jak to bylo...
...kdysi u nás!
Krásné čtvrteční ráno blogerky.
Díky moc za komentáře, vidím, že schopnost držet se práce je asi individuální a každá to máme trochu jinak...
...Adam byl včera celý den bez teplot, ale do školky pofrčí pro jistotu až v pondělí, takže do té doby mám o rozptýlení postaráno:-)
Často se mně ptáte, jestli se u nás ve mlýně nebojím...
... s lesy za zády.
Dnes, po téměř 9ti letech, už ne...
...ale když jsme se před lety nastěhovali do našeho "nového" starého domu, uprostřed přírody...
...mívala jsem často nahnáno a to jsem měla jednak strach z té samoty a dalším zdrojem strachu, byli pavouci, kterým se tady v té nezkrocené přírodě ohromně dařilo:-)...
...jednou jsem zůstala sama doma, krátce po tom co jsme se nastěhovali, směrem k lesu, který díky křoví začínal hned za domem, nebyla tenkrát žádná okna, jen na toaletě bylo odvětrání a tam jsem taky zaslechla podivné zvuky...
...takové podivné chrchlání...
...hned začala fungovat moje představivost...
...kupodivu mě nenapadlo , že by tam bylo něco nebo někdo s důvodem ohrozit mě, ale říkala jsem si, že třeba šel někdo na procházku a ztratil se a třeba je nemocný a už nemůže mluvit a ani chodit a tak tam třeba leží a vydává poslední zvuky co může, před tím než tam třeba do rána zemře, zatímco já si budu spát pár metrů vedle v posteli...
...v obýváku ani v ložnici jsem nic neslyšela, tak jsem chodila kontrolovat na toaletu jestli ještě chrchlá, nebo jestli už dodělal...
...s touhle představou bych se ale stejně nevyspala...
...takže pěkně po vzoru těch "blbců" z horrorů, kterým jsem vždycky u telky radila NECHOĎ TAM...
...vzala jsem baterku a šla se TAM podívat...
...tenkrát to byla udržovaná jen malá zahrádka...
...když jsem se srdcem téměř v kalhotách vyšla na hráz a posvítila na dvorek ...
...v jedné ruce baterku a v druhé ruce připravený mobil...
....který měl tenkrát, při troše štěstí a stání na správném místě, dokonce i signál :-)...
...posvítila jsem prudce na zahradu a tam...
...se v plné kráse vztyčil srnec a protože jsem ho asi vyděsila, velmi rychle odhopkal do lesa...
...to se mi ulevilo...
...a šla jsem v klidu spát:-)
Dnes už se většinou nebojím, jen občas mi chvíli trvá přiřadit k něčemu neidentifikovaný zvuk...
...třeba praskání krovů už mě neděsí, želva která uprostřed noci skáče šipku v akváriu a svým krunýřem bouchá do stěn akvária, taky ne a tak když něco zaslechnu snažím se rychle tomu přiřadit nějaký reálný důvod:-)
A co vy bojíte se?
Včerejší dodávka kabelu mě zklamala, závada bude asi jinde, takže fotky z foťáku stále nedostanu:-( Budu se muset obejít se svým starým foťákem :-(
Pozdrav od maroda nemaroda a Adinky!
Mějte krásný čtvrtek!
Komentáře
Me bohate staci,ze ziji na malem meste a jeste v dost klidne az moc,ulici,a hodne odstaveny barak od ulice,takze si take vzdy predstavuji,ze by me ani nikdo neslysel volat.
No a kdyz k tomu pridam prosklene steny,kterymi by na me nekdo na zahrade kraaasne videl a ja jeho ne,pokud nemam rozsvicene jezero,tak to neni prijemny pocit.
Ale je fakt,ze ta krasna priroda stoji za to,mate tam nadherne.
Inak mate to tam veľmi, veľmi romantické a hlavne tak zeleno, proste si viem predstaviť že by som si na toto vedela aj zvyknúť, tak ako Ty :-)) Prajem nádherný piatok a príjemne prežitý víkend.
Lucie, to místo je překrásné, můžete někdy napsat, jak jste k němu (a mlýnu) přišli? A kde je? Vím, že určitě nechcete přesně ale aspoň přibl. Neumím odhadnout. Moc zdravím!
Jana
Ale je to krása. Keď popustím uzdu fantázii a snom, predstavujem si podobné miesto bývania. Máte to tam nádherné.
ZdravíM.
Okomentovat
Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie