Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Jsou dny ...

...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...

už brzo...

...budou hotové!

Nové schody!

Krásnou středu přeji, během trochu hektického týdne!


Myslela jsem si , že to vydržím a ukážu vám je až budou hotové...


...ale nevydržím...tentokrát na nových schodech já , před odchodem do práce...
..chybí jim pár detailů a madlo, ale dokončení už se blíží a kromě nových schodů nám vznikne pod schody, netrpělivě očekávaný prostor (spíš prostůrek ) na různé věci, které člověk zas tak moc nepotřebuje ale někde je mít musí :-)

 Adík je nadšený pracant...



...vždy po příchodu ze školky se hrne do práce, tak jen doufám, že mu to hodně dlouho vydrží :-)))



No a tady můj nejstarší "instantní" synek s čerstvě vykoupanou Adinkou...



...ona totiž stále zapáchá jako automechanik (pardon pokud to tu nějaký čte:-) ), myslím, že všechny naše auta musí být zespodu už pěkně vyleštěná, protože Adinka se pod nimi často pohybuje a i přes to že těch chlupů nemá mnoho leští jimi spodek auta, hlavně od oleje...no a to pak svým vzezřením a odérem rozhodně nepřipomíná "čínského chocholatého psa (labutěnku)", ale značně použitý hadr !


Tak ještě jedna dobrota , kterou mi doporučila moje milá sestřička :-)



Dobrota:


do mističky položte piškoty, na piškoty ovoce, na ovoce zakysanou smetanu smíchanou s cukrem a posypat skořicí...mňam...jo ještě nechte 1den odležet v lednici!

Dobrou chuť!

Pěkné pokračování týdne!

Komentáře

  1. Lucinka, krásne schodisko, krásny svetrík! pobavil ma "instantný syn" :)

    OdpovědětVymazat
  2. Lucinko,
    já to říkám pořád - Adíka bych potřebovala občas půjčovat. On je kuchař, stavitel, zkrátka pomocník všeho druhu! Jste úžasná rodinka ;).
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  3. Luci, krásné schodiště!! už se těším na zbytek!! A dobrota vypadá úžasně, tyhle lehké letní pochoutky já moc můžu... ale zajímalo by mně, jak dopadl ten marinovaný losos? Už se na něj chystám, tak bych potřebovala reference :-)! Měj se krásně. Kačka

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Lucka,je to u Vás stále nabité takou pozitívnou energiou,že sa návšteva Tvojho bloga stala neoddeliteľnou dávkou môjho programu.....veľké plus za schody, veľké plus za outfit ....mimochodom,máme tie samé botičky....nedám na ne dopustiť do prvého kroku,výborná voľba.....
    Eva

    OdpovědětVymazat
  5. Moc ti to na těch krásných schodech sluší:-)Lucko, zajímá mě nejvíc to co Kačku, jak dopadl losos???

    OdpovědětVymazat
  6. Lucko, krasne schodiste i majitelka. Adik je muj oblibenec a instantni syn je tedy pecka. Dobrutku rada vyzkousim. Hezky den, Katerina

    OdpovědětVymazat
  7. Luci ten námořnický styl Ti moc sluší. Podélné proužky svědčí i parádním schodům a koukám že i Adík je v trendu! :) Syn je sympaťák, stejně jako lady Adina. :) No a ten dezert... Mňam! Podobný tu dělají v jedné jídelně, ještě v pracovních časech jsem na něj chodila pravidelně! :) Jen do smetany šlo ještě kakao a používali mandarinky z konzervy. Socík style. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie