Oblíbené křeslo...
...aneb touha mít svoje místo! Krásný den přeji! Pořád někde čtu nebo slyším v rádiu, že počasí bude čím dál lepší. Už bych si moc ráda dala to svoje odpolední kafe venku na sluníčku, ale zatím to tak úplně nevypadá – a teplo si představuju přece jen trochu jinak. A tak si zatím kafe dopřávám v teple domova. V patře máme prostor, kde mám svoji pracovnu, a já jsem konečně dostala chuť se jí trochu pověnovat. Udělat si tam příjemno. Tak, abych tam měla chuť si sednout třeba právě s kafíčkem a jen tak být. Zdaleka to ještě není tak, jak bych si představovala, ale už teď vím, že je tam příjemně a že to postupně doladím. Myslela jsem, že touhu mít svoje oblíbené křeslo jsem zdědila po taťkovi. Vždycky měl to svoje místečko. Nepotrpěl si tolik na design, spíš na praktičnost – aby bylo kam odložit ovladač od televize, kam složit noviny a aby dosáhl bez obtíží na stůl pro něco dobrého :-). Křeslo měl v poloze, která sice úplně nelahodila oku, ale vždycky poznal, když se s ním pohnulo. Mamka má...
Luci,
OdpovědětVymazatmoc povedený článek s valentýnskou atmosférou. To se hodí. A někdy zdánlivě neromantické dárky jsou těmi nejromantičtějšími gesty na světě! Gratuluju k úžasnému, praktickému a milému muži ;-).
Vivi
Mužsky racionální pojmutí svátku zamilovaných. Myslí na to, aby mu jeho láska, nikde neuvízla:-D Doufám, že jsi si moc nenamlátila, coby "sněhýnka" ta stehýnka!
OdpovědětVymazatPřeji, hezký den sněhem zavátý.
Děvčata děkuji , samozřejmě dárek oceňuji a udělal mi opravdu radost :-)))
OdpovědětVymazatLezarts, den byl opravdu sněhem zavátý...a stehýhnka jsem si trochu natloukla :-)