Jsou dny ...
...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...
Luci, já mám taktéž home office a někdy je to opravdu náročné, navíc můžu pracovat jen když malej usne po obědě. O to víc je to zavazující, protože večer už vyřídím jen maily. Na druhou stranu člověk je pánem svého času a to se mi na tom strašně líbí a vyhovuje. Tak hodně štěstí a nenech se moc rozptylovat :-)
OdpovědětVymazatTo vaše psisko je opravdu roztomilé :) Adámkovi hodně zdraví a práce ať jde od ruky! :)
OdpovědětVymazatLucko, od cervna budu taky doma, ale ne uplne planovane - nicmene se celkem tesim, ze si odpocnu. Celkem ti zavidim tvou odvahu se do neceho takoveho pustit - ta mi jednoznacne chybi! K travniku, urcite nechat udelat - nejlepe polozit travnikovy koberec. V zadnem pripade nedelat sami, to nefunguje - vim to, mam to vyzkousene... Hezky pracovni den, Katerina
OdpovědětVymazatTak to bych někdy chtěla zažít :-),já mám momentálně v práci 100 lidí a někdy je i hůř.Užívejte tyto chvilky.Krásný den.Věra.
OdpovědětVymazatLuci,celkem jsem se zamyslela,protoze behem celeho tehotenstvi jsem pracovala castecne z domu a castecne ve firme,ale tam jsem si spise jen pak dochazela pro podklady a musim rict,ze pokud jsem doma k praci zasedla,roztridila si papiry a slozky na nasem velikem stole a zapla notasek,tak jsem se do toho ponorila tak naplno,ze jsem ani nejedla a nepila,skoro,jen treba kafe a tak a delala jsem skoro cely den.Bylo to tedy pak znat na mych oteklych nohach,zvlast ve tretim trimestru,ale me to bavilo,doma jsem prave mela klid a nic me nerozptylovalo,v praci me prave ostatni v ruzne komunikaci a telefonatech docela zdrzovali,ale to patrilo take k povolani.Takze je to asi o cloveku,me to moooc vyhovovalo.
OdpovědětVymazatLucko, taky mám část týdne home office, ale musím se přiznat, že se pak zas strašně těším mezi lidi :-).Dělá mi trochu problém se k práci v domácím prostředí přinutit...Ještě tak dopoledne, kdy jsou všichni pryč...ale jak je někdo se mnou doma (zvěř nepočítám), tak se nedokážu úplně soustředit. Ale má to i své výhody - většinou nejvíce práce udělám hned po ránu v pyžamu/županu :-). Nebo teď můžu pracovat na sluníčku na terase, paráda!
OdpovědětVymazatTrávník jsme zrovna čerstvě zaseli - děláme každé jaro, neb ho pes přes zimu udupe!! Má být celkem teplo, tak počítám, že (až!) za měsíc bude pěkný zelený kožich (máme to nacvičené :-) ).
Koukám na fotky - výhled máte krásný... ale ten les okolo...nebojíš se třeba někdy sama v baráku??