zpátky...

...online!




Přeji nádherný den!

Konečně máme počasí, které nám dobije baterky.
To se mi dost hodí.
V sobotu jsem vezla s Adamem a Andy babičku na letiště, ale po tom co jsme přijeli na letiště včas, dali si kafe a oběd jsme místo k odbavení zamířili do špitálu.
Ještě že se babičce udělalo zle když jsem byla hned vedle ní a lavička kam jsem ji posadila odpočinout si byla nedaleko letištní záchranky.
Opět jsem sama sebe překvapila jak jsem dokázala celkem zachovat klid i když uvnitř mé hlavy probíhala naprostá panika.
Po Praze se stěží a dost nerada pohybuju metrem sama, natož s dětma , autem, bez navigace.
Naštěstí nemocnice kam babičku vezli je ta, kde na jednom z oddělení přednostuje můj bratranec a to nám komunikaci a celkový průběh vyšetření dost ulehčilo.
Ale i po té co mi sdělil kudy mám jet jsem si pamatovala asi první tři kroky z osmi.
Naštěstí jsem na hlavní, zahlédla ceduli s ukazatelem k oné nemocnici a vydala se podle ní.
Pak jsem si během čekání na přejezdu našla alespoň na svém zuboženém mobilu nějakou trasu a jela podle ní. To pohoršilo nějaké muže, kterým jsem asi trochu zdržovala nakládání čehosi velkého do vozu a jen jsem zaslechla ...hlavně že je na mobilu kráááá... :-))).
No jo, mohlo to vypadat že si zrovna čtu něco nového o módě nebo zprávy z bulváru , to jo.
Pak jsme s dětmi přečkali asi 5 hodin chozením po areálu nemocnice než nám babičku vydali, ta už byla tou dobou zase celkem v pohodě a tak jsme odmítli hospitalizaci a domluvili se na kontrole v úterý s tím , že nám poví jestli může babi letět domů.
Když jsme šli zpět k autu, služebním vjezdem, se zákazem pro chodce , zahlédla jsem , že jedno okno auta máme otevřené. Hned mi naskočila vzpomínka , kdy jsme si odskočili, asi před deseti lety s mužem, koupit něco k jídlu na Žižkově a po deseti minutách jsme se vrátili k vykradenému autu.
Naštěstí vykradené nebylo, jen byla na zadním sedadle potopa, protože během těch 5ti hodin proběhla průtrž mračen a Adam okno nezavřel a když jsme přijeli, tak já jsem to v roztržitosti nezkontrolovala.

Po všech vyšetřeních dostala babička povolení letět a snad to nebylo ani nic vážného, ale přecijenom v tomhle věku člověku trochu zatrne.
Děti prodloužení jejího pobytu uvítaly a my ji tady taky máme rádi, takže jsme si užili pár společných dní navíc.

Jen mi trochu unikal čas pod rukama, mnohem rychleji než obvykle a protože babička drží speciální dietu bez lepku a cukrů, dalo mi docela práci vymyslet nějaký jídelníček, který by uspokojil všechny a byl pro babičku vhodný.
Dokonce jsem včera upekla koláč bez lepku a cukru, pro milovníky sladkého by to asi nebylo, ale pro někoho s touhle dietou, je to myslím milé zpestření jídelníčku.

No a mezitím mi krásně vykvetl můj šeřík, tak už konečně nemusím nikde krást a můžu si dát do vázy vlastní:-).






Mějte pohodové dny!




Komentáře

Plihalova píše…
At je babicce dobre.A at se Vam vsem dari.Mejte se sedmikrasne. JP
Anonymní píše…
Dobrý den Lucie,už mi Vaše psaní chybělo,každý den sem nedočkavě chodím.. :)Babičce přeju brzké uzdravení,Vy si i s dětičkama užívejte krásné májové dny,je opravdu nádherně!Radka
Anonymní píše…
Připojuji se ke všem, kteří vaší babičce přejí brzké uzdravení a mějte se všichni moc hezky. Šá
Ilona Ř. píše…
Lucko,koukám,že se ani v těchto květnových dnech nenudite!Hlavně,že všechny příhody jsou se šťastným koncem! A babičce je už dobře doma.Klidnejsi dny přeji k Vám do mléčná!
Anonymní píše…
Připojuji se ke všem, kteří vaší babičce přejí brzké uzdravení a mějte se všichni moc hezky. Šá
Anonymní píše…
Milá Lucie, jak dlouho trvalo než Vám šeřík vykvetl, mám takový malý keřík letos zasazený, tak ať vím co mně čeká :)
Anonymní píše…
Babičce přeji zdraví bez diet,určitě ji bylo špatně z nedostatku cukru.Marie
Jarča píše…
Ty vaše zážitky jsou často dost akční a vždy je čtu jedním dechem.Babičce hodně zdraví a vitality,vám milá Lucie hlavně dost sil,pevné nervy a chuť se s námi podělit o vaše zážitky a krásné fotky vašeho domova a rodinky.

Populární příspěvky z tohoto blogu

poloostrov Hel Polsko

novinky...

Stědrý den...