Poslední příspěvek
- Získat odkaz
- X
- Další aplikace
Ach ten život...
...umí s člověkem zamávat!
Krásný den přeji.
Neozývám se, protože už zase řeším svůj komplikovaný život.
Nechci zabřednout do detailů, ale upřímně nevím jakým směrem povedou moje kroky. V mém věku a situaci nejsou vztahy jednoduché a už vůbec ne jenom o tom jestli se máme rádi.
Do vztahu dvou lidí zasahuje spousta dalších aspektů, jako děti z našich předchozích vztahů, čas, koníčky, finance.
Já jsem se letos rozhodla, že se postavím na vlastní nohy a tím nemám na mysli rozjet podnikání, vydělat balík peněz, měnit práci, bydlení a nebo změnit vztahy, ale konečně si začít vážit sama sebe a být na své straně v jakékoli životní situaci.
A není to snadný.
Jsem zvyklá se přizpůsobit, pochopit všechny kolem, zachovat se podle toho jak to potřebují ostatní aby byl klid a pohoda. Někdy to klapne atmosféra se zlepší a pro mě je to náplast na to, že jsem se nezachovala podle svých pocitů, ale někdy ani takový krok nevede k lepší atmosféře a to pak bolí dvakrát, podvolím se a žádná náplast nepřijde. Dřív jsem si tohle ani nedovedla uvědomit.
Teď to dělám jinak, rozhodně to není snazší, ale pocit mám lepší.
Fakt se musím někdy pousmát, že se tohle učím skoro v padesáti.
Mnohem líp se mi píše, když jsem v pohodě, když se děje něco pěkného. Ale tohle je taky život a patří to k němu.
Trochu moc se mi rozvírají nůžky v atmosféře která panuje v týdnu kdy nemám děti a v týdnu kdy je mám. A v tom mi není dobře.
Stejně jako neumím žít v nejistotě, neumím ani moc psát na blog v nejistotě a tak většinou nepíšu nic. Což mě pak mrzí, ale napsat článek jakoby nic mi prostě nejde.
Tak to jen malé shrnutí :-)
Díky za návštěvy a držte mi palce :-).
- Získat odkaz
- X
- Další aplikace
Komentáře

Ze stridava pece neni dobra ani pro deti ani pro rodice se vi uz davno. Nastavite si pravidla ale po tydnu prestanou platit a kazdy tyden jste vlastne na zacatku. Deti jsou mrsky a pripadne problemy neresi ani u jednoho z rodicu ale jenom je hrnou pred sebou. Do toho se resi moje deti, jeho deti, nase deti. Lucie, drzim Vam palce at vse vybalancujete ke sve spokojenosti. Jednoduche to nebude.
OdpovědětVymazatŽivot není jednoduchý...nedokážu si představit se v pokročilejším věku "sžívat" vlastně s někým cizím....začátek ok, zamilovanost..ta postupně odezní a člověk vidí to, co dříve neviděl....do toho jak píše kdosi přede mnou - moje děti, tvoje děti, naše děti....nemáte to vůbec snadné, tak snad bude líp, držím palce...p.s. já ani v šedesáti neumím být sama sebou, protože nejsem sobec, přizpůsobuji se často také...j.
OdpovědětVymazatLucko, to uvědomění je první krok... být sama se sebou v cajku a mít se na prvním místě. Nenech se trápit ničím a nikým. Pusa letí z Hradce! S.
OdpovědětVymazatČlověk se stále učí....i v padesáti :-)
OdpovědětVymazatAť se všechno vyvíjí dobrým směrem...
Luci, vymyslet střídavku mohl jedině chlap!! Vidím to u našich holek (1.a 3.tř.), stále putují, protože se střídají i v týdnu, což je hrozný. I učitelky jsou proti tomu, no bohužel.
OdpovědětVymazatPřeji, ať se vše ustálí a hlavně, ať si stresy nevyberou daň na zdraví. Z Jiz.zdraví Olina
Milá Luci, čtu Vás snad od samého začátku a jsem moc ráda, že jste po odmlce zase začala psát. Váš blog je úžasné pohlazení v téhle náročné době. K Vaší situaci.....zažila jsem něco podobného, je to mazec, naprosto Vás chápu. A střídavka? Přijde mi to jako alibismus, aby všichni dostali rovný díl, ale funguje to naprosto opačně....neprospívá nikomu. Věřím, že s Vaší silou to vymyslíte a já posílám obejmutí z Varů. Držím palce!
OdpovědětVymazatMilá Lucie, taky Vás čtu a sleduju od počátku a jste pro mě jedna z nejvíc autentických osob, které znám. Je to dar, to nejde moc natrénovat nebo jen chtít, rozhodně musíte mít obrovskou osobní sílu a pevnou integritu, i když to možná cítíte jinak - to vnitřní pochybování je taky dar. A je umění jít takto ven, zároveň moudře a decentně, umět zobecnit, ale zároveň zůstat v hloubce. Hodně mi připomínáte mou oblíbenou francouzskou bloggerku, její texty si často házím do překladače, a všechno u ní funguje: charisma. Zkuste: https://www.instagram.com/marionsarahdurand/.
OdpovědětVymazatNo a k Vaší cestě - ani nevíte, kolika lidem mluvíte z duše to, co si sami ještě nenaformulovali. Za mně jste ten, kdo nese pochodeň a otáčí se přitom dozadu, a říká: Jdeme, cesta je nejlepší způsob existence, dokud se držíme, jdeme, a tím i dýcháme.
Těším se na všechny Vaše příspěvky a držím palce a vnukávám myšlenku psát, psát... psát! A něco napsat.. A dál otevírat témata.
...a náhodou poslední příspěvek zmiňované Marion: Nezapomněla jsem na svůj román. Provádím ještě pár finálních úprav a bude připravený ke čtení. Myslím, že jsem blízko. Dva nebo tři klidné dny a budu tam. Ale abych byla upřímná, můj život je v poslední době jeden velký vír. Nádherný vír, do kterého se vrhám po hlavě s bezmeznou radostí. Měním práci za vzrušující pozici a zároveň se stěhuji zpět na plný úvazek domů. Takže ano, dalo by se říct, že se kolo točí a je to radostně vyčerpávající. Ale brzy už nebudu rozpolcená mezi několika místy a i když budu hodně pracovat, budu se každou noc vracet domů, do svého domu.
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatLucie pište, je to pro vás terapie!
Já jenom dodám, že od určitého věku není snadné najít soužití v páru a natož vychovávat dospívající děti a vše skloubit i s proti stranou. Je jasné, že je to náročné složit takový “puzzl”. V takovém případě je potřeba, aby každý dílek této mozaiky měl kus pokory a pochopení pro ty ostatní.
Přeji ti, aby jsi našla konečně rovnováhu na duši i v životě!!!
Děti budou za chvíli žít vlastní nezávislý život a rozprchnout se, důležité je, co vám pak zůstane. Martina
OdpovědětVymazatMilá Lucie, mám pocit, že my ženy neustále řešíme, zda děláme málo nebo příliš mnoho, zda se chováme a jednáme správně a podle pravidel, co na to řeknou ostatní.... kolikrát zapomínáme na to, co vlastně chceme a jak to nechceme a vůbec nevidíme, co vše jsme zpětně dokázaly. Vy jste žena, která toho dokázala tolik, že by to nezvládlo ani 10 chlapů dohromady. Jste silná žena, není důvod o sobě pochybovat, ikdyž je to kolikrát těžké. Nepochybuji o tom, že to nedáte. Těším se na další střípky ze života. Opatrujte se, Dáša.
OdpovědětVymazat❤️❤️❤️
OdpovědětVymazatLiba
Milá Lucie, také jako mnoho zdejších žen čtu Váš blog od začátku. Jste úžasná, nejen skvěle píšete, ale ty fotografie, ty mě vždy pohladí na duši. Co se týče nenastavování vlastních hranic, sebezničující pomoc druhým, ohlížení se na pocity všech blízkých kolem, přizpůsobování se i přes vnitřní nesouhlas v tom jsem také mistr!!! Šle….
OdpovědětVymazatAle… už se snažím ve svých také skoro padesáti letech něco udělat. Nejdřív mi dlouho trvalo než jsem si toto vše uvědomila, nebránila se odborné terapeutické pomoci a teď na sobě pracuji, abych se cítila sama uvnitř spokojená a sama sebou a vůbec byla schopná se uvolnit a jen tak být. Jde to ztuha….
OdpovědětVymazatDrž sa, Lucka!
OdpovědětVymazatLuci, padesát mi bylo loni a až s letošním rokem jsem začala víc myslet na sebe, hlavně tedy na duševní zdraví. Moc mi pomáhají EMDR terapie, různé kousky skládačky mého života zapadají do sebe a spoustu se toho dozvídám. Držím palce, Luci, o to víc teď, co jsem si přečetla nejnovější článek 🍀🍀🍀
OdpovědětVymazat