JEDEN !
Přesně dnes je Aničce jeden rok!
Sama Andulka tomu nemůže uvěřit, jak rychle nám to spolu uteklo:-).
Ze dne narození fotku nemám, 2.11.2015 po jedenácté večer musela ven.
Ještě dnes je mi líto, že jsem si jí neporodila.
Ale zase na druhou stranu jen díky tomu, že je medicína tam kde je a že já jsem měla asi nějaké tušení a doktory jsem poslechla, tak jsme tady spolu , zdravé a šťastné už rok!
Ten den jsem se už čtvrtým dnem nudila v Podolské nemocnici preventivně s vcestnou placentou a hrozila jsem se představy, že do plánovaného císařského řezu, mi zbývá ještě nějakých 12 dní.
Večer jsem nemohla usnout a tak jsem vzala háčkování a na chodbě háčkovala, postavila jsem se, že si dojdu pro vodu a šup.
Nastalo přesně to z čeho měli lékaři obavy a já si do té doby říkala, že to nebude tak horký.
Nic mě nebolelo, ale ztratila jsem hodně krve a bylo vidět , že i sestřičky byly trochu nervózní, když nevěděly kam honem se mnou a nedařilo se jim napíchnout mi kanilu.
Cestu na sál si pamatuju úplně přesně a na sále si jen vzpomínám, jak se lékaři ptali anesteziologa jestli už můžou říznout... a on , že prý ještě ne (díky) :-)
Pak už si pamatuju probuzení na JIP a to jak jsem se pořád dožadovala, aby mi někdo řekl .... co mimi!
Sestřička nejprve nevěděla, pak mi jen přišla říct , že je mimi v pořádku a že je v inkubátoru a že ráno mi pediatr řekne víc.
Prý ať spím, abych si odpočinula.
Ale jak máte spát, když nevíte jestli je mimi zdravé, kolik váží, měří, jestli je to holka nebo kluk a navíc ani pořádně nevíte kde je.
A dokonce, když mi alespoň dovolili napsat sms mému muži, tak jsem mu psala , že máme miminko, ale nevím co to je a ani kdy se narodilo, protože to bylo před půlnocí a já neměla tušení jestli to bylo druhého nebo třetího.
A tak když mi konečně prozradili, že je to holka, lekla jsem se jestli se nespletli, jestli je ta holka vážně naše :-)!
Odpoledne jsem sebrala síly a nechala se odvézt podívat se na ten náš zázrak.
první fotka |
I když oproti ostatním miminkům v inkubátorech, byla Anička celkem cvalík, oproti mým dvěma předchozím miminkům byla poloviční.
Ale naše Andulka zabrala a po deseti dnech jsme mohly domů.
No ale kam domů? Doma, bylo uprostřed stavebních úprav, do kterých se náš taťka pustil v domnění, že má dost času:-).
Ale to už z blogu znáte.
V sobotu bude oslava, doufám, protože včera lehl s antibiotiky muž a Anička má taky teplotu, tak doufám, že se všichni dají dohromady a užijeme si růžovou oslavu !
A jaká bude....
zdroj fotek: pinterest |
...přibližně taková, sama uvidím co zvládnu :-).
Mějte se krásně, já běžím obstarat marody.
Komentáře
...jj, sama si vzpomínám když mi na porodním najednou řekli, že musíme na sál, že to bude muset jít císařem... měsíc jsem se z toho nemohla vzpamatovat, psychicky, cítila jsem se jako méněcenná ženská, že jsem nedokázala porodit dítě přirozeně... ve finále jsem pochopila, že důležité je to, že miminko i já jsme v pořádku... takže když mi u Terezky měsíc před porodem naplánovali druhého císaře, už jsem to neřešila. Nechala jsem si aspoň tu možnost pouze lokální anestezie, takže jsem byla celou dobu při vědomí a obě miminka hned po vyndání viděla ;)
Ať se oslava vydaří!!!! Krásné listopadové dny do mlýna! Š.
Buďte ráda alespoň za dva přirozené porody, moje obě děti se narodili císařem a nebylo to kvůli komplikacím, spíš kvůli personálu porodnic. Taky mě to moc mrzí a taky vím, že mi to nikdy nepřestane být líto.
simona
Okomentovat
Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie