Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

pořád hledám...

...hrnek s kafem! Krásný den přeji! Za ten týden bez dětí se mi povedlo se vším docela slušně pohnout. I když je to asi dost subjektivní pohled. Jako svou výhru vidím vyprázdnění všech zelených beden, které patří stěhovákům. Hned jak si pro ně přijedou, budu moct opět začít s krabicemi, které jsou moje a jsou maličko vytříděné a momentálně zastavěné ve skládku těmi zelenými. Takže co oči nevidí... ...ruce dělat nemusí 😉. Vychutnávám si výhled z balkonu do zeleně. Je to uklidňující a příjemný pohled. Zatímco na druhé straně fotoaparátu to vypadá všelijak 😅. Peru. Měla jsem tady hromady prádla a rozhodně zatím nekončím. Stěhovala jsem kromě špinavého prádla i prádlo na žehlení. A žehlím tady takhle už skoro celý týden. A ne, není toho prádla tolik, abych žehlila celý týden. Ale stačí, když nesu vyžehlenou košili pověsit a potkám připravený věšák nebo závěsy, které musím ustřihnout, anebo si vzpomenu, že musím položit koberec u Aničky, odnést velkou bednu s odpadem do auta a nefunkční o...

Sbohem ...

...náš parťáku ❤️


Minulý týden odešel pejsek mé sestry. Pro někoho to může být „jen pes“, ale každý, kdo někdy sdílel svůj život se čtyřnohým parťákem, ví, že je to mnohem víc. Dvanáct a půl roku byl součástí její rodiny, každodenního života i všech obyčejných okamžiků, které se časem stanou těmi nejcennějšími vzpomínkami.





Byl ale i součástí našeho života. Naše děti s ním vyrůstaly, doprovázel nás na procházkách, výletech i rodinných setkáních. Když jsem začala vybírat fotografie do tohoto článku, uvědomila jsem si, kolik společných chvil s námi vlastně prožil.










Poslední dny pro mou sestru nebyly jednoduché. Ztratit člena rodiny vždy bolí, a o to víc, když jste si tak blízcí. Jsem vděčná, že jsem mohla být v těch nejtěžších chvílích nablízku, vyslechnout ji, obejmout ji a alespoň trochu jí tu bolest pomoci nést. Někdy totiž nejde nic napravit. Můžeme jen být spolu. A právě to má často největší hodnotu.




Dvanáct a půl roku je dlouhá doba. Přesto mám pocit, že utekla až neuvěřitelně rychle. Nezůstaly jen fotografie. Zůstaly všechny ty chvíle, které nám dělaly radost, vytvářely úsměv na tváři. 

Děkujeme Artíku, že jsi byl součástí našich životů.



Opatrujte se .

Lucie


Komentáře

  1. Lezarts
    Už třikrát jsem se musela smířit s odchodem psího miláčka. Sice poslední dva se dožili úctyhodného věku 18 a 15 let. O to horší že ten poslední následoval půl roku po smrti manžela.
    Každý odchod blízkého člověka či zvířecího přítele naše duše potřebuje zpracovat. Jeprýma moci si o tom

    OdpovědětVymazat
  2. P.S.
    Oprava nějak jsem se překlepla
    Je báječné se s někým podělit o hezké suvenýry!

    OdpovědětVymazat
  3. To je mi líto...každého, kdo přijde o milovaného parťáka. Už jsem to zažila a ještě jednou mě to čeká, jen doufám, že až zadlouho.

    OdpovědětVymazat
  4. Je mi to moc líto🥲

    OdpovědětVymazat
  5. Náš parťák odešel po skoro 17 letech a dalšího už nemáme. Ta bolest je velká. Držte se všichni.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný a šťastný pejsek 🐶🌈☀️

    OdpovědětVymazat
  7. To je mi moc líto. Taky máme pejska, tento týden vyla na operaci, tak to byly strašné nervy. Jsou to opravdu členové rodiny a milujeme je. Šárka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie