Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Rychlé pozdravení...

...během náročných i krásných dnů! Krásné ráno přeji! Píšu tenhle článek ráno, a tak mám chuť vás pozdravit právě takhle, i když vím, že si k blogu možná sednete až v poledne nebo večer. Poslední dny jsou trochu hektické a náročné a snad se mi o nich brzy povede rozepsat víc. Děkuji, že jste mi napsaly komentáře k minulému příspěvku. Myslím, že je nás hodně, kdo se učí dovolit si věnovat čas sám sobě, aniž by se u toho zároveň cítil provinile. Nevím, jestli se mi povede poskládat slova tak, aby dávala trochu smysl, protože se toho teď děje opravdu hodně. Na jednu stranu cítím, jak se mi pomalu vrací energie a elán, ale na druhou stranu jsem po každém náročnějším dni mnohem unavenější a vyčerpanější. A přiznávám, že se mi to pořád těžko přijímá. V týdnu jsem byla na kontrole a potkala jsem se i se svojí onkoložkou. Následná léčba bude potřeba, to jsem tušila. Jen zatím nevím, jaká přesně. Ozařování už není možné, protože jsem ho podstoupila při první léčbě. Některé druhy chemoterapie i...

rychle, rychle....

...rychle!

Ano tohle slovo, je poslední dobou na pořadu dne (dní) až příliš často:-)

Včera jsem chtěla jet ráno, před prací, rychle zařídit cestovní pasy, mně a Adíkovi...
...ráno, než jsem stihla rychle odejít, jsme zjistili, že nám teče voda z myčky...
...tak jsem ji rychle vypnula, rychle jsem vytřela  a rychle se převlékla...
...pak jsem jela rychle do města , zaparkovala...
...ale drobné na parkování jsem neměla...
...proběhla jsem rychle  pár okolních kanceláří a trh ...
...ale nikdo neměl za 200 drobné...
...tak jsem nechala auto bez lístku a běžela vše rychle vyřídit...
...přede dveřmi asi 30 lidí...
...tak jsem se rychle otočila a jela pryč!

Perfektní start nového týdne :-(

Nicméně přes den se to nějak srovnalo a odpoledne jsme tam byli s Adamem sami a všechno bez problémů zařídili...jen můj muž se doma hrozně divil proč trvá vyřízení pasu měsíc:-))) Ještě si na tyhle věci po 15 letech tady, nezvykl :-)


Večer se mi pak nechtělo vařit, tak jsem se nabídla , že zajedu rychle pro pizzu, ale cestou jsem se stavila v obchoďáku, Adámkovi roste noha jako z vody (teda ono mu roste všechno jako z vody, nestíhám nakupovat)...


...a tak máme nové boty, Adam má radost, že máme "stejné" boty ! ...



 ...no mně sice noha už neroste...



...ale teda taky nestíhám nakupovat :-))) 




A takhle to vypadá, když si tatínek lehne na zem , že jde opravovat tu myčku...





...podobné to pak je i když si lehnu já, že budu cvičit :-)...no není to pěkná výmluva , proč jsem těch sklapovaček neudělala 50 :-)



Tak mějte krásné dny a ne tak rychlé a jediné co by mohlo rychle přestat je ten déšť!





Komentáře

  1. Tvůj dnešní post mě velmi pobavil:) Hlavně nakupování bot :))) btw. boty moc hezké!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Luci tak tohle znám:-)To rychle,rychle je u nás také i to kupování botiček-vidíš úplně jsi mi připoměla,že Nelince jsou potřeba zas nové botasky no a na maminku se samozřejmě nesmí zapomenout:-)
    P.S.mě už také noha neroste,z toho si nic nedělej:-)))Posílám pozdrav celé rodince!

    OdpovědětVymazat
  3. :-)) taky jsi mi zlepšila náladu...hezký večer J.

    OdpovědětVymazat
  4. Podobně dopadají mé pokusy o cvičení, jen s rozdílem zvěře - kocour podobné váhové a rozměrové kategorie a 2 o trošku větší treperendy.

    OdpovědětVymazat
  5. S tím, že si manžel po 15 letech nezvykl, jsi mě mile ujistila, že v tom po skoro 10 nejsme sami!
    Ale honem, honem, jdu čistit jezírko, zahradu, vařit, šít a možná i rychle pak spát:-D Prostě obyč, ženský den:-D Solidarita existuje!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Luci ,jen rychlý pozdrav ode mne. Botky jsou fajn - mám stejnou zálibu - musím se krotit, aby se mi botky vešly do botníku. Krásný večer ... Věra

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie