Krok...
...za krokem. Někdy si myslíme, že už víme, kam jdeme. Krásný den přeji. Poslední měsíce jsem měla pocit, že se po dlouhé době zase nadechuji. Začala jsem běhat. Ne proto, abych podávala výkony. Prostě proto, že mi bylo lépe venku než doma. Každý kilometr byl malý krok zpátky k sobě. Běh se stal něčím, co mi dobíjí energii. Současně jsem začala řešit věci, které jsem dlouho odkládala. Rozchod. Hledání nového bydlení. Navýšení příjmů. Možnost brigády. V hlavě se pomalu rodil plán na nový život. A začínal se rýsovat. Brigáda téměř domluvená. Několik možností podnájmu. Počítám finance. Dělám rozpočty. Přemýšlím, jak to všechno poskládat. Pak přišla kontrola. Magnetická rezonance. Sono. Biopsie. A najednou jsem seděla v ordinaci a poslouchala slova, která jsem už jednou slyšela před lety. Rakovina. Nevím ještě, jak bude léčba vypadat. Nevím, jak dlouhá cesta mě čeká. Nevím, jaké budou další výsledky. Vím ale něco jiného. Před pár měsíci jsem měla pocit, že stojím na místě. Dnes mám strach....
Koukám Lucko,že opět krásný pohodový den:-))...ať je i takový pracovní týden. Eva
OdpovědětVymazatLuci vaše bydleníčko je moc krásé-originální!!Hezký večer!
OdpovědětVymazatMne sa strašne páčia tie obrázky nad pracovným stolom , no a ten pohľad z okna ...
OdpovědětVymazatJe,kure s jablky,to bych si dala,jen by ten muj nesmel nesnaset maso v kombibaci s ovocem a cimkoliv sladkym,takze ani med nepripada v uvahu.Moc pekne jste si hrali,to ti nasi si vystaci kolikrate sami a pripada me,ze nekdy by jsem jim vstupovalala do toho jejich detskeho sveta.
OdpovědětVymazatLuci, to je super .... blog má i své velké výhody ..... i já jsem se díky němu seznámila osobně s dvěma moc milýma blogerkama, a jsem za to moc ráda ..... Marki
OdpovědětVymazat