Jsou dny ...
...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...
Gratuluji výherkyni.JP
OdpovědětVymazatLuci, to je pro mne šok, vy jste si změnila úpravu na blogu a já mám nyní problém, hihi. Vždy jsem šla nejprve k vám a pak vlevo na u vás uvedené blogy. A teď tu nejsou, jak místní, tak cizí, zmizely. Ještě, že jsem si je - některé - ty adresy napsala . Ale i tak k vám budu, já, babička, chodit, však sem chodím od doby, kdy byl Adámek mrně.
OdpovědětVymazatAť se ve mlýně daří!
Jiřina z N.
novatrvalkadahlia.blog.cz
Paní Jiřino a milá Lucie, já mám úplně stejný problem��. Jen s tím rozdílem, že si nic nenapsala a ani si ty názvy moc nepamatuju����.Luci jinak knížka krásná, škoda, že už mám děti větší. Markéta
Vymazat