malá radost...
...z obuvi!
Krásné, upršené ráno přeji!
Včera jsem vyrazila na úřad a nakoupit Adamovi věci do školy.
S sebou jsem měla obě děti.
Na úřadě mi pro zajištění rodičovského příspěvku navalili haldu papírů a když jsem zmínila, že je muž cizinec přidali další...grrr.
Naštěstí jsme nic nevyřídili a tak návštěva úřadu proběhla rychle, ku spokojenosti dětí:-).
Pak do papírnictví.
V uplynulých dnech, jsem někde na netu zahlédla informaci, že je výhodnější nakupovat školní potřeby v malých papírnictvích než v supermarketech.
No jo, ale už první pokus o nákup bojkotoval Max, kterému se nelíbilo, že v době kdy většinou v klidu spinká na terase se s ním jezdí po nějakém rušném městě (na náměstí byl trh patřící k pouti, jinak náměstí v Kolíně bývá téměř prázdné :-))) ) navíc v novém vozítku, odkud vidí na okolí a tak ne a ne zabrat. Takže jsem odložila roznakupovaný košík a poslala Adama vozit, vrátila jsem se k nákupu, ale ne na dlouho, Adam jezdil se řvoucím Maxem před obchodem osmičku tryskovou rychlostí...
... vyděšené pohledy prodavaček mě přiměly opět odložit košík a s Maxem jsme objeli blok domů...
... a hurá on usnul!!!
Jenže když už neměl hyperaktivní Adam na starost Maxe, jal se mi pomáhat v nákupu, opět k mírnému děsu prodavaček, které mají s podobnými čerty v uličkách s pastelkami zkušenosti a tak se mi snažili všemožně pomoct abych měla nakoupeno rychle a jejich obchod byl opět v bezpečí.
Domluvy, prosby, slíbené odměny, výhrůžky....nic nezabíralo.
Adam měl svůj den.
Naštěstí, jsme nic nerozbili, ani kufřík na výtvarku , který měl Adam v ruce těsně před odchodem z obchodu a paní prodavačka se sama podivovala jestli vydrží do 1.září !!!
Já se ani nestihla poohlédnout jestli mají v obchodě kýbl ve kterém bych si odnesla nervy!
Pak ještě rychle do obuvi pro cvičky a bačkory...
... a protože jsme trochu déle čekali u pokladny, všimla jsem si stojanů s bižutérií a tak jsem si v rychlosti udělala radost za pár korun.
Šperky z obuvi jsou přesně to, co se mi líbí...
...nic výrazného, ale zase na chvíli nějaká změna :-))).
Po nákupech ve městě jsem Adamovi vyčinila až v autě s notně zvýšeným hlasem,
jemu to (asi) došlo a nákup potravin už proběhl mnohem klidněji, ale mně tenhle dopolední nákup totálně vyčerpal!
Vždycky si potom říkám, že jiné děti nezlobí a když náhodou nějaké zlobící zahlédnu, mám pro maminku opravdu pochopení.
Máte děti? Určitě vzorné, že jo ? :-)))
Mějte krásný den!
Komentáře
Takže Vás naprosto chápu!!!
Pevné nervy......
Pavla
PS: Díky za "přiznání", že i Vaše děti občas zlobí, protože jinak to dle blogu vypadá, že hodnější děti snad ani neexistují!
Věra
Jinak ja mam celkem hodne a klidne deti avsak s tim jak rostou pribyva zlobeni, neposlouchani a prosazovani se. Holt ne nadarmo se rika male deti male starosti, velke deti velke starosti... Uz mam za sebou tri nastupy do prvni tridy, ktere probehly bajecne. Ted nas ceka nastup do skolky a tentokrat vim, ze to bude masakr... Holt benjaminek.... Ví, ze do skolky nechce, nechce batuzek, krabicku na svacu se spidermanem, nechce ani zadne kamarady, ani se naucit pisnicky a uz vubec nechce si hrat jinde nez doma. Ma v tom jasno. A jen tak pro zajimavost- zde maji dei prazdniny 3!!!!!!mesice. Pro rodice, a nakonec i pro deti- straaasne dlouha doba... Hodne sily na rostaky Ti preje Terka z pobrezi
Přeji krásný zbytek prázdnin a pevné nervy!
máš můj obdiv. Ani si nějak nedovedu představit, jak jsi to v obchodě zvládla. Sama mám dvě klidné dcerky (dnes již velké) a nikdy nebyl problém s nimi kamkoliv jít. Opravdu, maminky s hyperaktivními dětmi mají můj obdiv. A ke komentáři přede mnou - je asi rozdíl dítě zvládat ve škole a mít na starost dítě doma 24 hodin. Navíc předpokládám, že si každý svoji profesi vybírá sám! Ne, nemám nic proti učitelkám, naopak si jejich práce (obzvlášť v dnešní době) vážím a všechny mé kamarádky jsou učitelky, ale nic se nedá porovnávat a hodnotit, když v každé rodině to funguje jinak. Moc zdravím a pevné nervy Tobě i všem učitelům.
Okomentovat
Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie