vzduchem létá jaro...

...ale taky nemoci!

Přeji krásné úterý!

Moc díky za komentáře, snad se mi podaří dostat se k tomu, abych odpověděla na dotazy a na emaily.

Dnes jsme se vrátili z nemocnice,  v neděli v noci tu byla zase rychlá, Max má laryngitidu.

O víkendu byl ještě plný elánu a zkoumal prostory v jídelně, pomáhal klukům udělat si večeři...

...ale už v neděli večer jsme zaslechli občasné zasípání při nádechu.

Muž to zná a tak jsme Maxe sprchovali a před usnutím jsme seděli ještě venku na vzduchu, ale přesto se před půlnocí ozval typický štěkavý kašel, Adam tohle nikdy neměl, ale nedá se to nepoznat, takže jsme jeli.

Naštěstí muž byl doma, takže odpadla starost co s Adamem, ale jinak to tak velká výhoda není :-))), protože po zkušenostech kdy jsem v nemocnici a chci něco dovézt od muže, tak vím, že pro mou psychiku je lepší se srovnat s tím, že přežiji pár dní v jednom oblečení a bez bačkor, než se těšit na čisté pyžamo ( to šedé s proužkem), které je pak sice dovezeno správně, šedé s proužkem, ale pro Maxe  a ne pro mě :-))) a nebo sice dostanu dvě obr balení toaletního papíru, ale vlhké ubrousky na Maxův zadek nee, takže jsem tentokrát pobalila trochu nutností a jelo se.

Doufám, že příště to hned tak nebude, ale kdyby jo, 

tak musím myslet opravdu na ten toaletní papír :-))) a taky na příbor, protože , to mi přišlo trochu úsměvné, že v komplet novém areálu nemocnice za x milionů dostanete k jídlu příbor plastový, který musíte vrátit a když už nerez tak vypadá skoro jako ten co jsem onehdy dala Adamovi na hraní na písek, no do jídla se vám s tím moc nechce, takže na linii nemocnice dobrá.

Max celý pobyt prokřičel, nebrečel, ale protestoval, protože se mu vůbec nelíbilo že musíme být stále  v pokoji, neb prý na dětském oddělení řádí průjem.

Prokřičené Maxovo pondělí mi přišlo dlouhé jako týden. 

Pokud máte pocit , že čas letí, tak v pondělí nám tedy neletěl:-))).

Maxe nezajímala žádná z nabízených hraček, televize a to co mu povídám já už vůbec, křičel i když jsem ho chovala, jediné co ho trochu utišilo bylo občasné odběhnutí na zvážení, nebo inhalaci do ošetřovny, kde pro změnu začínaly starší děti brečet i když se šly jen zvážit, ale holt už mají své zkušenosti :-).

Naštěstí nemoc probíhá asi tak jak má a dnes dopoledne padl osvobozující verdikt, tatínkovi se povedlo vyzvednout nás mezi dvěma pracovními schůzkami a tak jsme zase doma!

Jeden den pryč, ale mám pocit , že jsme byli pryč týden.

Naštěstí počasí zajišťuje prima jarní náladu a energii, která by mi asi jinak dost chyběla.

V kuchyni na stole vykvetly větvičky mezi růžemi...

...takže i přehlídnu chaos v kuchyni, který mi tu kluci nechali...

...no a protože Max si dal zasloužený odpočinek , běžela jsem se podívat ven...

...a hurá...

... jaro je tu !

Ani mi nevadí, že se budu muset ještě pustit do rovnání dřeva na terase, baví mě to :-).

Tak ještě aktuální pozdrav od Maxe...

...kruhy pod očima, ale hlavně že mu chutná :-).

Máme spoustu léků a má být v klidu, tak snad to nějak zvládneme.

Mějte prima první březnový týden!