Slib sama...
...sobě.
![]() |
| pravidelné trasy |
Krásný den všem!
Když jsem letos na jaře začala běhat, netušila jsem, jak moc ten krok ovlivní další měsíce mého života.
Neběžela jsem kvůli výkonům. Neběžela jsem kvůli číslům v aplikaci. Potřebovala jsem se znovu nadechnout. Potřebovala jsem najít něco, co bude jen moje.
A tak jsem si dala jednoduchý slib.
Že vytrvám.
Že když to půjde, půjdu běhat. A že to udělám pro někoho na kom mi záleží. Pro sebe.
Dnes mám za sebou sto čtyřicet kilometrů v květnu, přes sto dvacet v červnu a mám z toho radost. Ne kvůli kilometrům samotným. Ale proto, že jsem dodržela slib, který jsem dala sama sobě.
V posledních týdnech se můj život obrátil vzhůru nohama, jak víte z posledních článků.
Přiznám se, že když jsem se dozvěděla diagnózu, na chvíli mě napadlo, jestli má vůbec smysl pokračovat v plánech, které jsem si začala budovat.
![]() |
| před bouřkou |
Pak jsem si ale uvědomila jednu věc.
Právě teď je potřebuji víc než kdy jindy.
Běhání mi nepomůže vyřešit všechny problémy. Nezajistí výsledky histologie. Nevyřeší stěhování. Nezaplatí složenky.
Ale pokaždé, když vyběhnu, vrací mě do reality.
Do přítomného okamžiku.
Do světa, kde existuje jen další krok, další nádech a další metr cesty.
A možná právě proto mi teď tolik pomáhá.
Protože v období plném otazníků je to jedna z mála věcí, které jsou jasné.
Obuji boty.
Vyjdu ven.
![]() |
| po bouřce |
A udělám další krok.
První dva, tři kilometry nechám hlavu, ať se zabývá všemi možnými myšlenkami. Tragickými scénáři i těmi zázračnými. A že se mi jich hlavou honí asi milion. :-)
Pak tělu dojde, že podává výkon. Mozek přepne a začne se soustředit na to, kudy běžím, kam šlapu, na zpěv ptáků, šumění lesa nebo kapky potu na čele.
Najednou už neřeším, co bude za měsíc nebo za rok - scénáře jsou pryč, myšlenky taky.
Řeším jen další krok.
A možná právě proto běhání tolik miluji.
Po pár týdnech běžím 5–6 kilometrů svým pomalým tempem bez obtíží. A zjišťuji, že někdy není důležité běžet rychle.
Ale nepřestat.
![]() |
| občas cestou řeším nehty |
![]() |
| občas najdu zajímavé věci - jako cca 1m velkou sekeru :-) |
Chtěla bych také znovu poděkovat za všechny zprávy, komentáře a podporu. Dodnes mě dojímá, kolik lidí se ozvalo. Kolik z vás mi napsalo, že můj blog čtete roky, i když jste nikdy předtím nenapsali jediný komentář.
Děkuji.
Nejen za finanční pomoc, která mi v současné situaci přinesla velký kus klidu. Ale hlavně za pocit, že na to nejsem sama.
A ještě něco.
Kdysi jsem si myslela, že jednou napíšu poslední článek o rakovině a tuto kapitolu definitivně zavřu.
Dnes už vím, že to tak nebude.
Ne proto, že bych chtěla, aby se rakovina stala hlavním tématem tohoto blogu.
Ale protože píšu o svém životě.
A právě teď je součástí mého života.
V následujících týdnech a měsících se tedy toto téma pravděpodobně objevovat bude. Vedle běhání, dětí, stěhování, receptů, obyčejných radostí i starostí všedních dní.
Protože život není rozdělený na jednotlivé kapitoly.
Všechno se děje najednou.
A já v psaní chci pokračovat dál.
Stejně jako chci pokračovat v běhání.
Stejně jako chci pokračovat v životě.
Díky, že jste tu se mnou,
Lucie





❤️❤️❤️
OdpovědětVymazat❤️
OdpovědětVymazat❤️ Luci ❤️
OdpovědětVymazat❤️ A ty nehty z květů, to jsem dělala jako malá, úplně jste mi to připomněla❤️
OdpovědětVymazat❤️❤️❤️
OdpovědětVymazatjé
OdpovědětVymazat..nehty z květů taky jsem si je dělávala jako malá
Lucinko psala jsem ti včera,co ty jsi všechno překonola to není možne takže překonáš i toto.To se mé to píše viď.Mám té moc ráda.
OdpovědětVymazatMilá Lucie, sleduji vás už několik let. Jste úžasná a šikovná. Moc vám přeji ať to všechno zvládnete a bude zase líp.
OdpovědětVymazat❤️
OdpovědětVymazat♥️
OdpovědětVymazat🙏🍀🙏🍀🍀🍀🙏🍀🙏
OdpovědětVymazatSleduji vás už strašně dlouho. Takže držím palce, budu bojovat s vámi, za vás.
OdpovědětVymazatLucko, moc držím palce.
OdpovědětVymazatLuci jste úžasná, budu vám držet pěsti 🍀🙏♥️
OdpovědětVymazatLucko,jsme tu s vámi.Ikdyz nejsme vidět,nejsme slyšet.Jsme připravené,každá svým možným způsobem pomoci.Iren😊
OdpovědětVymazat🍀❤️
OdpovědětVymazatBudu moc ráda, když s námi budete sdílet nejen radosti... moc moc moc držím pěstičky, aby už brzy bylo líp a aby váš život nabral ten správný směr a aby vám bylo hezky nejen na těle, ale i na duši...
OdpovědětVymazatMoc na Vás myslím.❤️❤️❤️
OdpovědětVymazat❤️
OdpovědětVymazatTo je tak krásně napsané. Jsme tady všechny s Vámi i když třeba nekomentujeme články, ale držíme moc palce. Bude to dobré Lucko. Lenka
OdpovědětVymazatLucie, jste prostě hrdinka, smekám před Vámi a Vašim pozitivním přístupem k životu, který Vám neustále naděluje, ale Vy zůstáváte nezlomná, můžete být vzorem všem těm, kterým se zdá, že to maji těžké a přitom řeší jen drobné a běžné každodenní starosti...moc Vám držím pěsti✊🏻 a ze ❤️ přeju vsechno dobré, Vy si to totiž opravdu zasloužíte🫶🏻
OdpovědětVymazatMoje milá Lucko, držte se, posílám hodně sil ! Lucka
OdpovědětVymazatMilá Lucie už jdu s Vámi od Vašeho prvního příspěvku na blog a pořád se vracím ke čtení od začátku, jste mi tak velkou inspirací v životě,že ani nevíte... A když jsem to zvládla já,tak Vy taky, posílám Vám k tomu tu největší sílu a odvahu, hodně moc štěstí a zdraví se vrátí, věřím tomu,že Vy vše překonáte , myslím na Čas každý den, posílám sílu,víru, optimismus , štěstí a prostě všechno 💛💝🍀dae
OdpovědětVymazatNa Vás ❤️, samozřejmě 🤓
OdpovědětVymazatMilá Lucie, sleduji Vás již z doby, kdy Vaše Andulka nebyla ještě na světě, a to je docela dlouhá doba. Přeji Vám, aby po zdravotní stránce dopadlo vše dobře a také, abyste našla rovnováhu jak v soukromém, tak profesním životě. Dovoluji si Váš příběh sdílet se svými blízkými a dávat za příklad, jak se prát se životem. Přeji hodně sil, Vy to dáte......
OdpovědětVymazatKatka od Ostravy
Milá paní Lucie. Modlím se za Vás , aby jste už nemusela v životě vydávat tolik energie na spokojený život. Ano jste bojovnice ale opravdový klid si zasloužíte jako nikdo. Věřím,že léčba bude úspěšná.Moc na Vás myslím. Jana
OdpovědětVymazat🙏❤️
OdpovědětVymazat🙏🙏🙏🍀🍀🍀❤️❤️❤️
OdpovědětVymazatI když všichni nekomentujeme, jsme tu❤️
OdpovědětVymazatMyslíme Lucko na Tebe a posíláme sílu k uzdravení❤️🙏❤️🙏❤️
A ty nehty…. tyhle fialové byly taky moje. Zrovna jsem o nich vyprávěla mým dětem ve škole … a koukaly na mě jako na blázna😉,co jsem v mládí dělala. Ale bylo to krásné a ráda na to vzpomínám.
Eva http://es-ideas.blogspot.com/
Lezarts
OdpovědětVymazatČetla jsem, čtu a ráda bych do budoucna četla tvůj blog!
Běhej, i když to je teď víc než překážkový maraton❣️
Milá Lucie, váš blog čtu už roky, vždy byl moc inspirativní a čtivý, pište prosím dál. Přeju vám hodně síly na tyto další životní zkoušky🌸. Hezký den. Milena
OdpovědětVymazatKrásně jste to napsala Luci❤️, jste úžasná žena. Držím pěsti a přeji štěstí🍀.
OdpovědětVymazatLiba
Držiím palce, vše bude zase v pořádku
OdpovědětVymazat