30 listopadu 2016

tak při dobré vůli...

...tomu můžeme říkat perníčky :-).



Přeji pěknou středu!

Když každý den řeším s naší hlídací tetou koho, kdy, kam ,v kolik, jak a na jak dlouho, tak už nám z toho jde občas hlava kolem.
Škola, školka, školní jarmark, nákupy oblečení dětí (dárky zatím ne, přibyla by mi starost kam to dát aby se to nenašlo, ale abych to já pak včas našla :-))) ), masáže na záda (které naštěstí super zabírají) , návštěvy lékařů (některé jsem zase zapomněla), třídní schůzka, slíbené pečení perníků, psaní dopisu Ježíškovi a pak taky zařídit, aby si ho vyzvedl a aby nám tu nechal
 "odpočítávání " do Vánoc :-).

Dnes jsem tedy zajišťovala aby byl kalendář hotov a já nemusela mít noční.
Spánek je totiž jedna z věcí, kterou obětuji velmi nerada (i dětem )!
Nejdřív všechno vybalit, roztřídit, pobalit, pak se hrne domů Max , tak zase všechno sklidit a když ulehne k polednímu spánku tak zase nanovo. A napotvoru zrovna dnes si nedává svoje oblíbené dlouhé spaní a tak 22, 23, 24 pakuji hodně nafofr až mi z toho na stole zbylo jedno balení bonbonů...grrr, no smůla hledat to nejdu, při nejhorším se jeden den podělí o Andulčinu zdravou sušenku všichni :-).
Ale víceméně jsme připraveni, teď už jen nahnat toho nejstaršího do pelechu a předání může proběhnout :-).

Nevím proč, ale já a ani nikdo z rodiny si k  perníkům nenašel tu pravou cestu, ale na výrobu, jsou nejoblíbenější :-))).
Vlastně mám pocit, že šmakujou jen těm nejmenším, protože Andy jeden skoro celý a ten největší slupla a Max pro změnu pojídá i syrové těsto .

A tady pár fotek z letošního pečení...


...jsou ze začátku, kdy to ještě vypadalo nadějně...



...Max se snažil pochopit princip válení...


...ale trpělivost zatím moc nemá :-)...


...a po probuzení se ke klukům přidala Andy, která když se rozkoukala, začala se tvrdě dožadovat vlastního válečku.
Naštěstí ještě jeden jsem našla mezi modelínou :-).




No a ve výsledku máme jeden les tak trochu během vichřice, některé stromy jsou mírně nakloněné a některé už dokonce postihly polomy :-).


Zdobení cukrem by mě sice bavilo, ale s prckama (nejen) v zádech jsem zvolila trochu jednodušší a rychlejší variantu.

Dopis už venku čeká na vyzvednutí ...




...tak snad přiletí :-).

Adam už je velký a vlastně ví jak to s Ježíškem je, ale my jsme mu to nikdy neřekli ani nepotvrdili a ani nezapřeli :-).

Mějte prima večer a další dny!

6 komentářů:

  1. Lucko to jsi vše krásně zdokumentovala.... máš šikovné pekaře-u nás se perníčky nikdy nepekly,ani když já byla malá a pak když jsem měla své děti taky perníčky u nás nebyly. A nyní pro vnoučata je taky nepeču - nevím zda by jim chutnaly.... možná by to stálo za to zkusit aspoň poloviční dávku....

    OdpovědětVymazat
  2. Luci, to je parádní, jak ty vždycky necháváš děti tvořit.
    přeji krásný advent k Vám. Majka

    OdpovědětVymazat
  3. Kluci mají fortel.To je vidět jak drží ten váleček......Jsou šikovní,moc.Alib.

    OdpovědětVymazat
  4. Jde Vám to všem krásně,a jak jste pěkně ozástěrkovaní,jste prima...dae

    OdpovědětVymazat
  5. Včera jsem zahlédla tetu D. s Adámkem....pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
  6. Aké má Adam krásne vlásky a vlastne celý je krásny a fešák...a Anička môže na Vás oči nechať - to bude maminkin miláčik.Všetci ste krásni a možno sa vám to nezdá - pôsobíte šťastným a pre nás obšťastňujúcim dojmom.Krásny advent naša internetová rodina Vám želá Marianna

    OdpovědětVymazat