Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Sbohem ...

...náš parťáku ❤️ Minulý týden odešel pejsek mé sestry. Pro někoho to může být „jen pes“, ale každý, kdo někdy sdílel svůj život se čtyřnohým parťákem, ví, že je to mnohem víc. Dvanáct a půl roku byl součástí její rodiny, každodenního života i všech obyčejných okamžiků, které se časem stanou těmi nejcennějšími vzpomínkami. Byl ale i součástí našeho života. Naše děti s ním vyrůstaly, doprovázel nás na procházkách, výletech i rodinných setkáních. Když jsem začala vybírat fotografie do tohoto článku, uvědomila jsem si, kolik společných chvil s námi vlastně prožil. Poslední dny pro mou sestru nebyly jednoduché. Ztratit člena rodiny vždy bolí, a o to víc, když jste si tak blízcí. Jsem vděčná, že jsem mohla být v těch nejtěžších chvílích nablízku, vyslechnout ji, obejmout ji a alespoň trochu jí tu bolest pomoci nést. Někdy totiž nejde nic napravit. Můžeme jen být spolu. A právě to má často největší hodnotu. Dvanáct a půl roku je dlouhá doba. Přesto mám pocit, že utekla až neuvěřitelně rychle...

hřiště

Dnes jsme ,brzy ráno ,odvezli tatínkovo auto do servisu ,do vesnice kousek od nás...a když jsme čekali na tatínka ,než si to zařídí našli jsme s Budym moc krásný hřiště . 
A protože bylo tak brzká raní hodina, měli jsme ho pro sebe :-).
Tak jsme se náležitě vyřádili.

Taky to je dobrá inspirace...stále řešíme jak udělat pískoviště a nějaký ten domeček na hraní  pro Adíka u nás na zahradě. 

Budyho jsem pak odvezla na prázdniny k babičce, takže teď jen posekat zahradu, nakoupit, oslavit narozky mojí milé sestry , uklidit, vyprat , vyžehlit....no a snad se mezitím najde chvilka na odpočinek.

Přeji krásnou sobotu!



Komentáře

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie