Jsou dny ...
...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...
A je to, zaručený předvánoční úklid. Přeji pohodu a zpestřování rekonstrukce zajímavou hrou na PC:-)
OdpovědětVymazatI naše holky zvládají hry na počítači bravurně :-). Sice nemáme iPad (ale chtěli bysme moc...) ale 2 iMacy. Ale moc často se k tomu holky nedostanou, maminka s tatínkem je nepustí :-). Přeju krásný týden i celý advent!
OdpovědětVymazatLuci, tak to hodne zdaru pri rekonstrukci. Pocitace jsou i u nas vyhledavanou hrackou, ale zatim k nim prcci moc nesmi. Hezky den, Katerina
OdpovědětVymazatLuci, přeji ti pohodový advent s velkou dávkou trpělivosti.:)René
OdpovědětVymazat