Děkuji...
...nejsem na to sama. Dnes jsem zažila něco, co jsem opravdu nečekala. Po zveřejnění minulého článku mi několik lidí poslalo finanční příspěvek. Když jsem článek psala, chtěla jsem jen dát vědět, co se v mém životě děje. Nenapadlo mě, že se najdou lidé, kteří se rozhodnou mě podpořit i tímto způsobem. Nevím, jestli dokážu vyjádřit, jak moc si toho vážím. Nejde jen o peníze. Jde o pocit, že na člověka někdo myslí. Že jeho slova mají smysl. Že na některé cesty nemusí jít úplně sám. Děkuji každému, kdo četl, sdílel, napsal zprávu nebo přispěl. Dnešní den mi připomněl, kolik dobra mezi lidmi pořád je. Možná je úsměvné, že odkaz na „kafíčko“ jsem měla připravený spíš do budoucna. Na dobu, kdy se blog zase více rozjede a já budu mít prostor pravidelně přinášet tipy, návody, recepty, zkušenosti a další obsah, který by mohl být pro čtenáře užitečný. Nenapadlo mě, že ho někdo využije právě teď. O to větší vděčnost cítím. Děkuji za důvěru, podporu i za to, že se ke mně vracíte. A ano, v psa...


Krasne jako vzdy.Klobouk dolu jak to vse zvladate hlavne vy...Krasny maj.JP
OdpovědětVymazatVy jste takoví pohodáři :-) A umíte si to užít :-)
OdpovědětVymazatKrásná část rodiny.Alibabka
OdpovědětVymazatLuci, moc tě obdivuji, jak vše s přehledem zvládáš.
OdpovědětVymazatKrásný Hurejovic :) Není nad to když je pořádná rodina...pěkný týden! Janča :)
OdpovědětVymazatVáš muž je obrovský :-))
OdpovědětVymazatJste prima!
Jana
To je hukot, Luci :-)
OdpovědětVymazatSkoro všetky udalosti v rodine sme mávali cca 10 hostí plus my šiesti a v paneláku...ani neviem ako som mohla stále žiť v takom ,,dave,, denne na ulici, ihrisku, v škole, ĽŠU, spoločenstvo...teraz som rada za samotu, mohla by byť aj väčšia a už bez detí...
OdpovědětVymazat