Jsou dny ...
...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...

No ten je super:-)
OdpovědětVymazata v dostatečné výšce dětským ručičkám:-)Já jsem zvědavá jak naši kluci vydrží poctivě otevřít každý den jen jeden pytlík:-))
Luci krásný den
Jejda, nestihla jsem u Vás, pošťáka pro Ježíška, tak na přesrok.Ale za to jsem stihla, našim dospělým dětičkám, udělat kalendář, uf!
OdpovědětVymazatTřeba Adámkův kalendář přežije bez pohrom:-)
Lucie, kalendář je super. U nás vysí pytlíčky na zádradlí nad schodištěm a musím říct, že mě kluci překvapují. Vůbec nešmejdí a vždy rozdělají jen ten jeden správný pytlíček - nebo tedy spíš Vašík. Sice ještě neumí číslice, ale já mu ji vždy nakreslím a on si tu správnou najde. A s mladším bráškou se pěkně podělí. Krásný advent přeji ... Věra
OdpovědětVymazat