Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Slib sama...

...sobě. pravidelné trasy Krásný den všem! Když jsem letos na jaře začala běhat, netušila jsem, jak moc ten krok ovlivní další měsíce mého života. Neběžela jsem kvůli výkonům. Neběžela jsem kvůli číslům v aplikaci. Potřebovala jsem se znovu nadechnout. Potřebovala jsem najít něco, co bude jen moje. A tak jsem si dala jednoduchý slib. Že vytrvám. Že když to půjde, půjdu běhat. A že to udělám pro někoho na kom mi záleží. Pro sebe. Dnes mám za sebou sto čtyřicet kilometrů v květnu, přes sto dvacet v červnu a mám z toho radost. Ne kvůli kilometrům samotným. Ale proto, že jsem dodržela slib, který jsem dala sama sobě. V posledních týdnech se můj život obrátil vzhůru nohama, jak víte z posledních článků. Přiznám se, že když jsem se dozvěděla diagnózu, na chvíli mě napadlo, jestli má vůbec smysl pokračovat v plánech, které jsem si začala budovat. před bouřkou Pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Právě teď je potřebuji víc než kdy jindy. Běhání mi nepomůže vyřešit všechny problémy. Nezajistí v...

Vánoční stromeček...

 ...ten nejkrásnější.




Vlastně díky náhodě se mi splnil sen.
Vždycky jsem si přála  - jít do lesa , zasněženého lesa a donést si domů stromeček.




Letos nám před Vánoci přálo počasí a tak během jedné výpravy na chvojí a řádění v zasněženém lese...




...po tom co jsme se pořádně posilnili...




...přišel spontální nápad, že jak tam leží plno prořezaných stromků pod sněhem ...



...abychom děti zabavily a my si se ségrou daly v klidu kafe...



...poslaly jsme děti do terénu: "běžte nám najít vánoční stromek"...


...netušily jsme, že děti to vezmou vážně:-). Během chvilky začaly z lesíka tahat menší čí větší smrčky. Pravdou je, že nejdřív jsem tomu moc šancí nedávala, stromky tam ležely už nějakou chvíli, z velké části opadané a o nějaké souměrnosti nemohla být řeč...



...ale děti se nedaly a stromek vybraly. Byl moc dlouhý, tak jsme ho pěkně zálesácky upajcly nůžkama na větve, dalo to zabrat, ale jsme borci...



...pak následoval převoz domů (nevím jestli Maxe víc zmohlo to tahání stromů a nebo ta omamná vůně), kde jsem si ještě ověřila , že dřevo ležící v lese (i soukromém) na zemi do průměru 7 cm si smíte pro vlastní potřebu odnést domů, abych tu nebyla dětem
 špatným příkladem :-)...


...následovalo těšení a instalace. Muselo se  opět maličko řezat, tentokrát to zvládl kuchyňský zubatý nůž .


Stromeček náramně voněl a měla jsem obavu jestli nám do Štědrého dne vydrží jehličí, ale dal to.

Děti byly náležitě hrdé, že si donesly vlastní stromek a já se dojímám nad splněným snem. 
Přesto, že stromek je nedokonalost sama, je naprosto dokonalý.

A co vy ? Byla by tohle pro vás varianta? Máte raději umělý nebo jedličku v tom správném tvaru?

Mějte krsné dny .









Komentáře

  1. I tu nedokonalost přetvoříte v dokonalost. Hodně zdraví, štěstí. Váš blog jsem našla před šesti lety, když jsem byla přes rok nemocná, a tak jsem ráda, že znovu ožil❤️

    OdpovědětVymazat
  2. V nedokonalosti je krása ❤️

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný stromeček jste našli 🥰 užívejte si krásně sváteční dny ♥️

    OdpovědětVymazat
  4. A o tom to je !
    Hezké zbývající dny tohoto roku !
    Hanka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie