Jsou dny ...
...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...
Luci,
OdpovědětVymazatmoc povedený článek s valentýnskou atmosférou. To se hodí. A někdy zdánlivě neromantické dárky jsou těmi nejromantičtějšími gesty na světě! Gratuluju k úžasnému, praktickému a milému muži ;-).
Vivi
Mužsky racionální pojmutí svátku zamilovaných. Myslí na to, aby mu jeho láska, nikde neuvízla:-D Doufám, že jsi si moc nenamlátila, coby "sněhýnka" ta stehýnka!
OdpovědětVymazatPřeji, hezký den sněhem zavátý.
Děvčata děkuji , samozřejmě dárek oceňuji a udělal mi opravdu radost :-)))
OdpovědětVymazatLezarts, den byl opravdu sněhem zavátý...a stehýhnka jsem si trochu natloukla :-)