Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Kolik brýlí potřebuji...

...k malování ? Jedny. Ty růžové. Krásný den a děkuji, že jste se zastavili. Sedím u stolu, na kterém je docela slušný chaos. Barvy, ubrousky, voda, kafe, počítač a reprobedna ze které někde vzadu hraje podcast nebo hudba. Přede mnou akvarelový papír, kolem mě štětce a na hlavě minimálně dvoje brýle. A v hlavě nápad, pod rukama se mi tvoří obrázek, nápady přichází, barvy se mi vybírají skoro samy. Je mi dobře. Pak se ve dveřích ozvou klíče. A ve mně hrkne. Nezůstala na lince špinavá miska? Neměla bych vysávat? Jak dlouho už vlastně maluju? Počkej, holka. Bude ti padesát. Ty si přece můžeš jen tak sednout a malovat. A právě proto potřebuji ještě jedny brýle. Ty růžové. Ne proto, abych neviděla realitu. Ale proto, abych si dovolila dělat něco, co mě opravdu těší, baví, nabíjí energií. Jenže tahle konstelace nevzniká sama. Můžu mít tři hodiny času. Nikdo po mně nic nechce. A stejně ty růžové brýle někdy nenajdu. Pocit, že nesmím, že dělám něco co bych neměla mě provází celý živo...

Inspirace ...

 ... k životu.



Tak přesně pro tu si chodím do lesa. Taky pro rovnováhu.

Vždycky když se sejdou náročné dny, hodně práce, starosti se kupí, taky nenadálé události se hromadí a plány které člověk v jednu chvíli má jakž takž sesumírované v hlavě se bortí a to nemluvím o tom jak je stresující, když máte ty plány napsané a místo uspokojivého odfajfkování kroužkujete priority a přesunujete plány sem tam .

Poslední dobou se mi daří dobře vycítit kdy mi tyhle situace začínají přerůstat přes hlavu. Do života se vkrádá chaos a každá další maličkost se zdá být větší problém než vlastně je. Třeba jen dorazíte do horkem rozpáleného bytu s rukama plnýma týdenního nákupu, víte že teď zabere alespoň 20 minut to vše roztřídit a po zemi se válí chuchvalec prachu a člověku se najednou chce skoro brečet.

To je ta chvíle kdy je na čase uklidit ten nákup  a vše ostatní co jde odložit a zajet do nejbližšího lesa a prostě se nechat vtáhnout přírodou do klidu. Mně se tohle už mockrát osvědčilo a 2 hodiny v lese jsou nejlepší lék na přicházející úzkost, stres nebo začátek deprese.

A protože já to dnes už cítím dost předem, že bych se mohla dostat za hranici vlastních možností, tak si tyhle pobyty plánuji i preventivně.

Sbalím deku termosku s čajem nebo kafem, svačinu, zápisník a jdu. Jdu sama a bez konkrétního plánu. Po lese chodím podle toho jak se rozhlídnu a kam mě to zrovna táhne, často jsou to místa kam z dálky dopadá slunce na mech .



Beru s sebou zápisník, protože někdy stačí vysypat všechno co má člověk v hlavě na papír, prostě jen tak sedím a vždycky když mě z pozorování přírody odvede nějaká myšlenka tak si to její téma napíšu, jsou to právě většinou všechny ty starosti a věci , které je třeba řešit, ale protože je toho najednou moc nastane zácpa a člověk vůbec neví kde začít. Píšu si to bez ladu a skladu a až doma tomu dávám nějaký řád  :-). V tu chvíli mi to jen uvolňuje místo v hlavě :-).



Pokud mám v dohledu kameny, neodolám a zkouším je postavit. Je to jako meditace a ne vždy jsem v rozpoložení  že to jde. Ale když jo je to velmi uspokojivý pocit. Je to jako důkaz, že něco co vypadalo jako že to nejde, tak nakonec stojí samo a stejně tak se pak dívám na ty svoje starosti:-).Pokud se moc snažím a tlačím na to ba stál, pokud spěchám  tak se to nepodaří, potřebuje trpělivost , klid a mojí pozornost a pak to jde. Přesně jako každá životní situace.





A nakonec les je plný inspirace. Tolik zajímavých detailů. Je jedno kolikrát jsem na tom místě byla, je to prostě vždycky trochu jiný a vždy krásný a uklidňující.










A tentokrát jsem si ustlala na místě kam chodím, když v meditaci slyšíte " zavřete oči a představte si krásné a bezpečné místo" :-)

A jak často zavítáte do lesa vy? 

Mějte pěkné poslední letní dny.


Komentáře

  1. To je úplně úžasný. Moc obdivuju a tleskám!

    OdpovědětVymazat
  2. Krása...moc ráda vás sleduji

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné mám to podobně a jsem ráda,že po mnoha letech trápení jsem se dopracovala na popodobnou cesstu

    OdpovědětVymazat
  4. Luci, vy jste tak tvůrčí bytost, že je naprosto jasný, že jste velice vnímavá (to znám z vlastní zkušenosti), kdy vnímavost a empatie člověka hodně vyčerpají. Ale bude zase líp, nadechnete se a budete dál tvořit. Užívejte babí léto, les a přicházející nádherný podzim, to vám určitě dobije baterky. A taky ti Vaši tři kousci Vám tu energii nejen berou ale taky dávají. Moc zdravím!

    OdpovědětVymazat
  5. Krásná inspirace - od lese a hlavně od Vás Luci. Člověk si musí uvědomit, že bez mraků slunce nesvítí a to je někdy těžký. Přeji hodně energie a nadhledu

    OdpovědětVymazat
  6. Pohlazení! Děkuji moc, Lucie.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc pěkný příspěvek. Taky ráda chodím po lese. Mám ho kousek, takže když si potřebuji vyčistit hlavu jdu tam.
    Pohodový den !
    Hanka http:// bavi-mne-to.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  8. U nás dost na stres a úlevu od vyčerpání u dětí pomáhají antistresové hračky, se kterými si ale pravda také čas od času já jako maminka hraju. Ono to celkově člověka uklidní asi jako joga.

    OdpovědětVymazat
  9. Článek o inspiraci v přírodě je krásný. Kromě pravidelných procházek bych doporučila také Senza Collagen. Tento kolagen pomáhá nejen zpevnit pleť, ale i podpořit celkové zdraví. Když se cítím unavená nebo vystresovaná, užívám ho a opravdu cítím zlepšení. Určitě stojí za to vyzkoušet, jak ti příroda, tak kolagen pomohou!

    OdpovědětVymazat
  10. Nebojte si najít chvíli na zamyšlení a hledání věcí, které nás naplňují a dodávají energii. Inspirace a pohoda jsou pro spokojený život opravdu důležité. Pokud hledáte i přírodní způsoby, jak podpořit svou energii nebo relaxaci, doporučuji navštívit Krupa Kratom Krupa Kratom. Kvalitní kratom může být zajímavým doplňkem při chvílích klidu a přemýšlení. Inspirace je kolem nás, stačí ji jen objevit!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie