Sbohem ...
...náš parťáku ❤️ Minulý týden odešel pejsek mé sestry. Pro někoho to může být „jen pes“, ale každý, kdo někdy sdílel svůj život se čtyřnohým parťákem, ví, že je to mnohem víc. Dvanáct a půl roku byl součástí její rodiny, každodenního života i všech obyčejných okamžiků, které se časem stanou těmi nejcennějšími vzpomínkami. Byl ale i součástí našeho života. Naše děti s ním vyrůstaly, doprovázel nás na procházkách, výletech i rodinných setkáních. Když jsem začala vybírat fotografie do tohoto článku, uvědomila jsem si, kolik společných chvil s námi vlastně prožil. Poslední dny pro mou sestru nebyly jednoduché. Ztratit člena rodiny vždy bolí, a o to víc, když jste si tak blízcí. Jsem vděčná, že jsem mohla být v těch nejtěžších chvílích nablízku, vyslechnout ji, obejmout ji a alespoň trochu jí tu bolest pomoci nést. Někdy totiž nejde nic napravit. Můžeme jen být spolu. A právě to má často největší hodnotu. Dvanáct a půl roku je dlouhá doba. Přesto mám pocit, že utekla až neuvěřitelně rychle...
AHOJTE LUCI, DNES U VÁS PRVNĚ.
OdpovědětVymazatMOC PŘÍJEMNÝ BLOG A MOC HEZKÉ BYDLENÍČKO.
ZAS DOJDU NA KOUKNUTÍ.
MĚJTE POHODIČKOVÝ VÍKEND.
BOHDA
Milá Lucie, moc děkuji za návštěvu u mě na blogu a díky tomu za objevení Tvého (mohu-li tykat) blogu...musím říct že máš krásné bydleníčko, těším se na další fotečky a moc obdivuji kamennou zídku (skalku), to je můj sen, jen mám bohužel zatím málo kamenů :o) Přeji krásné, pokud možno slunečné, léto a určitě brzy dorazím zase na virtuální kafíčko...Radka
OdpovědětVymazatDíky za komentář...kamenů mám dost...jen ještě kdyby rozdávali čas :-)
OdpovědětVymazat