Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Pohyb...

...je lék! Krásný den přeji! Dnes se zase vrátím k tématu péče o tělo a vlastně i o duši. S trochou pohybu jsem začala letos v dubnu. Šla jsem do toho pomalu, ale pravidelně, a postupně jsem přešla od procházek i k pravidelnému běhání. Z původních procházek z donucení se stalo těšení na tu svoji hodinku pohybu, za každého počasí. Nepřestala jsem ani po zjištění, že se mi vrátila rakovina. Vlastně po zjištění diagnózy a před operací se pro mě pohyb stal obrovskou kotvou a trochu si myslím, že i díky tomu jsem se po operaci dala hodně rychle zase do kupy, a to hlavně psychicky. Na začátku byla kila navíc a věčná únava. Je pravda, že ta únava mohla být také trochu symptomem rostoucího nádoru v mém těle, ale pořádně to nevím. Stejně tak to mohlo být právě kily navíc, celkovou nespokojeností se sebou a se životem nebo jídelníčkem, ve kterém bylo rozhodně víc cukru než proteinů. Po přestěhování jsem začala opět s pravidelným pohybem. Je skvělé, že bydlím na místě, kde je to pro běhání, choze...

Balanc

 Kdo by dnes nechtěl žít v rovnováze. Nejlepší by bylo mít v rovnováze všechny aspekty svého života. Ale má to vůbec někdo? A není tahle občasná nerovnováha vlastně nutná pro pocit , že opravdu žiju. Nevím. Umět se ve shonu občas zastavit, být tady a teď a dokázat nechat jít myšlenky po svém a meditovat je moc fajn a zdraví prospěšné. To vím. Příroda a zklidnění mysli. 




Dnes si tady na blog dám fotku svého prvního kamene, který se mi povedlo vybalancovat. Tuhle formu "meditace" jsem zahlédla před pár lety a od té doby jsem si to občas zkusila . Cestou necestou jsem se snažila najít a postavit kámen a mít pak pocit, že jsem v zenu. Jasně , postavím kámen na špičku , tak jsem v pohodě. Nebyla jsem nikdy v pohodě ani v zenu :-).



Když jsem o tom vyprávěla zhruba před rokem mojí ségře, bylo to v době , kdy mě propustili z nemocnice a já měla tehdy jen tak, tak, balanc dojít k potoku a zpět, ale ségra si to šla do potoka zkusit . Během jednoho odpoledne u vody postavila na špičku hned několik kamenů a pak ještě další na sebe. Já si tehdy byla schopná maximálně smočit nohy a jediný pohled na tekoucí vodu mě o rovnováhu raz dva připravil.


Ale teď o víkendu, jsem konečně zažila ten skvělý pocit , když ten kámen udělá "klik" a stojí. Nejdřív se mi jakou dobu válí v rukách a ne a ne najít to místo a pak najednou "cvak" a jakoby řekl " hele... jdi už, .... já už to zvládnu sám" :-)


Ovšem ona jen procházka jarním lesem člověku dodá rovnováhu, stačí se jen rozhlédnout .







Už jste zkusili balancování kamenů? A jak vám to šlo? Nebo zkusíte? 

A teď hurá balancovat práci, děti, domácnost a tak...
...třeba to někdy udělá " klik" a zvládne se to samo :-)

Mějte fajn dny!

Komentáře

  1. Přesně používám výraz balancovat. Ano, balancuji a vyrovnávám od chvíle, kdy mám střídavou péči dětí, tedy 13 let. A musím říct neskromně, že se daří ku prospěchu všem. Pro okolí je to často šokující, ale všichni jsou pokojení. Ne, já ne, vzali mi na půl života děti, ale balancuji v těchto chvílích, hodně mi to pomáhá. A stonebalancing miluji!

    OdpovědětVymazat
  2. Bezvadně napsáno, vtipně a pozitivně. Gratuluji, ten zen cítím. M.

    OdpovědětVymazat
  3. Nadherně napsané Lucko.Díky že jsi.Alibabka

    OdpovědětVymazat
  4. Moc ráda k vám chodím počíst, je fajn, že jste se vrátila. Přeji krásné a pohodové dny🌞🍀.

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkně napsané, krásné fotky! Díky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  6. Moc hezky napsané a úžasné fotky přírody.Mějte krásný víkend.Marťa.

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasný pocit, když kámen stojí, opravdu meditace a radost:)

    OdpovědětVymazat
  8. Balanc je v životě hrozně důležitý. Já ho tolik nemám, jsem věčný hledač věcí, stresař a hlavně cholerik. Nevím pořádně kde mi hlava stojí a ráda bych si jednou zorganizovala také něco tak, abych přišla včas. V dnešní zrychlené době a bezdrátových systémů kde je všechno v cloudu je to šílené.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie