Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Tak už jedeme...

...na vánoční vlně. Krásný den přeji! Vždycky si myslím, jak se ozvu dřív a pak frčí život  svým obvyklým super tempem a já mám co dělat s ním držet krok. Měla jsem pár dní volna a tak jsem měla i trochu plánů kam vyrazím s dětmi. Nakonec jsem ty dny víceméně proležela doma. Nejsem nemocná, ale unavená. A rozhodla jsem se s těžkým srdcem poslouchat svoje tělo a nepřepínat se. Což jde těžko, protože mám tendence si pak nadávat a obviňovat se, že jsem líná.  Ale protože tohle už nějakou dobu nedělám a jsem k sobě laskavá bylo to trochu náročnější:-). Myslím, že jsem to zvládla úspěšně. Ne že bych si nějak zvlášť odpočinula a cítila se líp, ale řekněme, že jsem si nepřitížila a necítím se hůř. A to je vlastně úspěch. Doma jsem chtěla lehce sklidit podzim, což se zvrtlo ve vánoční dekorování. Mimochodem bednu s vánočními věcmi jsem si přestěhovala minulý týden. Zůstala u přítele a já žila chvíli v infarktovém stavu, že se ztratila během stěhování.  Tolik radosti, že se našla ...

Sbohem ...

...náš parťáku ❤️


Minulý týden odešel pejsek mé sestry. Pro někoho to může být „jen pes“, ale každý, kdo někdy sdílel svůj život se čtyřnohým parťákem, ví, že je to mnohem víc. Dvanáct a půl roku byl součástí její rodiny, každodenního života i všech obyčejných okamžiků, které se časem stanou těmi nejcennějšími vzpomínkami.





Byl ale i součástí našeho života. Naše děti s ním vyrůstaly, doprovázel nás na procházkách, výletech i rodinných setkáních. Když jsem začala vybírat fotografie do tohoto článku, uvědomila jsem si, kolik společných chvil s námi vlastně prožil.










Poslední dny pro mou sestru nebyly jednoduché. Ztratit člena rodiny vždy bolí, a o to víc, když jste si tak blízcí. Jsem vděčná, že jsem mohla být v těch nejtěžších chvílích nablízku, vyslechnout ji, obejmout ji a alespoň trochu jí tu bolest pomoci nést. Někdy totiž nejde nic napravit. Můžeme jen být spolu. A právě to má často největší hodnotu.




Dvanáct a půl roku je dlouhá doba. Přesto mám pocit, že utekla až neuvěřitelně rychle. Nezůstaly jen fotografie. Zůstaly všechny ty chvíle, které nám dělaly radost, vytvářely úsměv na tváři. 

Děkujeme Artíku, že jsi byl součástí našich životů.



Opatrujte se .

Lucie


Komentáře

  1. Lezarts
    Už třikrát jsem se musela smířit s odchodem psího miláčka. Sice poslední dva se dožili úctyhodného věku 18 a 15 let. O to horší že ten poslední následoval půl roku po smrti manžela.
    Každý odchod blízkého člověka či zvířecího přítele naše duše potřebuje zpracovat. Jeprýma moci si o tom

    OdpovědětVymazat
  2. P.S.
    Oprava nějak jsem se překlepla
    Je báječné se s někým podělit o hezké suvenýry!

    OdpovědětVymazat
  3. To je mi líto...každého, kdo přijde o milovaného parťáka. Už jsem to zažila a ještě jednou mě to čeká, jen doufám, že až zadlouho.

    OdpovědětVymazat
  4. Je mi to moc líto🥲

    OdpovědětVymazat
  5. Náš parťák odešel po skoro 17 letech a dalšího už nemáme. Ta bolest je velká. Držte se všichni.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný a šťastný pejsek 🐶🌈☀️

    OdpovědětVymazat
  7. To je mi moc líto. Taky máme pejska, tento týden vyla na operaci, tak to byly strašné nervy. Jsou to opravdu členové rodiny a milujeme je. Šárka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie