Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Moje děti...

...tvoje děti. Krásný den přeji. Původně jsem chtěla jen stručně odpovědět v komentářích, ale mám pocit, že tohle je poměrně rozsáhlé a komplikované téma. Je to taky křehké téma… tenký led A to jak v samotném vztahu, tak i ve veřejné diskusi. Já s tím mám za svůj život už docela bohaté zkušenosti. Tak si dovolím se o tom trochu rozepsat. Je to náročné pro všechny.  A je na nás dospělých to uřídit. Já sama jsem vyrostla v prostředí, kde spolu rodiče byli, dokud je smrt nerozdělila. V dobrém i zlém. Moji rodiče toho ustáli hodně, i to nejhorší. Smrt dítěte, čerstvě dospělého. Pak jsem se narodila já, proto ten věkový rozdíl se ségrou Ráda bych napsala, že to ustáli spolu, ale nemyslím si to. Myslím, že si všechny strasti a někdy i radosti řešil každý sám. A možná i radši Hádali se hodně, často a jednou za čas to vypadalo i na rozvod.  Já jako dítě jsem to vnímala, ani nevím, jestli si to uvědomovali. Neznala jsem právní systém, jen jsem tušila, že bych asi musela zůstat s jedním...

Odpočinkový víkend...

...v uvozovkách.


Přeji pěkné pondělí.

Moc vám všem děkuji za gratulace ke zdraví i k přestěhování :-).

V komentářích mi často píšete, ať odpočívám. A já se toho snažím držet. Ale to přestěhování je pro mě jako injekce života do žil.

Ale snažím se hlídat si to. Víkend byl tedy trochu víc v odpočinkovém módu. Sobotní odpoledne jsem strávila po dlouhé době opravdu dovolenkově. Děti samy navrhly jít k vodě opět pěšky a dokonce pomůžou vzít bágly s pitím a občerstvením. To mi udělalo radost.

Já si hlavně vzala čtení. Knihu, kterou jsem si dala k Vánocům a pak ji marně hledala, když jsem si ji chtěla vzít do nemocnice. Během stěhování vyplavala sama.

Kniha sama věděla, že k pohodovému dni u vody se hodí líp než k onkologické operaci. :-)

Alespoň mě to takhle funguje.

 Lucie píše knížky se zvláštní lehkostí. Ještě ji nemám dočtenou, ale čeká mě týden bez dětí, takže se určitě najde chvilka na pohodu ve Španělsku. 😉



Dětičky mi dopřály samotu na dece vždycky přesně do uschnutí plavek :-).


U Maxe je „výhoda“, že nemusím mít starost, jestli žije. On tu pusu zavře vždycky jen, když je nutné se na chvíli potopit. A to možná taky často poruší, protože cestou od vody to v něm škrundá jak v rybníku. Snad nevypil žáby. 😅




Doma si užívám teplotu. Je fajn, že nemusím hned navlíkat teplé ponožky a huňatý župan. Chlad starého domu má pro mě výhody jen v těch opravdu parných tropických dnech a nocích, jinak jsem pořád zmrzlá. Tady je fajn.

Pomalu se probírám zelenýma stěhovacíma bednama v pyžamu, bosa a s hrnkem kafe v ruce.

Věci dostávají svá místa. Máme nějak moc bot a malý botník. Jdu ke kompu hledat něco jako botník. No, ale chce se mi dávat peníze za nový botník do chodby, která má k dokonalosti daleko? Nechce.

Koukám na „kostka-regál“ vedle gauče. A už se mi hlavou honí nápad použít ten regál jako botník a kouknout po něčem pěknějším do obýváku. 

Jsem netrpělivá. Potřebuji mít místo, kde trávím nejvíc času, uspořádané. Nedokážu v klidu spát v místnosti, kde je kolem chaos. A tak v neděli jedeme pro regál do Jysku, kde se mi jeden moc líbí. Zrovna u něj běží časový odpočet do konce platnosti slevy 🫣.

Zatímco chodím s kafem a přeměřuji, zatím jen pohledem, padne mé oko opět na lampu. Jde se mnou už dlouho a štve mě od prvního přestěhování. Ty nohy jí stěhováci tenkrát poškodili a od té doby nedrží.

Ta lampička mi pije krev.

Ale během nákupu okukuji vyhlédnutou jinou lampu a není to ono. Takže zatím holka zůstává a já nabírám síly vzít zase šroubky, lepidlo a šroubovák a snažit se to zase nějak „provizorně“ poladit.


Z nákupu jedeme na kafíčko ke kamarádce, vykoupat se do bazénu a domluvit si další dny. Potkávám se tam s Adamem. Její dům je takový „meeting point“, děti jsou kamarádi od narození a kluci právě vyrážejí do skateparku. Tak ještě rychle domluvíme, že potom přijedou ke mně na palačinky a pomůžou mi sestavit regál.


Po dlouhé době se mi "vaří" s lehkostí a radostí. Anička pomáhá :-).

Kluci přijeli dřív, než jsme čekali. Adam kulhá, tak si jde hned schladit nohu. Alespoň nezraněný kámoš pomohl Maxovi donést z auta těžkou krabici. Max ho hned zaměstná nějakým „laděním“ elektroniky.

Děti do sebe nahrnuly všechny palačinky. A mě hřeje na srdci pohled na plný stůl a všechny moje děti pohromadě. 😊

Regál stavím nakonec sama, protože "netrpělivost je mrcha" 😅.

Adam před půlnocí volá, že to na sádru není, a já si lehce po půlnoci užívám přicházející bouřku. Ještě stihnu sundat prádlo.

Anička právě našla moji podložku na jógu! Hurá! Konec výmluv, dopiju kafe a jdu na to.

Užijte si dny, snad konečně i s kapkami deště!

Lucie


















Komentáře

  1. Přeji lehkost bytí... máte krásne nakročeno🍀

    OdpovědětVymazat
  2. Luci, úžasné 🙂 přeji ať jste šťastná 🍀♥️
    Vlasta

    OdpovědětVymazat
  3. Lucia, veľa zdravia. Už bude len dobre

    OdpovědětVymazat
  4. Lezarts
    Tak to zase o kus u tebe pokročilou k útulnému hnízdečku. Ta pohoda je důležitá a hlavně se těšit k sobě domů!

    OdpovědětVymazat
  5. To se tak hezky cte... ❤️❤️ To jsou ty obycejne dny, ktere miluju ❤️

    OdpovědětVymazat
  6. Luci, u tohoto článku mi bylo s vámi moc hezky. Přeji dobrou noc 🍀

    OdpovědětVymazat
  7. Lucie, já jsem tak moc ráda, že zase píšeš! Moc ráda všechno čtu. A přeju krásné pohodové dny v novém bydlení!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Taky se přidávám k ostatním, jsem moc ráda, že jste šťastná a v pohodě. A tu "netrpělivost" při zařizování úplně chápu, mám to stejně :)) Ať se daří! K.

    OdpovědětVymazat
  9. Krásně jste si ten stůl zabydleli. Prostě doma je doma.
    Hezké dny, Luci!
    Hanka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie