Co mě drží...
...nad vodou. Krásný den přeji! Na jaře jsem se necítila dobře. Přibrala jsem, byla jsem unavená a měla jsem pocit, že moje tělo potřebuje změnu. Žádný velký plán jsem neměla. Jen jsem si řekla, že zkusím každý den vyjít ven. Musela jsem se donutit. Najít důvod proč každý den vytáhnout paty z domu. Postupně se z procházek stával běh. Bylo mi pak dobře a já se na každý den večer začínala těšit. Dokonce mám pocit, že moje rozhodnutí udělat něco pro sebe nastartovalo dalších několik životní rozhodnutí. Hned začátkem července jsem byla na operaci, oboustranná mastektomie proběhla bez komplikací a hned jak to bylo možné začala jsem alespoň pravidelně chodit. Každý krok navíc mi dělal radost. Už koncem července jsem zvládala svých každodenních 6,5 kilometru. Dnes jsem si spočítala, že jsem jen během července ušla téměř 70 kilometrů . A když si uvědomím, že měsíc začínal operací, přijde mi to neuvěřitelné. Postupně si chůzi zpestřuji cvičením. Protahuju ruce tam kam to jizvy dovolí a sna...
Jůů, Luci, ty jsi ranní ptáče tedy. Všimla jsme si, že jsi přidala příspěvek dnes v 6 hodin ráno :-)
OdpovědětVymazatSuper dobrodrůžo a věřim, že si to děti i přes nepřízeň počasí moc užili :-) Já zatím děti nemám, ale moc ráda pod stan jezdím a doufám, že budeme i jednou s prcky ... :-)
Díky moc za další příspěvek ♥ a přeji krásné, prázdninové dny :)
No prostě... u nás je taková kosa, že děti jsou za spacak hlavně nad ránem vděčné😁 My teda nemáme stan, za pěkných nocí spíme na zahradě pod širákem.
OdpovědětVymazatJezdíme s dětma každý rok pravidelně pod stan, užíváme si to všichni. Letos poprvé i s půl roční dcerou :-) Děti do spacáku nedávám zpátky. Více je oblékám a pak je jen přikreji tím spacákem :-) Také nechtějí spát ve spacáku. A nejmladší jsem na poslední noc vyřešila tak, že jsem si ji šoupla k sobě do spacáku :-)
OdpovědětVymazat