Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Rychlé pozdravení...

...během náročných i krásných dnů! Krásné ráno přeji! Píšu tenhle článek ráno, a tak mám chuť vás pozdravit právě takhle, i když vím, že si k blogu možná sednete až v poledne nebo večer. Poslední dny jsou trochu hektické a náročné a snad se mi o nich brzy povede rozepsat víc. Děkuji, že jste mi napsaly komentáře k minulému příspěvku. Myslím, že je nás hodně, kdo se učí dovolit si věnovat čas sám sobě, aniž by se u toho zároveň cítil provinile. Nevím, jestli se mi povede poskládat slova tak, aby dávala trochu smysl, protože se toho teď děje opravdu hodně. Na jednu stranu cítím, jak se mi pomalu vrací energie a elán, ale na druhou stranu jsem po každém náročnějším dni mnohem unavenější a vyčerpanější. A přiznávám, že se mi to pořád těžko přijímá. V týdnu jsem byla na kontrole a potkala jsem se i se svojí onkoložkou. Následná léčba bude potřeba, to jsem tušila. Jen zatím nevím, jaká přesně. Ozařování už není možné, protože jsem ho podstoupila při první léčbě. Některé druhy chemoterapie i...

Děkuji...

...nejsem na to sama.

Dnes jsem zažila něco, co jsem opravdu nečekala.

Po zveřejnění minulého článku mi několik lidí poslalo finanční příspěvek. Když jsem článek psala, chtěla jsem jen dát vědět, co se v mém životě děje. Nenapadlo mě, že se najdou lidé, kteří se rozhodnou mě podpořit i tímto způsobem.

Nevím, jestli dokážu vyjádřit, jak moc si toho vážím. Nejde jen o peníze. Jde o pocit, že na člověka někdo myslí. Že jeho slova mají smysl. Že na některé cesty nemusí jít úplně sám.

Děkuji každému, kdo četl, sdílel, napsal zprávu nebo přispěl. Dnešní den mi připomněl, kolik dobra mezi lidmi pořád je. 

Možná je úsměvné, že odkaz na „kafíčko“ jsem měla připravený spíš do budoucna. Na dobu, kdy se blog zase více rozjede a já budu mít prostor pravidelně přinášet tipy, návody, recepty, zkušenosti a další obsah, který by mohl být pro čtenáře užitečný.

Nenapadlo mě, že ho někdo využije právě teď.

O to větší vděčnost cítím.

Děkuji za důvěru, podporu i za to, že se ke mně vracíte.

A ano, v psaní chci pokračovat. Možná teď budou některé články více o životě, běhání, stěhování, léčbě, strachu i radosti z malých kroků kupředu. Ale právě o tom tento blog vždycky byl – o skutečném životě.

Děkuji, že jste jeho součástí.


Lucie.

Komentáře

  1. Já děkuji, za Vaší odvahu, ve všem!

    OdpovědětVymazat
  2. Jste paní Lucie velmi odvážná, zbývá napsat,ať vše dopadne dobře, ať jste šťastná a problémy se vyřeší

    OdpovědětVymazat
  3. Oou ne...čekala jsem něco úplně jiného jo jasně lidé se rozchází...aleee tohle proč se ta potvora sakraaaa vrátila ...Luci moooc držím palečky všechno bude dobře moooooc držím palečky

    OdpovědětVymazat
  4. Paní Lucko, believe 🤗🍀❤️

    OdpovědětVymazat
  5. Lezarts
    Díky za každé dobré slovo i čin, které přijdou včas na správnou věc a člověku, který si to zaslouží❣️
    Naděje umírá poslední.

    OdpovědětVymazat
  6. Lucie ❤️🍀🌹 držím pěsti myslím na Vás

    OdpovědětVymazat
  7. Ráda čtu vaše příspěvky už přes 15 let a dodáváte mi sílu do života. Přeji hodně zdraví a pohody v životě.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie