Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Slib sama...

...sobě. pravidelné trasy Krásný den všem! Když jsem letos na jaře začala běhat, netušila jsem, jak moc ten krok ovlivní další měsíce mého života. Neběžela jsem kvůli výkonům. Neběžela jsem kvůli číslům v aplikaci. Potřebovala jsem se znovu nadechnout. Potřebovala jsem najít něco, co bude jen moje. A tak jsem si dala jednoduchý slib. Že vytrvám. Že když to půjde, půjdu běhat. A že to udělám pro někoho na kom mi záleží. Pro sebe. Dnes mám za sebou sto čtyřicet kilometrů v květnu, přes sto dvacet v červnu a mám z toho radost. Ne kvůli kilometrům samotným. Ale proto, že jsem dodržela slib, který jsem dala sama sobě. V posledních týdnech se můj život obrátil vzhůru nohama, jak víte z posledních článků. Přiznám se, že když jsem se dozvěděla diagnózu, na chvíli mě napadlo, jestli má vůbec smysl pokračovat v plánech, které jsem si začala budovat. před bouřkou Pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Právě teď je potřebuji víc než kdy jindy. Běhání mi nepomůže vyřešit všechny problémy. Nezajistí v...

Jak málo stačí k radosti!

Krásné pondělí!


Ráno jsme se probudili do bílé krásy.



Ale radost byla už večer, když začalo sněžit.


Takže se běhalo na terase na boso, ale to už je u našeho Adama celkem tradice :-).

Je to sice jen pár čísel, která pravděpodobně do Vánoc zmizí, ale i tak mi dnes pohled z okna dělá moc dobře:-)



Jen je to trochu komplikace pro dopravce, kteří mi ještě dnes vezli nějaké balíčky a teda musím říct, že DPD i GSL byli stateční a sjeli k nám dolů, ale pro balíček od České pošty jsem si musela dojet nahoru já :-).




No a já si myslela, jak z toho sněhu nebude Anička na větvi...


...a jí stejně nakonec místo sněhu zajímala nejvíc větev:-).

A zásadně odmítla rukavice, až když poznala na vlastní kůži že sníh studí nechala se přemluvit a na chvilku si je oblékla.



Tak konec kochání, po dlouhé době je v pokojíčku ticho, což znamená,
že Andy na chvíli usnula a já mám tedy volné pole  a ruce a můžu jít něco udělat.
Mimochodem náš stromek se už 4x válel na zemi.
Andulka a Max přiběhnou a křičí jeden přes druhého "tlomeček hají, hapal" a "to já ne to Anna" a "musíme ho postavit aby přišel Ježíšek" a "Anna nic, tlomeček hapal" :-).

Už je kromě stojanu ukotven i drátem ke schodišti a ještě mám v plánu ho nahoře zajistit k nějakému pevnějšímu celku, protože schodiště je provizorní a naše děti mají sílu.
Ráno jsem odcházela z pošty, kde jsem se snažila jednou rukou odeslat poslední zásilky a druhou držet Andy a do toho mi volalo snad dvacet lidí a Andulka se na odchodu chytla takové třímístné lavice o které jsem myslela, že je přidělaná k zemi.
Nebyla.
 A tak měli lidi o zážitek postaráno, já s telefonem u ucha splavená v šále a čepici táhla za jednu ruku Andulu a ta za druhou táhla tu lavici:-))).

Mějte pohodový den a celý týden!

Komentáře

  1. Když se daří tak se daří 😉 za pár let jim to budete vyprávět a bavit se tím ( moje děti 8 a 5 milují historky co všechno vyváděli )

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je u vás, Luci, veselo! A smekám klobouk před bosým běháním ve sněhu - nebojíš se, že ti to tam pak lehne? Nebo jsou děti tak otužilé? My máme studený odchov, ale na tohle asi nemám "koule" :-)
    Hezké předvánoční dny!
    L.

    OdpovědětVymazat
  3. :-D :-D :-D Tak jsem se po ránu od srdce zasmála. S dětma se člověk prostě nenudí:-)

    OdpovědětVymazat
  4. ta Vaše poslední fotka Lucko je překrásná! užívejte advent, máme tu také zasněženou pohádku, na kterou se nemohu vynadívat:)

    OdpovědětVymazat
  5. Se máte, závidím <3 Tady má sněžit trochu ve čtvrtek, ale to do Vánoc zmizí :( Na Štědrý den 4 stupně a pak 6, prostě teplo ://

    www.mummysweetbaby.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Lucie, já ty vaše každodenní "běžné zážitky" tak miluju... neuvěřitelně mě to uklidňuje, že i jinde je to s dětmi tak veselé :) Přeji krásný Advent, jste moje nejoblíbenější bloggerka a máma!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie