Z VÝLETU

Přeji parádní úterý!

Máchovo jezero, Staré splavy

O víkendu jsme byli celá rodina na výletě.

S nápadem přišel můj muž, když zjistil, že náš vesnický spolek se chystá na cyklovýlet, nadšeně se přihlásil k účasti.

Já byla trochu skeptičtější, protože na kolech nijak zvlášť nejezdíme a teď ještě pobrat děti!?!

Ale když jsme pak řešili, jestli pojedeme na místo pohodlně autem a nebo vlakem, byla jsem to já, kdo bojoval za vlak.

Tak jsme pořídili vozítko pro prcky, takové kam se vejdou dva a dá se použít jako kočárek, což vyřešilo hned dvě věci najednou.

Já jsem si dala za úkol sbalit tak, abychom opravdu mohli jet všichni jen vlakem a na kolech.

Nakonec stejně několik aut jelo, takže jsem na poslední chvíli přihodila do auta skládací postýlku.

Den odjezdu začal výborně.

V přízemí jsme měli brouzdaliště, protože se nám počůrala pračka.

Já měla na zemi plno hromádek připravených na praní a všechno co bylo na zemi bylo mokré, protože dokud jsem nezavřela hlavní uzávěr vody, voda tekla a tekla.

Našla jsem si na tom rychle nějaké pozitivum a to, že kdyby se mi tohle stalo v paneláku, musela bych řešit navíc devastaci několika dalších domácností a ne jen té naší :-).

Vše mokré a špinavé jsem rozvěsila ven a vytřela...a nechala svému osudu.

Naštěstí jsou kolem mě dobré duše a některé prádlo mi během víkendu i vypraly a 

včera večer muž i té pračce domluvil.

Ale měla jsem ze sebe fakt radost, protože jsem sbalila pro nás 5 tak abychom mohli vyrazit 

od pátku do neděle , klidně jen na kolech a vlakem a dokonce nám nechyběla ani 

ta nejdůležitější zvířata...

...a tím nemyslím děti :-)))

Protože nás jela slušná banda s bicykly, měli jsme pro sebe celý poslední vagon...

ano, děti měly pocit, že to žbrdlení uprostřed vagonu je prolézačka:-)

...a to se dětem náramně líbilo...

...hlavně Max si myslí, že to takhle ve vlaku chodí vždy :-)...

...když se ho zeptáte co jsi dělal ve vlaku, odpoví capal :-).

A co dělala Aninka o tom už ani nemluvím :-).

Po příjezdu na místo se zatáhlo, začalo pršet a ochladilo se ...

...ale přestože chatky v kempu na první pohled nijak lákavé nejsou, nechyběla jim jedna dost podstatná věc...

...koupelnička s vanou.

Tu doma nemáme, tedy tu vanu, takže prckové byly opět nadšení.

Do postele jsme ulehli celkem brzo, protože nikomu se nechtělo být venku v tom sychravém počasí a všichni měli trochu obavu jak pojedeme druhý den na kolech v té zimě.

Ráno jsme zapřáhli tatínka před kočár...

...to ještě v zimní bundě (kterou měl náhodou v tom autě co 

jelo extra a byl za ní večer sakra rád :-) )...

...ale brzy jsme začali svršky odkládat, ono když táhnete takový náklad...

...tak se rychle zahřejete :-).

Naše velká nesourodá skupinka se brzy rozdělila na zdatné cyklisty, kteří tu 50 km trasu zajeli v lehkém tempu, tak jak měli v plánu a v hospůdce na konci sil pod Houskou se divili co všechno jsme my ostatní zažili :-))).

My jsme zabloudili a po tom co jsme dali na radu nějakého pána, jsme se vydali po zelené turistické značce.

Jenže ta vedla mimo jiné strmým kopcem, lesem skalnatým a pokud znáte trochu jak vypadají cesty na hrad , dovedete si představit jak nám to s těmi koly a kočárem šlo po skalních schodech.

Tohle byl ještě optimistický kopeček v lese, pak už jsem nefotila, ale doufala že to my i děti přežijeme.

Pod kopcem se nám ztratila další část naší malé zbloudilé skupiny, která se vydala sice o trochu lepším směrem než my , ale taky blbě a ti si ještě cestou pořídili úraz v podobě zlomené ruky jedné malé slečny.

My se vydali lákavou polní cestou, abychom po pár kilometrech zjistili , že cesta je čím dál menší, les hustší a koleje hlubší a že nemáme signál, jedno dítě a to co prckové vyhazovali z kočáru jsem usilovně sbírala za nimi.

Otočili jsme to a jeli zpět, to už nás trápil hlad a tak jsme na rozcestí snědli všechny sušenky a čokoládové tyčinky co jsme měli a vydali se na cestu, která vypadala, že vede k asfaltce a že se jako vydáme zpět k domovu a na Housku si dojedeme jindy.

K asfaltce vedla, hned po 300 m na nás bafla první velká restaurace a nadšení zákazníci si pochvalovali jídlo, chuť i výběr a že prý nám to můžou doporučit.

Mezi zuby jsme procedili , že jsme právě jedli a vydali jsme se hned za druhou pěknou restaurací po asfaltce.

Asfaltka vedla jen jedním směrem a to k hradu a i asfaltky k hradu jsou bohužel do kopečka.

Naštěstí tam už byl signál a my se dozvěděli kde máme Adama a že je v pořádku a pak po značném vyčerpání přišel telefonát se záchranou.

Kvůli zraněné slečně dorazilo jedno auto a tak volali kde jsme, že by pro nás zajeli.

To už jsme měli jazyky na vestě a po odpovědi že jsme " v p.....i" jim to bylo jasný.

Auto dorazilo během chvilky s informací že už to máme za pár a nemá cenu všechno rozebírat a nakládat do vozu a že to dáme :-).

Dali jsme!

Po tom co jsme se doplazili do hospůdky Na konci sil mě už Houska vůbec nezajímala a chtěla jsem jen párek a pivo :-).

Ti co si ještě na hrad odskočili, byli trochu zklamaní, že na hradě je zachováno jen málo z jeho původní historie.

Ale pro mě byl tohle přesně ten případ kdy "cesta je cíl " a to doslova:-).

Posilnění a lehce odpočatí jsme ještě dali už tu správnou cestu zpět a dokonce jsme ještě večer poseděli s kytarou a zpěvem, protože i když prťata se moc fyzicky neunavila byl to pro ně zážitek a tak pěkně brzy usnuli.

Druhý den už bylo krásně a tak jsem to vzali procházkou kolem jezera na vlak.

Máchovo jezero a jeho krajinu mám moc ráda.

V dálce nesmí chybět Bezděz.

Je to pro mě trochu nostalgie, protože jsem na Mácháč jezdívala v mládí.

Po návratu domů, jsme zjistili, že nejvíc výlet zničil nás holky.

Aninka měla teplotu a rýmu a nemohla usnout a já se nemohla druhý den hnout.

Ale i tak to bylo moc fajn a těším se , že na kola zase vyrazíme, i když mému muži by se s tím kočárem opravdu asi šiklo elektrokolo:-).

Dnes už zase funguju, dokonce jsem sama opravila myčku, která se přidala k pračce se stávkou:-).

Mějte krásné dny!