Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Slib sama...

...sobě. pravidelné trasy Krásný den všem! Když jsem letos na jaře začala běhat, netušila jsem, jak moc ten krok ovlivní další měsíce mého života. Neběžela jsem kvůli výkonům. Neběžela jsem kvůli číslům v aplikaci. Potřebovala jsem se znovu nadechnout. Potřebovala jsem najít něco, co bude jen moje. A tak jsem si dala jednoduchý slib. Že vytrvám. Že když to půjde, půjdu běhat. A že to udělám pro někoho na kom mi záleží. Pro sebe. Dnes mám za sebou sto čtyřicet kilometrů v květnu, přes sto dvacet v červnu a mám z toho radost. Ne kvůli kilometrům samotným. Ale proto, že jsem dodržela slib, který jsem dala sama sobě. V posledních týdnech se můj život obrátil vzhůru nohama, jak víte z posledních článků. Přiznám se, že když jsem se dozvěděla diagnózu, na chvíli mě napadlo, jestli má vůbec smysl pokračovat v plánech, které jsem si začala budovat. před bouřkou Pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Právě teď je potřebuji víc než kdy jindy. Běhání mi nepomůže vyřešit všechny problémy. Nezajistí v...

Balanc

 Kdo by dnes nechtěl žít v rovnováze. Nejlepší by bylo mít v rovnováze všechny aspekty svého života. Ale má to vůbec někdo? A není tahle občasná nerovnováha vlastně nutná pro pocit , že opravdu žiju. Nevím. Umět se ve shonu občas zastavit, být tady a teď a dokázat nechat jít myšlenky po svém a meditovat je moc fajn a zdraví prospěšné. To vím. Příroda a zklidnění mysli. 




Dnes si tady na blog dám fotku svého prvního kamene, který se mi povedlo vybalancovat. Tuhle formu "meditace" jsem zahlédla před pár lety a od té doby jsem si to občas zkusila . Cestou necestou jsem se snažila najít a postavit kámen a mít pak pocit, že jsem v zenu. Jasně , postavím kámen na špičku , tak jsem v pohodě. Nebyla jsem nikdy v pohodě ani v zenu :-).



Když jsem o tom vyprávěla zhruba před rokem mojí ségře, bylo to v době , kdy mě propustili z nemocnice a já měla tehdy jen tak, tak, balanc dojít k potoku a zpět, ale ségra si to šla do potoka zkusit . Během jednoho odpoledne u vody postavila na špičku hned několik kamenů a pak ještě další na sebe. Já si tehdy byla schopná maximálně smočit nohy a jediný pohled na tekoucí vodu mě o rovnováhu raz dva připravil.


Ale teď o víkendu, jsem konečně zažila ten skvělý pocit , když ten kámen udělá "klik" a stojí. Nejdřív se mi jakou dobu válí v rukách a ne a ne najít to místo a pak najednou "cvak" a jakoby řekl " hele... jdi už, .... já už to zvládnu sám" :-)


Ovšem ona jen procházka jarním lesem člověku dodá rovnováhu, stačí se jen rozhlédnout .







Už jste zkusili balancování kamenů? A jak vám to šlo? Nebo zkusíte? 

A teď hurá balancovat práci, děti, domácnost a tak...
...třeba to někdy udělá " klik" a zvládne se to samo :-)

Mějte fajn dny!

Komentáře

  1. Přesně používám výraz balancovat. Ano, balancuji a vyrovnávám od chvíle, kdy mám střídavou péči dětí, tedy 13 let. A musím říct neskromně, že se daří ku prospěchu všem. Pro okolí je to často šokující, ale všichni jsou pokojení. Ne, já ne, vzali mi na půl života děti, ale balancuji v těchto chvílích, hodně mi to pomáhá. A stonebalancing miluji!

    OdpovědětVymazat
  2. Bezvadně napsáno, vtipně a pozitivně. Gratuluji, ten zen cítím. M.

    OdpovědětVymazat
  3. Nadherně napsané Lucko.Díky že jsi.Alibabka

    OdpovědětVymazat
  4. Moc ráda k vám chodím počíst, je fajn, že jste se vrátila. Přeji krásné a pohodové dny🌞🍀.

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkně napsané, krásné fotky! Díky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  6. Moc hezky napsané a úžasné fotky přírody.Mějte krásný víkend.Marťa.

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasný pocit, když kámen stojí, opravdu meditace a radost:)

    OdpovědětVymazat
  8. Balanc je v životě hrozně důležitý. Já ho tolik nemám, jsem věčný hledač věcí, stresař a hlavně cholerik. Nevím pořádně kde mi hlava stojí a ráda bych si jednou zorganizovala také něco tak, abych přišla včas. V dnešní zrychlené době a bezdrátových systémů kde je všechno v cloudu je to šílené.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie