Jak málo stačí k radosti!

Krásné pondělí!

Ráno jsme se probudili do bílé krásy.

Ale radost byla už večer, když začalo sněžit.

Takže se běhalo na terase na boso, ale to už je u našeho Adama celkem tradice :-).

Je to sice jen pár čísel, která pravděpodobně do Vánoc zmizí, ale i tak mi dnes pohled z okna dělá moc dobře:-)

Jen je to trochu komplikace pro dopravce, kteří mi ještě dnes vezli nějaké balíčky a teda musím říct, že DPD i GSL byli stateční a sjeli k nám dolů, ale pro balíček od České pošty jsem si musela dojet nahoru já :-).

No a já si myslela, jak z toho sněhu nebude Anička na větvi...

...a jí stejně nakonec místo sněhu zajímala nejvíc větev:-).

A zásadně odmítla rukavice, až když poznala na vlastní kůži že sníh studí nechala se přemluvit a na chvilku si je oblékla.

Tak konec kochání, po dlouhé době je v pokojíčku ticho, což znamená,

že Andy na chvíli usnula a já mám tedy volné pole  a ruce a můžu jít něco udělat.

Mimochodem náš stromek se už 4x válel na zemi.

Andulka a Max přiběhnou a křičí jeden přes druhého "tlomeček hají, hapal" a "to já ne to Anna" a "musíme ho postavit aby přišel Ježíšek" a "Anna nic, tlomeček hapal" :-).

Už je kromě stojanu ukotven i drátem ke schodišti a ještě mám v plánu ho nahoře zajistit k nějakému pevnějšímu celku, protože schodiště je provizorní a naše děti mají sílu.

Ráno jsem odcházela z pošty, kde jsem se snažila jednou rukou odeslat poslední zásilky a druhou držet Andy a do toho mi volalo snad dvacet lidí a Andulka se na odchodu chytla takové třímístné lavice o které jsem myslela, že je přidělaná k zemi.

Nebyla.

 A tak měli lidi o zážitek postaráno, já s telefonem u ucha splavená v šále a čepici táhla za jednu ruku Andulu a ta za druhou táhla tu lavici:-))).

Mějte pohodový den a celý týden!