rozhodnutí udělat něco pro sebe nastartovalo dalších několik životní rozhodnutí. Hned začátkem července jsem byla na operaci, oboustranná mastektomie proběhla bez komplikací a hned jak to bylo možné začala jsem alespoň pravidelně chodit. Každý krok navíc mi dělal radost. Už koncem července jsem zvládala svých každodenních 6,5 kilometru.  Dnes jsem si spočítala, že jsem jen během července ušla téměř 70 kilometrů . A když si uvědomím, že měsíc začínal operací, přijde mi to neuvěřitelné. Postupně si chůzi zpestřuji cvičením. Protahuju ruce tam kam to jizvy dovolí a sna...

Výprodej, který...

… nebude




Krásný den, milé dámy.

Přeji krásný 1. máj – ať se vám podaří dostat polibek pod rozkvetlou třešní.

Ale já dnes píšu o něčem jiném.

Ráno jsem vstala plná energie a chtěla se vrhnout na výprodej lněných látek s mým autorským motivem. Začala jsem je fotit, měřit… a pak se něco zlomilo.





Chtěla jsem to napsat na Instagram, ale text byl moc dlouhý, tak to píšu sem.

Najednou mi hlavou proběhlo, kolik času a energie jsem tomu věnovala. Malovala jsem obrázky, fotila, hodiny upravovala v počítači, nechala jsem je vytisknout na len. Investovala jsem do toho spoustu času i peněz.

A ten výsledek se mi líbí. Podle reakcí na sítích se líbí i ostatním. Ale nakoupí jen málokdo.

Hodně lidí mi napíše, že je to drahé. A vlastně… asi ano. Jsou drahé i mně - protože pro mě mají hodnotu.



A mně došlo, jak těžké je pro mě prodat vlastní tvorbu.

Je to vlastně paradox. Mám pocit, že umím spoustu věcí, ale za celý život jsem z toho nikdy nedokázala vytvořit něco, co by mě skutečně uživilo.

Vždycky když se mi něco začne dařit a měla by přijít chvíle, kdy to chytnu za pačesy a vytěžím maximum, tak couvnu. Teď zpětně ty momenty vidím úplně jasně.

Ty látky jsou tak další kapitolou v mém životě.

A při představě, že je prodám hluboko pod náklady, za cenu srovnatelnou s výprodejem masové výroby, se mi nahrnuly slzy do očí.

Tak jsem si pobrečela.

Nepíšu to se záští ani s velkým zklamáním. Spíš s určitým podivením nad tím, jak moc mě to zastavilo.

Možná oželím pár korun, které by se určitě hodily. Ale někde uvnitř cítím, že se té svojí tvorby takhle zbavit nechci.



Vůbec teď nevím, co s nimi bude dál.

Možná jejich čas teprve přijde.
A možná taky ne.

Tak se tímto omlouvám všem, kdo na výprodej čekali.

Komentáře

  1. Lucie přesně si myslím,ať to ještě neprodáváte vždyť to má čas a zrovna ta látka s hruškou, moc by se mi líbila taška trochu větší a i běhoun na stůl ☺️

    OdpovědětVymazat
  2. Lucie naprosto vás chápu, taky jsem jeden čas hodně šila a prodávala - samozřejmě pod cenou. Ruční práci málokdo ocení a dneska už to nemám zapotřebí. Mám od vás ubrus a polštáře a patří k mým nejoblíbenějším 🙏❤️

    OdpovědětVymazat
  3. Luci,neprodávejte to.Vše má svůj čas a svou cenu. Mám od Vás polštářek luční kvítí a lituji ,že jsem si u Vás neobjednala závěsy. Je to taková nádhera .

    OdpovědětVymazat
  4. Přeji hezký den Lucie, mám od Vás tři velké kusy látek. Jsou boží. Zatím jsem je nechala v kuse a používám je jako přehozy. Je mi líto do nich střihnout. Těšila jsem se na výprodej, .. já ty látky totiž na Vašem e-shopu nevidím ( možná špatně koukám), tak jsem si myslela, že už nejsou. Dana

    OdpovědětVymazat
  5. A když to půjde takhle dál s inflací, za pár let to bude "levnější" i bez slevy 😇

    OdpovědětVymazat
  6. Lezarts
    Vždy zabolí, když čas i tvorba není dostatečně doceněná.
    Nikdy jsem neprodala žádný můj výtvor pod cenou, to ho raději mám doma ve skříni. Toto rozhodnutí jsem si mohla dovolit, protože jsem nebyla na zisku z tvorby závislá. Věděla jsem že mě moje “umění” nikdy neuživí a taky by mě to brzdilo v kreaci, když by se mi z toho stala povinost. Tudíž z toho mám velkého “koně”, který chmury zahání:-) Přiznám že s věkem si ho sedlám stále řídčeji :-)
    Látky jsou nádherné! Co tak najít spolupráci s nějakým výrobcem ?

    OdpovědětVymazat
  7. No, neprodávala bych to. Možná ten jejich čas ještě přijde.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  8. Chtěla jsem se na látky mrknout, ale taky je nikde nevidím...J.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie