44

 Tak nikdy jsem se moc netěšila na narozky číslo 44, to číslo mi přišlo takový extra hranatý, ale jak on mi to uměl život zařídit, že nakonec jsem ještě moc ráda , že je slavit můžu :-).

Když mi byly 4 roky tak mojí mámě bylo 44 a takhle nějak si ji pamatuju. Na téhle fotce dokonce vypadám sama nejen jako ona , ale  jako z té doby :-).

Věk je jen číslo, trochu bych řekla, že po prožití kusu života si budu připadat na svůj věk, ale zas ne! Například pokud někdo mluví o někom, třeba v tv, o ženě, které je 42...mě hlavou probíhá...aha tak to je paní o něco starší než já...aha...ne..stejně...ne vlastně mladší ...:-). Taky to tak někdo máte ? Nebo se vnitřně na svůj věk cítíte?

Mám teď moc fajn období, starostí kolem života spoustu, ale uvnitř je mi tak nějak dobře. Moc děkuji za milá slova a návštěvy blogu.