Miluju chodit sama po lese

 Přeji pěkný den!

Zítra mě čeká nástup do nové práce, vlastně nástup zpět do práce, kterou jsem dělala.

Ale 7 let je dlouhá doba. 

Těším se, ale vím, že to bude náročné. 

Možná i pro to se mi ze včerejška na dnešek špatně spalo.

A protože do pracovního procesu chci být čerstvá, místo původně plánovaného úklidu jsem využila dnešního pěkného počasí a šla jsem si provětrat hlavu do lesa.

Načerpat energii, která bude potřeba.

A to se podařilo dokonale. 

Les je opravdu lék a v téhle zvláštní době to platí dvojnásob.

Mám ráda výpravy do lesa s dětmi, se ségrou i s partou, ale chodit po lese sama, je ještě účinější.

Já moc ráda chodím lesem sama už od dětství. 

Vím, že se musím šetřit i přesto, že je mi dobře. 

Snažím se teď hodně poslouchat svoje tělo a pocity. Poslouchat je a reagovat. 

Kontrola na onkologii je prozatím odložena , ale pokud se situace s covidem trochu uklidní, musím proběhnout během listopadu několik kontrol.

Jsem vděčná za tyhle dny, kdy se moje tělo regeneruje, bez léků, bez chemie a bez radiace.

Bez dlouhodobého stresu.

Protože takový to malý, obyčejný nervování, to je vlastně pohoda :-).

Teď ještě doufám, že les zabere i na ten spánek, ale tak nějak na sobě cítím, že dneska by to šlo :-)

Sama nevím, jak budu vše zvládat, ale doufám, že se mi podaří pokračovat v psaní blogu. 

Přeju nám všem pevné zdraví a rovnováhu.

Těším se zase brzy tady!