Vrchlabí 2019
Krásný den přeji!
Než se mi narodil Adam, jezdívala jsem na hory každý rok minimálně na týden, ale i častěji třeba s dětmi mého muže. Pak jsem se těšila, že naučím i mé dítko lyžovat a budeme v tradici pokračovat.
Bohužel ani když Adam poporostl se mi nedařilo na přerušenou linku navázat.
Když byly Adamovi dva roky vyrazila jsem se starou partou na dámskou jízdu se závazky.
Jenže tuhle tradici začala moje sestra se svými kamarádkami a jejich malími dětmi a já tam díky
věku , který byl mezi matkami a mezi dětmi byla najednou sama se závazkem, matky už měly děti odrostlé a děti byly už velké, ale ještě mladé na svoje děti ... to bylo krutý :-))).
Pak se mi povedlo vytvořit v Adamovi naprostou hrůzu z lyží, když jsem s ním vyrazila těsně před 4tými narozeninami na sjezdovku, on tedy do školičky a aniž by jedinkrát vyjel kopeček zlomil si nohu na dětském vleku. Následně byl scénář každý rok podobný, zamluvila jsem nějaký penzion a často na poslední chvíli rezervaci rušila, protože muž nemohl jet kvůli práci.
Loni se nám sice povedlo vyrazit, ale jsme nakonec dopadli víte.
Letos to už už vypadalo, že nám klapne společná zimní dovolená.
Den před odjezdem se vrátil muž z kontroly od doktora s tím, že by měl ležet a hory ani omylem, místo toho si střihnul rentgen plic a doufám, že už ne další antibiotika, už se pustil do hledání příčin jeho potíží jinde než se zdá.
Já tedy stála před rozhodnutím jestli jet sama, protože sehnat někoho na poslední chvíli se nepovedlo a nebo to vzdát.
Dnes si klepu na rameno za to, že jsem to nevzdala.
A já si to naopak náramně užila!
Myslím, že děti taky.
Ubytování jsem měla objednané od léta v pensionu Riverside.
Měli jsme pro sebe apartmán, s velkou ložnicí a kuchyňkou.
Největší obavu jsem měla z toho jak zajistit půjčení vybavení všem dětem plus učitele , ideálně pro každého zvlášť a navíc se někam přepravit včas a ve zdraví.
Po první obhlídce terénu jsem trochu zavrhla lyžování v dětském parku pod kopcem, což by bylo logisticky asi nejschůdnější, ale díky teplému počasí byl sníh dole hodně špinavý a mnohem mokřejší a v neposlední řadě i cena učitelů byla nejdražší.
Mrkla jsem na net a našla pěkně vypadající školičku nahoře u lanovky dětský park ski areál Bubákov Herlíkovice .
Nejprve jsme tedy půjčili Adamovi snowboard, protože na lyže zanevřel nadobro a ve školičce půjčovali vybavení pro děti, za což jsem byla ráda, protože nástupy a výstupy z lanovky byly s prckama trochu groteska i bez vybavení.
První den neměli učitele pro Adama a já bych se bála nechat ho jet samotného sjezdovku, tak jsme se poflakovali kolem a na snowboardu jsem se učila víc já.
Pokud to nezakřiknu, příští rok by to mohlo být s prťaty zase o chlup lepší a tak si asi zajistím učitele pro sebe. Adamovi jsem to slíbila a docela mě to bavilo.
Po školičce jsme většinou doplnili síly v nedaleké restauraci horkou čokoládou a nějakou vyloženě zdravou baštou.
A pak hurá pěšky dolů.
Adam se vezl na snowboardu a my se kulili.
Cesta nám trvala dost dlouho, protože cestou se občas stavěl sněhulák nebo se kopala díra a měřila výška sněhové pokrývky a taky to znamenalo, že jsme byli naprosto nažmach.
Takže nás ani nerozhodil déšť cestou z lyžování.
Tohle je trochu mínus jarního pobytu, mohli jsme ven jen jednou za den, protože jsem neměla pro každého komplet dvojí oblečení včetně bot, na to musím případně příště myslet.
Dopoledne jsme tedy většinou koukali na nějakou pohádku, dělali úkoly a hráli hry.
V poledne jsme vyráželi ven směr školička.
Ukázalo se , že ve školičce se najdou k půjčení i lyže pro mě a tak jsme brázdili svahy všichni každý den hodinku.
Max dělal největší pokroky, vzdálenost učitele a Maxe se zvětšovala a na konci týdne byl schopen zatočit na obě strany a dokonce i tam kam zrovna chtěl on :-)
Andulka byla taky statečná a i když jí lyžičky ještě zdaleka tak neposlouchaly, dávala to s úsměvem a dobrou náladou.
Poslední den bylo naprosto náramný počasí, takový to kdy se dá lyžovat v tričku.
Slíbila jsem Adamovi, že budeme jezdit jen spolu a bez učitele a moc jsme si to užili.
Stravovali jsme se doma, kuchyňka byla vybavená vším potřebným a tady nás dokumentoval Max bez mého vědomí během přípravy číny.
Byl to prima týden a určitě mě to posunulo mnohem dál v možnostech cestování s dětmi a mých zbytečných obavách.
Cestou domů jsme se ještě stavili v IQ parku v Liberci, ale o tom příště.
Mějte se krásně.
Komentáře
Hezké dny!
Hanka
sleduji vaše krásné stránky už nějaký ten pátek, a až teď se odvažuji napsat, protože toto je prostě úžasné, nádherné, užít si pobyt "jen" s dětmi. Moje okolí mě neustále přesvědčuje o tom, že bez party "přátel" to prostě není ono, že jet někam jen se svými dětmi je nuda, chce to aspoň 2-3 další rodiny k sobě, aby byla pořádná zábava... U vás vidím, že to jde a že i děti si to krásně užijí a stmelí to rodinu. Taky bych to tak někdy chtěla... Mějte se moc hezky.
Okomentovat
Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie