Paříž

Krásný den přeji!

Udělala jsem si malý výlet.

Sama.

Muže i děti jsem nechala doma.

Když se, skoro před sedmi lety, stěhovala moje neteř do Paříže, plánovala jsem jak za ní budu jezdit, jak si prohlédnu všechna ta místa známá z fotek a filmů, jak se budu procházet romantickou Paříží.

Pak jsem začala rodit další děti a bylo po cestování.

Vím, že dnes se dá výborně cestovat i s dětmi, ale taky vím , že s našimi dětmi bych si neužila Paříž tak jak jsem si ji užila jako "single lady":-)

Sama bych se ovšem k odvážnému kroku nechat děti doma a odletět, asi  nikdy nerozhoupala.

Ale moje sestra a moje neteř to naplánovaly a k potřebným krokům, jako je zajištění letenky, mě tak trochu dokopaly.

S blížícím se datem odletu, jsem se sice těšila, ale ani jsem o tom nemluvila, protože jsem se fakt bála, že něco neklapne, že onemocní děti, teta , muž,  já a nebo že se prostě stane něco a nevyjde to.

V úterý, když muž odvezl děti do školky a školy, už během balení kufru se mi zastesklo...

...naposledy :-))).

V úterý v podvečer jsme se za deštivého počasí vyhrabaly s kuframa z metra na zastávce Pigalle, kde si nás vyzvedla neteř a zamířily jsme do bytu.

Byt jsme si rezervovaly přes airbnb a více info najdete tady.

V bytě už na nás čekalo šampaňské s jahodami a různý nezdravý , ale dobrý pochutiny a my jsme se krásně prokecaly ke třetí hodině ranní.

Vstávala jsem pak první a pochvalovala jsem si můj nápad vzít si notebook s sebou, protože určitě budu každý den brzo vzhůru.

To jsem se spletla.

Další dny až do odjezdu jsem vstávala poslední.

Jestli jsem se první den divila poznámce mojí neteře, že v 11:00 ráno jsou ulice dost prázdné, tak už se nedivím. Další dny jsem měla ráno v 11:00 i já a snad ani jednou se nám nepovedlo jít spát před druhou ranní (tedy ne že by jsme se nějak moc snažily:-))) ).

Jak napsat dál průběh návštěvy? No slovo průběh docela sedí.

Já, jakožto poprvé v Paříži, jsem  chtěla vidět a pěkně odškrtávat známé památky, pěkně nazvané "turistické cíle" (protože slovo cíl se k mému průběhu Paříží hodí :-) ).

Neteř už prováděla rodinné i nerodinné návštěvy tolikrát, že to brala opravdu hopem, ségra tam za ní byla taky tolikrát , že už většinu viděla a počasí hrálo do karet rychlému běhu, protože většinu mé návštěvy byla celkem zima, foukalo  a pršelo.

V podstatě za rohem našeho bydlení byla 

Bazilika Sacré-Coeur

Odtud jsme se pak prošly Montmartrem a v jedné útulné hospůdce započaly naše "pařížské obžerství" cibulačkou :-).

Cestou jsme si ještě přečetli zeď Miluji Tě, pomník věnovaný lásce , kde najdete nápis "Miluji Tě" v 311ti jazycích.

Večer jsme se šly projít na druhou stranu od našeho bytu.

Vyhodily jsme si z kopýtka u kabaretu Moulin Rouge.

A druhý večer jsme se prokecali k půlnoci v hospůdce na terase s topením u piva a pochoutek k pivu pasujících.

Na další den byla předpověď počasí krutá, na celý den déšť.

Našly jsme si tedy nějakou akci uvnitř a vyrazily na digitální výstavu obrazů Vincenta Van Ghogha.

Vůbec jsem nečekala, jak nás to po vstupu do "výstavní síně" uchvátí.

Staly jsme se na chvíli součástí obrazů, palety a asi je to přes obrazovku jakkoli nepřenositelný zážitek . 

Na YouTube jsem našla malou ukázku tady

V podstatě na zbytek odpoledne jsme se přesunuly opět do restaurace a dopřály si různé plody moře na x způsobů.

A pak následoval zlatý hřeb výletu.

Jean Paul Gaultier a jeho 

Fashion Freak Show

Pro mě srdeční záležitost.

Protože můj první parfém v životě byl JPG classique a jsem mu věrná dodnes.

Protože JPG a Madonna.

A samozřejmě jsme po tomhle zážitku nešly spát, ale do baru.

Tentokrát gintonic do dvou ráno.

Poslední den bylo v plánu proběhnout a odškrtnout co nejvíc památek.

Mělo být lepší počasí.

Nepršelo.

Ale běh nám šel podle toho jestli jsme měli vítr v zádech a nebo proti nám :-))).

Louvre

Seina

K obědu jsme měly sushi.

Vítězný oblouk

Champs Elysees

tady jsme se stihly vyblbnout v Etamu.

Nákup v obchodě snů, umělecké potřeby a obrovská spousta věcí na tvoření s dětmi.

Ještěže mě tam vzaly holky až na konec:-))).

katedrála Notre Dame v noci

A nakonec posezení u růžového vína v Piano Baru , kde byla úžasná atmosféra.

Pravděpodobně záměrně se hodiny na zdi hodně zpožďovaly, což výborně fungovalo, když jsme to zjistily byl nejvyšší čas vydat se domů. Já jsem další den odlétala.

Byl to krásný, krátký návrat v čase.

Do Paříže se určitě ještě musím podívat.

A určitě tam musím vzít Adama.

A teď už zpátky do lesů.

Krásné jarní dny!